Pan Ibrahim a květy koránu

28.05.2022

Z trilogie mi přijde nejslabší. Přečetl jsem ji za jeden večer, ale vlastně moc nevím, co jsem si z ní odnesl, nebo měl odnést. Súfismus, ke kterému se pan Ibrahím hlásí, je jistě velmi zajímavý, ale tady mi to přišlo tak zkratkovité a nejasné, že by mohl být mohl být i budhistou, taoistou nebo vyznavačem pěti dohod.

08.01.2022

Ani po druhom prečítaní ma knižka nenadchla a nevytrhla sa z priemeru. Áno, je to útle v pase, pekné v tvári, aj srdce to má. Ale chce to byť za každú cenu múdre. Chce sa to nasilu páčiť. Cítil som sa ako v nevydarenej divadelnej hre, kde som hercom neuveril jediné slovo.

23.03.2020

Moc hezká knížka, je v ní spousta mouder a zajímavých myšlenek. Pěkně se mi četla a rozhodně toho nabízí hodně, co si z ní odnést.

13.06.2019

Četla jsem jako poslední v souborném vydání a byl to poněkud šok po předchozích dvou. Ani to snad nedočtu. Nelíbí.
Nakonec jsem tu krátkou věcičku dočetla a naštěstí se tam objevil i humor. Sice se mi to pořád jako celek moc nelíbí, ale zvyšuji hodnocení na 60%.

"Když chceš vědět, jestli ses ocitl u boháčů, nebo u chudáků, musíš se podívat po popelnicích. Když nevidíš odpadky ani popelnice, je to místo velkých boháčů. Když vidíš popelnice a žádné odpadky, žijou tam boháči. Když vidíš odpadky vedle popelnic, nebydlí tam bohatí ani chudí, ale turisti. Když vidíš odpadky bez popelnic, je to chudoba, A když lidé bydlí v odpadcích, je to hrozně velká chudoba. Tady jsou boháči.
-Aby ne, jsme ve Švýcarsku."

23.03.2018

Půvabná brožovaná knížka, kterou přečtete za chviličku - a určitě stojí za to tu chvilku na čtení si najít.
Příběh židovského chlapce, kterého se zřekne vlastní matka, posléze i otec a on je náhle na světě na všechno sám. Průvodcem životem se mu stává starý pan Ibrahim, arabský majitel místního hokynářství, který si chlapce nakonec adoptuje, a snaží se mu předat svůj pohled na svět a určitou životní moudrost. Za zmínku a zamyšlení určitě stojí tento citát:
"Co dáváš ty, je navždycky tvoje. Co si necháváš, je navždycky ztracené."

16.03.2018

Útlá kniha, hluboké myšlenky.

25.04.2017

Důkaz, že kniha nemusí mít 500 stran, aby v nás něco velkého zanechala.

03.07.2015

Doteď jsem na otázku, jaká je nejlepší první věta románu vždy odpovídal, že ta, kterou začne Camus Cizince, ale pak jsem vzal do ruky další židovskou zmrzlinu od Schmitta a Camus odešel na druhé místo. Protože úvodní větě "Když mi bylo jedenáct, rozbil jsem prasátko a šel jsem za děvkama" se nedá konkurovat. Leda, že by někdo napsal "když mi bylo jedenáct, rozbil jsem prasátko a jel jsem tankem za děvkama." Bohužel, první věta je asi tak všechno super ohledně této krátké novely. Zbytek je totiž takovej patos, že by se kniha mohla používat jako cukřenka.

Malej žid krade konzervy v obchodě jednoho arabáče, tak mu starej arabáč řekne, že budou kamarádi. Tak spolu kamarádí. Pak židovi uteče táta, protože se stydí, že jako jedinej žid z rodiny přežil holocaust, načež se starej arabáč Ibrahím ujme chlapce a jezdí spolu na vejlety do Paříže a k móři, kde ho kupodivu nepřefikne. Malej žid se ho na oplátku nesnaží prodat. (celkově si myslím, že Schmittova úchylka popisovat velmi incest-like relationships, které jsou ale vlastně velmi roztomilé, má nějaké kořeny v traumatu z mládí) No, takže žid a starej arab se kámoší, pak mu starej arab řekne, že spolu pojedou někam na východ autem, po cestě si povídají o tom, jak je skvělý, že mají obřízku a korán místo mapy, pak to děda narve do stromu, umře, přenechá židovi svůj krámek a tím nám končí další skvělá báchorka o tom, jak žid k obchodu přišel, jak je starej arabáč kůl protože četl korán a jak je Bůh moc rád, že nemusí nic dělat, protože to není jeho byznys. I když všechny miluje.

Díky a nashledanou.

01.04.2014

Roztomilé vyprávění jako vyústění tří knížek od Schmitta.

Citát: "Chlap tráví život jen na dvou místech: v posteli nebo v botách."
"Inteligence je v kotníku a kotník má velmi hluboký způsob myšlení."