Čuk a Gek

Príjemné ľahké zábavné čítanie... Niekedy má človek chuť presne na niečo také.

Ať si to dospělí pro mě za mě z nostalgie přečtou, ale cpát to dnešním děckám? Kecy o úžasném Sovětském svazu a nádherné Moskvě? No tak to ani omylem!

V dětství jsem obdivovala tu odvahu vydat se do zimy a čelit medvědům. Oba kluci mi byli sympatičtí. A závěrečná věta o odvaze a síle včetně ochrany krásné vlasti mi přišla náramná.

Skvělá kniha. Příběh je hravý, leč napínavý. Četla jsem knihu mnohokrát, vždy se o ní ráda vracím. Posloužila skvěle i jako dárek pro člena rodiny

Četla jsem v dětství v 50. letech. Tehdy se mi kniha líbila, ale přiznám se, že si děj už vůbec nepamatuji

S přihlédnutím k době vzniku dobré. Nejspíš i proto, že to nebylo dlouhé ;)

Tuto kniho jsem přečetl raz dva

Půjčila jsem si ji o Vánocích na návštěvě. Přečtena byla na jeden zátah. Předtím mě úplně minula, takže jsem o ní nezavadila. Mě se kniha docela i líbila.

Příběh dvou malých kluků, kteří jedou s maminkou navštívit tatínka pracujícího daleko v tajze na Sibiři. Toto dílo patřilo mezi povinnou školní četbu. V některých pasážích je patrný dobový vliv komunistického zřízení.

V první třídě druhá kniha, kterou jsem po Honzíkově cestě přečetl. A potom ještě několikrát. Oživil jsem si teď, když jsem toto veledílo objevil na chalupě. Jako jo, dá se to číst, dětem by se putování dvou dětí do tajgy mohlo líbit, ale určitě jsou už lepší. A kecy o velké bezpečné Moskvě plné hvězd a nádherné zemi jménem Sovětský svaz... to už opravdu ne.

No tak určitě lepší než Pavlík Morozov! Zůstal ve mně jen nezřetelný pocit, milosrdný Alzheimer mě zbavil vzpomínek na detaily tohoto veledíla. Zbyla jen jedna. Na vojně jsem měl dva spolubojovníky, kteří se jmenovali Fuk a Pek. Lampasák, znalý sovětské literatury, jim samozřejmě říkal Čuk a Gek.

Četla jsem ji v první třídě a dodnes si pamatuju mamcin posmesny komentář k telegramu vyhozenému oknem, a sice že je dost přitažené za vlasy, že měli kluci v ruské zimě okno dokořán.

Tuhle drobnou knížku jsem poprvé četla v 1.třídě a je moc zajímavé, že si příběhy dvou malých ruských klučíků pamatuju dodnes. A vůbec ji netřeba ani po letech zatracovat...

Vzpomínka na dětství.

Kniha, kterou jsme četli ve škole. Určena pro mladší čtenáře.

Díky za tuto databázi, vždy tu narazím na nějaký ten skvost, který již padl v zapomnění mě paměti. Ale vždy když vidím nějakou obálku knihy, vybaví se mi plno zážitků a pocitů, které jsem při čtení měla. A toto dobrodružství 2 malých chlapců není výjimkou.

Autora není potřeba představovat,protože ti starší a moudřejší ho znají všichni a to nejen z povinné četby. Knihu si vzala do povinné četby většina z nás a to asi o něčem vypovídá. Kniha o příhodách ruských "málčiků" v prostředí tajgy je tak profláklá, že není třeba komentářit.Silné 4 starsy. Doporučuji.

Čuk a Gek patřili k mému dětství,několikrát jsem tuto útlou knížku četla a bavila mě moc,mám docela chuť se k ní vrátit.

Klasika, kterou jistě důvěrně znají Husákovy děti. Já měla tuhle knihu moc ráda, prožívala jsem s klukama jejich dobrodružnou cestu a moc se mi líbil celkový popis krajiny, života a nesnáze hlavních hrdinů. A moc jsem jim fandila, aby se všichni společně sešli. Dopadlo to dobře.