Cvokyně
Eva Hauserová
Sci-fi příběh šílené vědkyně. Cvokyně (I. Železný 1992) je románem s prvky SF, feminismu a autobiografie. Protagonistka knihy, vědecká pracovnice Nora, se posune pomocí stroje času o několik let zpět a má možnost prožívat svůj život znovu. Těžiště a hodnota knihy však spočívá více ve vystižení života v reálném socialismu než ve fantastickém motivu.... celý text
Přidat komentář
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale pro mne bylo hlavní vyznění příběhu následující: Měnit vlastní minulost je sice pokušení, ale také risk a většinou zjistíme, že to jak se vlastně náš život původně vyvíjel byla asi ta lepší varianta, tedy nechceme-li skončit, jako laboratorní myš (obrazně i doslovně). Musím říct, že někdy jsem hlavní hrdince docela rozuměla :-)
Knihu jsem četla stylem každý třetí odstavec...ke konci jsem se dobrala jen proto,jestli mne něčím překvapí...poslední kapitola byla pravda zajímavá...ale to je tak vše.
U téhle knihy jsem se pousmála :) Je osobitá , Docela dobrý nápad. Kdo by nechtěl vyzkoušet co kdybych to udělala jinak? :) prostě Super odreagovačka ...
Zajímavé téma, zajímavě zpracované, 80. léta si pamatuji sice jen jako dítě, ale i tak se mi leccos připomnělo. Jen ten konec mi nesedl, vůči předchozímu ději se mi zdá takový laciný, nijaký.
To, že si autor(ka) vybere oblíbené téma - putování v čase - ještě neznamená, že napíše čtivý příběh. Příběh obsahuje několik neoddiskutovatelných pravd o vztahu muž - žena. Ale nic víc.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Gooka a dračí lidé |
| 1992 | Hostina mutagenů |
| 1992 | Cvokyně |
| 2016 |  Encyklopedie soběstačnosti pro 21. století: Rodinná zahrada |
| 2014 | Noc v Mejdlovarně |
Kniha Cvokyně je v
| Přečtených | 35x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 2x |
Tak tuhle knížku jsem četla pouze jako jakousi "nouzovku", protože jsem v posledních dnech neměla možnost se dostat k jiné knize. Na "nouzovku" dobrá, jinak upřímně za moc nestojí. Už od začátku se mi nelíbila mluva, kterou autorka v knize použila, myslím, že až tak nespisovná slova by se dala dobře zaměnit za spisovná a lépe by se to četlo. Myšlenka hlavního nápadu je teda pěkná a docela propracovaná, aby nemohly vzniknout nějaké odchylky či nedorozumění. Nicméně si myslím, že hrdinka mohla ve své minulosti zasáhnout mnohem razantněji, protože jsem sice nabyla dojmu, že je nespokojená, jak dopadla, ale přesto nic moc nezměnila (dobrá, kromě jednoho rozchodu, který zabral půlku stránky). Takže celkem taková nuďárna, ale jde to.