Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471772/bmid_cyklistka-osud-posledni-baronky-Dgp-471772.jpg
4
471
133
Osud poslední šlechtičny z rodu Battaglia. Od autorky bestselleru Podbrdské ženy. Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis.... celý text
Přidat komentář
Samotný příběh o baronce a rodu Battagliů byl zajímavý, ale dějová linka mě nebavila. Měla jsem místy pocit, že čtu červenou knihovnu, od příběhu jsem čekala víc. Kniha mi dala alespoň tip na další čtení: Ota Pavel - Syn celerového krále, jejíž součástí je také povídka "Baroni na kolech".
Blanka, ač narozena se zlatou lžičkou rozhodně neměla jednoduchý život v průběhu času a časovou osou nastolení diktaturu. Obdivuji houževnatost a zápal pro cyklistiku, rozumím chtici být s určitým mužem. Rozhodně poutavá kniha, jen to chce se vcítit.
Tuším, že budu nejspíš sama, ale mě to tak strašně nebavilo...Podbrdské ženy, to byla fakt zajímavá kniha. Měla jsem tudíž velké očekávání, obálka u Cyklistky je velmi slibná, příběh byl ale vyprávěný nezáživně přímo nudně. Jsem realistka a asi dost přízemní, ale já to přemýšlení romantických dam tzv. hru na Pištu Hufnágla (v tomto případě Richard), jehož si Blanka dokonale zidealizovala a celý život s ním všechny srovnávala, fakt nemusím... a k tomu jako bonbonek samozřejmě sňatek natruc a pokud možno narychlo, pak už následuje jen vleklé vzpomínání na Pištu :) OMG
Konečně jsem dočetla, uf. To bylo trápení, nebavilo mě to, ztrácela jsem se, nevím ani jak to bylo s Richardem. Knize chybí čtivost a spád jako to bylo u Podbrdských žen, Eugenie a Alžběty a Niny.
Zajímavý příběh pro mě neznámé osobnosti baronky Blanky. I když styl vyprávění není úplně jednoduchý , je plný citu, laskavosti a i přes dvojí časovou rovinu jemně propletený do výsledné hluboce lidské podoby.
Přečetla, ale nějak mne tato kniha neoslovila. Ani příběhem , ani stylem. Asi bych ji nikomu nedoporučila.
Po Podbrdských ženách (top) a Eugenie (zklamání) jsem se přesto na Cyklistku těšila. Líbila se mi totiž od počátku její obálka. A nakonec se mi líbila knížka celá. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a myslím, že i to pomohlo, abych se do Blanky a jejího života lépe vžila. Jen to bylo celou dobu docela smutné, že? I v těch chvilkách štěstí tam byla taková pachuť. O paní baronce jsem si potom ještě zjišťovala pár věcí. Mám povídku Baroni na kolech od Oty Pavla. A protože mě až fascinovalo její stáří v ruinách zámku, našla jsem si i půlhodinový dokument Paní Le Murie (na YT), kde stará paní baronka osobně vystupuje. A má opravdu zvláštní dikci, jak je i v knížce zmíněno.
Podbrdské ženy to nejsou...ano, nejsou. A ano, byly lepší. Od teď musí být všechny knihy jako Podbrdské ženy nebo Hana a jejich autorky si rozhodně nemohou dovolit napsat nic slabšího. Za mě si kniha zaslouží vysoké hodnocení. Minimálně proto, že nám představí neuvěřitelně silnou a schopnou ženu, poslední šlechtičnu z rodu Battaglia, žijích na území Čech. Pro mě doposud neznámá. Kdo čeká baronku v sukních, která vyšívá a čte knihy, tomu prozradím, že tohle je tedy úplně jiná jízda. A to doslova.
Bohužel za mě zklamání a ztráta času. Knížku přesouvám do "nedokončených" knih a ani nebudu hodnotit.
Moje první knížka od autorky. O téhle dámě jsem nikdy předtím neslyšela. Za mě zajímavé čtení o jejím osudu. Nejvíce mě dojímaly kapitoly, kde prožívala stáří a vnímala, že už se její čas pomalu, ale jistě blíží ke konci.
S autorkou jsem se poprvé setkala u knihy Alžběta a Nina a nasadila tím laťku velmi vysoko. Cyklistka se mi také líbila, ale na výše zmíněnou knihu to pro mě nemělo. Možná Cyklistka trochu utrpěla tím, že jsem ji nečetla v úplně příznivém období, docela mi to trvalo. Za to ale příběh nemůže, ten je velmi čtivý. Oceňuji, že pojednává o skutečných osobnostech a místech, byť příběh jako takový je fikce. Některá místa mi přišla ale až zbytečně popisná, autorka popsala každý list, hlínu i drobek od chleba :D Celkově ale hodnotím kladně.
Kniha mě moc nebavila a trochu zklamala, čekala jsem od ní mnohem víc. Myslím, že mohla být tak o půlku kratší. Popravdě jsem Blanku ani za velkou bojovnici nepovažovala, když si celý zámek nechala rozkrást a zchátrat.
Příjemná knížka, dobře se četla. Příběh je vyprávěný poklidným tempem, i když se Blančin život odehrával v bouřlivých historických obdobích.
Chybělo mi více emocí, ať už se to týkalo cyklistiky nebo její jediné velké lásky. Ke konci zbývá už jen rezignace a zmar.
Ale jsem ráda, že se tato jistě silná žena, průkopnice cyklistiky, snad díky této knize dostane více do povědomí lidí. Já jsem o ní předtím nikdy neslyšela.
Nějak jsem se nemohla do knihy začíst. Zatímco po přečtení Alžběty a Niny jsem ještě dlouho nad příběhěm přemítala, tady mě to nijak neoslovilo. Ačkoliv Blanka byla bezpochyby velmi silná osobnost, v příběhu mě unavovaly zdlouhavé popisy. Poslední čtvrtina knihy už se mi nekonečně vlekla.
Krásná kniha - rozhodně stojí za přečtení :)
Paní baronka byla pozoruhodná osobnost.
Z příběhu jsem docela unavená. Tolik smutku, deprese...
Spoustu věcí jsem se nedozvěděla (Richard, Ernst), chtěla jsem si dělat čárky, kolikrát se vařila melta, kolikrát se chystalo jídlo, válku autorka přeskočila celou :(
Kniha byla na mne hrozně depresivní :(
Více v recenzi nebo na FB Tučňákův knižní svět.
Zajímavě popsaný život paní baronky. Kniha je napsaná skvěle, ovšem ze samotné hrdinky mám smíšené pocity. Připadá mi, že pro svou zarputilost si sama sobě nedovolila být šťastnější. Celý svůj dospělý život vlastně jen žila z pár štastných okamžiků, které prožila v mládí a všechno ostatní byla jen rezignace na dění kolem ní. Chvílemi jsem měla pocit že by ji mělo její okolí litovat a pomoci, ale zároveň si představuji její reakce, které by určitě nebyly přívětivé. Něco jako "neříkejte mi co mám dělat, já sama to vím nejlépe"
Nechápu, kam se ztratil autorčin náboj z Podbrdských žen. Tahle kniha je nudná a strašně vleklá. V první části se hrdinka na zámku opět dusí (stejně jako Eugenie v celé knize) a ve druhé části už je na naplnění životních snů pozdě, takže se prostě jen tak plácá. V knize nebyla ani nijak popsána Blančina péče o nemocnou matku a vlastně ani nevím, jestli Blanka tušila, že Růžin vztah k ní není pouze přátelský.
Mám ráda životopisné romány a i mám ráda romány, které sice nejsou tak docela životopisné, ale mají určité reálné pozadí. Tak jako tato kniha. Byla poutavá, nutila mě se zamýšlet. Krásné čtení.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta paměti, memoáry česká literatura česká šlechta
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Cyklistka: Osud poslední baronky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 663x |
| Čtenářské výzvě | 174x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 190x |
| Chystám se číst | 264x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 5x |
Autorka sama přiznává, že se jedná o příběh inspirovaný životopisem - byť je velmi uvěřitelný a čtivý. Reflexivní pasáže vypovídají o některých hrdinčiných životních obdobích víc, než kdyby je vyprávěla krok za krokem; zvlášť se to týká let, kde valné většině těch, kdo je prožili, docházela slova. Přesto inspirativní četba: kolik síly dokáže člověk najít víc ve svém nitru než kdekoliv jinde, i když se smyčky stahují a všechno se hroutí. A motiv dopisu... trochu mne dojal a jako vyvrcholení příběhu jsem ho vnímala jako třešničku na dortu. Příjemná četba, poučná i inspirativní, pokud ji nečteme jako prostý příběh jednoho života.