Cudzinec

Dej sa odohráva v medzivojnovom Paríži, v Alžírsku a starobinci v Marengu. Je ohraničený smrťou Meursaultovej matky a blížiacou sa Meursaultovou popravou. Je jednoduchý, priamy, s minimálnymi odbočeniami.

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30875/cudzinec.jpg 4.21413
Originální název:

L'Étranger (1942)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Petit Press (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (113)

Přidat komentář
stumpy
11. září

Nebavilo asi proto že to bylo povinně.

i.snd
04. září

Obyčejný život obyčejného člověka, jež je sám sebou a nemá potřebu nasazovat masku, aby se zařadil do houfu nespokojených, ambiciózních, vystrašených, soudících atd. Přijetí osudu bez výhrad je pro někoho lhostejností či cynismem, pro jiného skrytou moudrostí.

Pauline23
15. srpna

Tuto knihu jsem četla již na střední škole což je skoro 20 let a kdy jsem se zabývala absurditou a existencionalismem...takže kniha je pro někoho utahaná ale pro lidi co se "hledají"byla něco úžasného a stále bude, protože má co do sebe. Je to kniha ke které se vracím a jsem ráda že jí mám v knihovně. Za mě ano:)

Percabethka
14. srpna

Meursault měl naprosto opačný náhled na svět než já, což bylo na jednu stranu zajímavé, ale taky mě to místy docela rozčilovalo, protože jsem se do něj nedokázala vžít a taky... ty jeho názory byly prostě hloupé. Jediné, co se mi u něj líbilo, je právě ta stále zmiňovaná "pravda" a upřímnost. A co se týče knihy jako celku - četla jsem už spoustu knih, nad kterými jsem ještě dlouho přemýšlela, ale tahle mezi ně bohužel nepatří.

Bukovinska
01. srpna

Pri tejto knihe sa možno zamyslíme aj my nad tým ako nás ovplyvňuje spoločnosť. Správame sa tak aby nás okolie neodsudzovalo. Robíme to čo sa od nás očakáva a dosť často nekonáme podľa našich pocitov a vlastných názorov. Mersault sa ale na všetko pozerá inač. Vlastne bez hocijakého zmýšľania koná. Nemá žiadne zábrany. Názov veľmi sedí. Mersault je vlastne cudzinec v spoločnosti.

petrarka72
29. července

"Dobrá, tedy zemřu. Dřív než ostatní, samozřejmě. Ale každý přece ví, že život za tu námahu nestojí." Znepokojivé, vzpírající se pochopení, přitom precizní a vyrovnané. Ráda jsem si připomněla. A uvědomila si, že nebýt Stendhala, nebylo by Camuse - a nebýt Camuse, nebylo by Houellebecqa. Pozorovatel nerovná se asociál. Možná.

Monique07
26. července

Ve své jednoduchosti zvláštně složité. Nutící k zamyšlení. Zpočátku to na mě působilo velice ploše, hlavní hrdina proplouval životem tak nějak samospádem, bez emocí. Napadalo mě slovo sociopat. Až mnohem později jsem ho začala víc chápat a připomínal mi svým způsobem někdy sebe. Přijetím toho co je bez nějakých dalších příkras, okolků a košatých úvah. Zajímavé.

danielpernik
18. července

Knihu velmi oceňuji za rovinu, ve které je psaná. Na tu dobu je to opravdu revoluční pohled. Z pozice dnešní dobou zhýčkaného čtenáře musím ale říct, že byl začátek opravdu utahaný. Byť jsem si vědom jeho role v celkovém kontextu knihy.

Marekh
15. července

Kniha se mi líbila. Jedná se o novelu, má 2 části. Knihu jsem měl přečtenou poměrně rychle.

Mersault se dopouští zločinu, aniž by měl nějaký konkrétní důvod. Následně je zatčen, vyslýchán, v knize je zobrazeno líčení soudního procesu. Zajímavé byly pasáže, kdy kaplan navštívil Mersaulta ve vězení a rovněž rozmluva soudce s Mersaultem.

Mersault byl sám sebou do poslední chvíle, měl svůj názor, který si nenechal nikým vyvrátit. Možná působil jako podivín (mimo jiné také v otázce lásky), ale byl takové povahy, neměl potřebu se měnit, aby se zalíbil ostatním lidem. Lidé mu vyčítali, že se nechoval tak, jak by měl podle správnosti v určitých věcech, našli se však také lidé, kteří ho měli rádi.

Tato kniha určitě nutí k hlubšímu zamyšlení a vybízí k řadě otázek. Myslím si, že kniha stojí za přečtení.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Odpověděl jsem, že nevěřím v Boha. Zeptal se, jestli jsem o tom přesvědčen, a já řekl, že si tuhle otázku klást nepotřebuji: připadá mi bezvýznamná.

Ale sebou si jistý jsem, a vším jsem si jistý, jsem si jistý svým životem i tou smrtí, která už dlouho čekat nebude. Samozřejmě, mám jen tohle. Ale aspoň tu jistotu držím v rukou stejně pevně, jako ona drží mě. Měl jsem pravdu a mám pravdu, pokaždé mám pravdu. Žil jsem určitým způsobem a byl bych mohl žít jinak. Dělal jsem tohle a nedělal jsem ono. Neudělal jsem to nebo ono, ale udělal jsem zas něco jiného. A nakonec co? Jako bych byl celou tu dobu jen čekal na tuhle minutu a na to svítání, aby mi daly za pravdu. Nic, dočista nic nemá význam a já dobře vím proč.

Albert Camus píše ve své Předmluvě k americkému univerzitnímu vydání Cizince: Lhát neznamená jen říkat to, co není pravda. Znamená to hlavně říkat víc než to, co je ve skutečnosti pravda.. Tak to děláme všichni a každý den, abychom si zjednodušili život...

Shannon
03. července

Bavila a hlavně druhá část knihy.

Verunka_Z
30. června

Kniha se mi četla vcelku dobře, ale až tolik mě nenadchla...

los
17. května

člověk, který nemá potřebu vyjadřovat emoce tradičním způsobem a činit rozhodnutí nad banalitami, nemusí být nutně neempatický (nebo) psychopat, neznamená to, že si cit neuvědomuje

domnívám se, že velikost Camusova Cizince spočívá především v modernosti, kterou dokázal navázat na mnohasetletou tradici rozsáhlé celosvětové literární linie tematizující prožitky odsouzence k smrti

bookemma
22. dubna

Řekl jsem, že to není vyloučené. Ale ať je to jak chce, já možná nemám jistotu o tom, co mě doopravdy zajímá, ale bezpečně jsem si jist tím, co mě nezajímá. A to, o čem mi tu vykládá, mě nezajímá.

Mám moc ráda filosofii existencialismu. Protože jsme všichni tak trochu Mersaultové a jejich Marie.

ThrisaManx
11. dubna

Klasika je totiž téměř vždy zárukou kvality. A ne jinak je to u Cizince. Kniha je psána přímočaře a jednoduše, bez zbytečné omáčky kolem, takže děj odcejpá a kniha se čte rychle. Nutí čtenáře zamyslet se. Je psána er formou, vypráví ji náhodný vrah, který nemá potřebu se obhajovat, ale vystupuje před společností s tím, jaký skutečně je. Bez příkras, jen jeho nahá duše. A za to je společností velice drsně odsouzen. Navíc hlavního hrdinu obestírá taková snová atmosféra, která dílu dodává určité kouzlo. Rozhodně každému doporučuji.

kajunka333
02. dubna

Kniha se mi líbila. Nebyly tam žádné zbytečné kudrlinky, které by text ozvláštňovaly, ztěžovaly a natahovaly, takže se kniha četla rychle. Ovšem po každé kapitole, především ve druhé části, jsem ji musela zavřít a zamyslet se, zrekapitulovat si, co se stalo, abych vše správně pochopila, a přesto jsem si některých věcí všimla až poté, co jsem si přečetla rozbory či jiné práce. Velmi mě zaujala myšlenka knihy: pokud se někdo nechová podle zavedených norem, je nejjednodušší se ho zbavit. Musím říct, že mě šokoval soudní proces, kterým Meursault prošel. Oni totiž neřešili vraždu, ale jeho výstřednosti a chování měsíc před vraždou. Pospojovali neškodné věci dohromady do takového obrázku, že cizinec vypadal chladnokrevně, zle a cize.

_Joker_
31. března

Kniha se velmi dobře čte až jsem byla překvapena. Přidáno do maturitní četby. :)

Peyka
25. března

Vynikajici kniha! Jedna z mych oblibenych klasik. Camus vytvoril nejmene sympatickou, nejvice lhostejnou postavu v historii, ale zapamatovatelnou na desitky let. Mersault je cizincem.ve spolecnosti i sam sobe.

vanilka56
26. února

Na dlouho zůstávám hluboce zasaženým čtenářem...

marketa262
08. února

Upřímně? Fakt nevím, co si o knize myslet.
První půlka mě hrozně nebavila. O to větším překvapením byla druhá, která byla skvělá! Ve výsledku bych knihu určitě doporučila, ale nějak nevím, co víc napsat, jelikož mě zanechala zcela zmatenou - ať už jde o charakter hlavní postavy a její myšlenky a úvahy, či společnost, ve které žije.

dadako
05. ledna

Příběh moderní inkvizice. Nesplňuješ naše očekávání a normy? Vymykáš se? Plevel musíme odstranit. Nečekal jsem že mě příběh Cizince tolik zaujme.

Bonnet
03. ledna

„Lhát neznamená jen říkat to, co není pravda. Znamená to říkat hlavně víc než to, co je pravda.“ Útlé, neplné a pro mne dech beroucí a pod kůži zalézající. Bohužel se domnívám, že ke strohé literatuře je potřeba velmi dobrá poznámka někoho, kdo čtenáři poodkryje oponu ukrývající hlubší smysl sto stran textu.

Dyaebl
25.12.2017

Jak absurdně ztvárněn pohled společnosti na individualitu a jedinečnost. Pokud se člověk nechová dle zavedených skrupulí a morálních zásad a vyčnívá z řady, není nic jednoduššího, než se tohoto ,,vadného'' článku zbavit. Motiv tak typicky lidský...
Člověk odsouzen za to, že je vlastně pro lidi nepochopeným cizincem, který vlastně smrt vnímá jako určitou úlevu, jenž je zaručená.

omgjako
09.12.2017

Ich-forma..velmi čtivá. Takový příběh jsem vůbec nečekala...
"V podstatě bylo naprosto jasné, že je celkem jedno, zemřeme-li ve třiceti nebo v sedmdesáti, poněvadž samozřejmě tak jako tak budou žít ostatní muži a ostatní ženy dál, a celá tisíciletí se na tom nic nezmění. Tohle tedy bylo nad slunce jasnější. Pokaždé bych umíral zas jen já, teď jako za dvacet let."

Ondrášeček
15.11.2017

Nejzajímavější částí a hlavním tématem této knihy je nepochybně charakter hlavního hrdiny, na kterém mě již od počátku překvapila jeho lhostejnost. Jevil sice zájem o konkrétní situace, neprojevoval ovšem žádné hlubší emoce a také jednoduše bral to, co přišlo. Necítil svědomí za věci, které vykonal. Nevěřil v Boha a smrt bral jako něco, co prostě jednou přijde. Za normálních okolností bychom jej mohli označit za psychopata, na druhou stranu byl ovšem natolik upřímný a mající dobré úmysly, že bych jej za chladnokrevného zabijáka jednoduše označit nemohl. Jedna z částí dokonce naznačuje, že dříve byl ambiciózním studujícím mužem, v knize nebyla jeho absurdní přeměna ovšem vůbec znázorněna. Byly zde i náznaky jeho citů a radosti, které se projevovaly například vztahem k Marii. V jedné pasáži měl dokonce chuť políbit muže. Ve výsledku se mi tedy jeví spíše jako nesmírně racionální jedinec, kterého společnost nedokázala pochopit a který je právě pro svou upřímnost odsouzen k smrti.
Dílko ve mně zanechalo celkem hluboký dojem, děj sice nebyl složitý a kniha byla napsána poměrně jednoduše, charakter hlavního hrdiny byl každopádně něčím, co mě nutilo přemýšlet. Vystihoval totiž ducha tehdejší doby. Byl pro mě osobností, která je pro mě velmi těžko uchopitelná, přesto však jakýmsi způsobem blízká.

vendysantos
03.10.2017

Kniha není obsahově náročná, i když nevím, zda jsem ji úplně pochopila. Hlavní hrdina působí až příliš chladně a cize, což bylo asi záměrem vzhledem k názvu knihy. Jen konec na mě působí trochu otevřeně a neurčitě.

Michalka98
26.09.2017

Z této knihy jsem velmi rozpačitá, protože nějak nechápu to šílenství kolem ní. První polovina knihy mě vůbec nebavila, hlavní hrdina mi byl nesympatický, nelíbil se mi jeho postoj k životu. Prakticky ho nic nezajímalo, nic pro něho nebylo důležité. Druhá polovina mě již bavila více. Jsem ráda, že jsem se seznámila s dalším literárním směrem, v tomto ohledu kniha skvěle posloužila, ale znovu už ji číst nebudu.

Auer
12.09.2017

(Pokud lze hodnotit klasiku.)

Kmotr99
16.07.2017

Knížka působí banálně, i když vůbec banální není. Postava Cizince je totiž hrozně zajímavá. Kromě toho, také se mi líbila atmosféra koloniálního Alžíru, která na mě dýchala především z první části, kdy vede Marsault ještě obyčejný život.

Lector
09.07.2017

Když jsem psal dvoustý komentář ke knize, posteskl jsem si, že si toho „jubilea“ moc neužiji kvůli charakteru knihy, která se mi dostala do rukou, a vyjádřil jsem naději, že dvoustý padesátý komentář si užiji více. Zdá se, že se naděje naplnila.
Camusův Cizinec je svým způsobem za zenitem – kniha, kterou dnes moc nechápeme. Lze se ušklíbnout nad tím, proč se proboha tolik hrabeme v Mearsaultově zatvrzelosti a nedostatku lidskosti. Vždyť takových lidí běhá po světě…
Dnešní ochránci lidských práv se naopak jistě hrozí nad jednoznačností rozsudku, který je nad Mearsaultem vynesen. Dnešní doba velí přezkoumávat příčetnost pachatele a hledat sebemenší důvody k jeho ospravedlnění při jakémkoliv náznaku jeho duševní nerovnováhy.
Camusův Cizinec je z jiného světa. Tento svět pro mnohé lidi - extroverty – vykazující ta nejlepší skóre v osobnostních multidimenzionálních dotaznících nepochopitelný, je to přímo jiná galaxie. Pro čtenáře krystalické introvertní povahy Camusův Mearsault už není takovým alienem.
Dojmy z Camusova díla jsem se poněkud neuměle pokusit rozepsat ve své recenzi: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/clovek-odmitajici-milost-8273

antuka
21.05.2017

První dějová půlka je skvělá už jenom tím odosobněným pohledem vypravěče na běžné mezilidské aktivity (zdvořilost, reciprocita, milenecká očekávání apod.), druhá půlka je boží (haha), hlavně proto, že tam je! Bohužel (hahaha) se k ní budu muset vracet...