Cyrano z Bergeracu

kniha od:


Koupit

Heroická komedie o 5 aktech a veršem.
Jedna z nejoblíbenějších her světové dramatiky.

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46699/cyrano-z-bergeracu-46699.jpg 4.5289
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Nakladatelské družstvo Máje (Máj)
Originální název:

Cyrano de Bergerac, 1897


více info...
Nahrávám...

Komentáře (37)

Kniha Cyrano z Bergeracu

baji42
20. srpna

Známý příběh je pohlazením po duši zvláště v dnešní době.

Hanka_Bohmova
09. července

Autor doslovu (v mém vydání) označil Cyrana za postavu beze zbytku sympatickou. S tím souhlasit nemůžu, tenhle druh siláctví mi sympatický není. Mám raději, když si lidé své vnitřní problémy řeší, než aby kvůli nim zabíjeli druhé. Cyrano je postava sympatická a obdivuhodná svým způsobem, ale především je to pro mě člověk, který zůstává krok před cílem. Dokáže vidět, že existuje větší odvaha než čelit fyzickému ohrožení. Má tuto větší odvahu a větší sílu - vzdát se vnějšího úspěchu, aby dostál svému sebeobrazu, svým vnitřním nárokům. Ale nemá už odvahu vzdát se tohoto sebeobrazu, nemá odvahu k prostotě.

Co se mi líbilo opravdu beze zbytku, to byl verš. Živý a hbitý jako šelmička.


JulianaH.
13. května

„Tu Paříž míhá se, a na všem mlhy dech;
svit luny chvěje se po štítech modrých střech.“

Poslední jednání mě zničilo. Asi i proto, že na „Cyrana“ moje středoškolská profesorka literatury ve výkladu úplně zapomněla, a tudíž je to jedna z mála knih, jejíž četbu mi nemohla zkazit vyzrazením pointy. Každopádně jsem překvapená, jak moc je tahle hra dobrá i na poměry klasické literatury: jako poesie, jako drama i z hlediska příběhu.

CYRANO: „Ano, proč... Pro ten můj povzlet právě
mé srdce z cudnosti se halí ostýchavě
v háv ducha, v prostor hřmím pro hvězdu beze hrází,
bych nebyl směšným jen, že trhám kvítek frází!“

Teoreticky si umím představit, co by Rostandovi mohla vyčíst literární kritika. Třeba se mi těžko věří, že by Roxana byla tak nedovtipná; a u některých veršů jsem měla silný dojem, že existují jen kvůli rýmu, žádný podstatný obsah nenesou (Vrchlického překlad, 1898). Ale to jsou podružnosti.
„Cyrano“ je úžasným obrazem barokní Francie: Francie kardinála Richelieua, války třicetileté, Molièra, všudypřítomných kapucínů, preciózek i uměleckého mecenátu (jejž hrdina výstižně kritizuje). Je to hra tak zalidněná vedlejšími rolemi, že v ní jakoby ožívá celé 17. století. Hra o charakterech, které se všechny ukážou hluboce ušlechtilými — často nečekaně, když je citlivě nasvítí nová situace. (Na konci jsem zbožňovala všechny důležitější postavy včetně de Guiche.) Hra o tom, jak dobře míněný klam zničil životy tří lidí — ale také o tom, jak nesmírně je možné milovat; jak nacházet zdroj hodnot v sobě samém a své cti; jak být francouzským kavalírem, vlastencem, gentlemanem, gaskoňským kadetem. A v závěru Rostand geniálně vplývá do barokního ovzduší:

VÉVODA DE GUICHE:
Nechť třeba můžem říc, nám povedlo se žití,
a nechť jsme bez viny, ví Bůh! přec srdce cítí,
jak zvolna mizí vše — člověk se zhnusí sobě,
byť neměl výčitek, sta malých štírů v zlobě
jej hlodá, valí cos tu únavou, tam záští
jsouc časem závažím i na vévodském plášti.
Po stupních velkosti co stoupáte tak stále,
šum uschlých ilusí za vámi v patách dále
zní marnou žalobou a kolem vás se splítá,
jak smutkový šat vás vír svadlých listů smítá.

Hra úžasně historicky věrná a barvitá, bohatá biografickými narážkami na skutečného Cyrana z Bergeraku, místy lehkomyslně vtipná a plná sprezzatury, ale svým vyzněním (i některými dílčími myšlenkami) strašně, strašně silná.

CYRANO: Co listí náhle sváto!
ROXANA: Jak jemnou barvu má, benátské plavé zlato!
Jak padá, pohleďte!
CYRANO: Tichými ručejemi
do krátké cesty té od haluze až k zemi
co vdechnout dovede poslední krásy svojí!
Že shnije pod stromem, nechť mu to hrůzu strojí,
přec o to pečuje, by s grácii a zticha
spíš sletělo jak pták a vůni při tom dýchá!

Hoblinka
30. března

Cyrano je moje dávná platonická láska. Viděla jsem ho několikrát na čtyřech různých scénách. Opakovaně ho poslouchám z CD. Když jsem četla tuto knihu, v hlavě mi zněl hlas Jiřího Langmajera.

Díky úžasnému překladu Jaroslava Vrchlického se tato hra hraje na českých jevištích téměř nepřetržitě.

"Já vás znám, mí nepřátelé kdysi!
Tys lež? Jen stůj, ó stůj! Ha, ha, tam kompromisy!
Předsudky, podlosti! Mám smlouvati se snad?
Ne, nikdy! Příšero, stůj, tebe měl bych znát!
Ach, lidská hlouposti! - Mne v zem srazíte přec.
Však bít se budu, bít, a bít až na konec!
Všechno mi berete, můj vavřín i mou růži!
Jen berte, jedno přec vždy zůstane tu muži,
co s sebou odnesu, co večer vrátím Bohu,
až s dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu,
co nemá trhliny, ni skvrny v triumf jistý, na vzdor to odnesu ...
To je ... ŠTÍT MŮJ ČISTÝ!"

Johny_H.
17.10.2020

Sice je pravda, že tuto knihu jsem nedočetl, ale na divadle jsem viděl Cyrana třikrát a dvě Filmové verze. Proto hodnotím na základě předchozích zkušeností, ale divadelní hra je pro mě nečitelná a chaotická. Krása Cyrana je převážně ve verších kromě samozřejmě nádherného dech beroucího příběhu, ale čtení divadelní hry mi zkrátka nevyhovuje ani v nejmenším jelikož si člověk verše alespoň za mě tak nevychutná.

KubaHanzelin
04.09.2020

Další letošní výzva od přítelkyně (:
Další žánr, který jde úplně mimo mě.
Jsem možná trochu "kulturní neandrtálec", ale divadlo mě moc nebere,Cyrana jsem viděl v moderním podání s Jameses McAvoyem a neskutečně jsem si to užil, ale předloha byla o trochu slabší, možná je to tím, že to není žánr pro mě, možná mi trochu překážel jazyk, přece jen překlad dělal pan Vrchlický a to už nějaká doba co toto dílo překládal. Ale rozhodně velmi příjemná "vzdělávací" jednohubka!

tygřík2
25.07.2020

Krásné verše. Ale co to vlastně bystrý, moudrý, cituplný Cyrano viděl na té povrchní husičce Roxaně, to jsem nikdy nepochopila.

SusanStoHelit
04.04.2020

Nádhera, koncert! Krásný příběh s úžasným překladem. Můžeme chtít víc? "Ach lidská hlouposti! - Mne v zem srazíte přec.
Však bít se budu, bít a bít až nakonec!"

1