Čtvero ročních období v Římě
Anthony Doerr
Výjimečná kniha – je plná mimořádných postřehů a popisuje Doerrova dobrodružství v jednom z nejúchvatnějších měst na světě. Anthony čte Plinia, Danta a Keatse ‒ staré kronikáře Říma ‒ a navštěvuje náměstí, chrámy a pamětihodnosti, o kterých tito muži psali. Účastní se vigilie umírajícího Jana Pavla II. a v prosinci vezme svá dvojčata do Pantheonu, aby jim ukázal, jak dovnitř okulem padá sníh. Společně se svojí rodinou se spřátelí s místními řezníky, zelináři a pekaři, jejichž hlučné příběhy a osobité výchovné rady jsou stejně neodolatelné jako samotný Řím. Tato osobní kniha odhaluje mnohé, je oslavou Říma, úžasným novým pohledem na rodičovství a úchvatným příběhem spisovatelského řemesla ‒ díky němuž Doerr přetváří své zážitky a zkušenosti do vět.... celý text
Literatura světová , Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Four Seasons in Rome , 2007
více info...
Řím mám moc ráda a bylo zajímavé ho vidět očima někoho jiného. Navíc mám doma sedmiměsíční miminko, takže jsem si při čtení užila nejen krásně barvité popisy Říma, ale i pokroky Henryho a Owena.
Myslím si, že ten kdo nebyl nikdy v Římě, neocení tuto knihu naplno. Řím jsem už párkrát navštívil a je to moje oblíbené město a s touto knihou jsem měl mnohokrát deja vu. Já ji určitě budu číst víckrát.
Tahle knížka postrádá jakýkoliv děj. Popisuje první měsíce života jejich dvojčat a atmosféru Říma a pár jejich obyvatel, se kterými se manželé seznámili. Snad proto, že jsem tohle město nenavštívila, nezanechala ve mě kniha žádnou stopu. Při čtení jsem se nudila...
Úchvatné. Kniha bez zvláštního děje, ze které doslova sálá jedinečná nálada mnou milovaného Říma. Stejně emotivní byly Doerrovy pocity jako rodiče v té době teprve šestiměsíčních dvojčat, které nebyly jen o otcovské hrdosti a štěstí, ale také o nikdy nekončících obavách a zodpovědnosti. Nádherný zážitek.
Řím miluju celým svým srdcem, a tak byla tato knížka jasnou volbou! :-) První polovinu jsem byla naprosto unešena autorovým úžasným popisem města, tím, jak zachytil atmosféru a lidi v Itálii. Hodně mě taky bavilo sledovat, co vlastně Američanovi přijde v Evropě neobvyklé, bavily mě i vtipné příhody s Henrym a Owenem. Druhá půlka už se trochu opakovala, vyprávění už neplynulo tak jako na začátku. Nicméně kniha je to pořád skvělá a Řím podle mého plně vystihující! "Roma, říkají, non basta una vita. Jeden život nestačí."
Autor skvěle vykreslil jedinečný genius loci Říma a naprosto se trefil do mých pocitů z jeho návštěvy. Žádná jiná metropole takovou atmosféru nemá.
Poeticky laděná kniha, plná citací a mouder. I když mě každá kapitolka nebavila stejně, před autorem a jeho širokým rozhledem klobouk dolů. Nedalo mi to, abych si negooglila části Říma, o kterých se v knize zmiňuje, a touha přenést se tam byla veliká. Na závěr snad už jen citát: "Svět není soutěž krásy. Krása je tak nevyčíslitelná jako láska."
Jednoznačně krásně napsané, příběh o Řimě a o dvojčatech, která vám dají zabrat. Za mě super čtení.
Tato kniha se pro mě stala příjemným překvapením. Přiznám se, že když mám číst knihu od amerického autora, tak k ní většinou přistupuji s určitými předsudky. Americký styl mi prostě nesedí, ověřila jsem si to opakovaně. Tato kniha byla ale jiná. V podstatě byla psána jako deník, který začíná přestěhováním americké rodiny do Říma. Sledovat tento střed dvou světů plných kontrastů bylo pro mě zajímavé. Pro Američany je starobylý Řím jako zjevením. Je to koncentrovaná historie, zcela jiná kultura, pohled na život. Navíc je v knize velké množství podnětů k zamyšlení nad historii lidstva, kam se naše kultura posunula a nechybí v ní ani zásadní okamžiky (autor byl v Říme v čase úmrtí papeže), které máte možnost prožívat jeho pohledem. Vtipných pasáží je sice pomálu, ale pár krát jsem se u knihy i dobře zasmála. Co ale oceňuji nejvíce, že jsem se opravdu cítila jako na výletě v Římě. Poprvé jsem si říkala, že chápu proč ten chlápek dostal Pulitzerovu cenu. Doporučuji.
Kniha se mi velmi líbila už jenom proto, že jsem v Římě letos byla a musím říct, že po přečtení mám chuť se sbalit a jet znova. Čekala jsem sice přímo nějaký příběh, jelikož jsem četla Jsou světla, která nevidíme, ale styl této knihy mi nevadil. Doerr má úžasnou schopnost popisu běžných věcí a díky jeho slovům jsem Řím uviděla novýma očima.
Po přetení této knihy mám okamžitě chuť odjet do Říma. Byla to má první kniha od Anthony Doera, takže skok do neznáma, nevěděla jsem, co od něj čekat, jen to, že jeho knihy čtenáři velmi chválí. Čili očekávání jsem měla značná. Takže začátek knihy ve mně vzbudil spíš velké rozpaky. Co na tom má být tak úžasného? Popisuje jen jejich stěhování do Říma a život s dvojčaty. Takových cestovatelských nebo rodičovských deníčků vychází v současnosti mnoho. Ale vyčkávala jsem, co se z toho vyklube. A dočkala jsem se.
Kniha jako taková nemá vlastně žádný velký děj, nejedná se o román (což jsem si mohla zjistit předem, že? ;-)), je to přesně jak říká název - čtvero ročních období v Římě. A je to zachyceno moc krásně. Barevně, poutavě, osobitě, proloženo rodičovskými postřehy, které jsou pro mě jako matku takovou třešinkou. Počty Anthony Doera u příležitosti prvních narozenin jeho dvojčat mi přišli jako jedno z nejkrásnějších ocenění mateřství, jaké jsem kdy četla.
Je mi líto, že musím dát jen ***. Pro mě tato kniha není, čekala jsem něco víc... Do půl knihy jsem byla nadšená z popisu Říma, děj byl nijaký (ale pořád jsem doufala ve zlepšení) a pak už jsem se musela jen nutit, abych ji dočetla... Přijde mi to místy jako klišé, s pocitem, že z této knihy chce autor udělat skvostné dílo popisující jeho "náročný" život s dvojčaty... Bohužel, již nikdy víc...
Kouzelné vyprávění. Podzim: o změně, dětech, Pliniovi a kontrastech v architektuře. Zima: o zvyku, ptácích, houbách, žízni po vědění a kontrastu života v míru a života uprostřed katastrofy. Jaro: o vyčerpání, smrti, střídání papežů a kontrastu mezi italským a americkým myšlením. Zima: o vodě, graffiti, italštině, návratu domů a kontrastech mezi starým životem (před dětmi, před Římem, před časem) a tím novým. A o Římu, psaní, otcovství, nesnesitelné kráse a zázracích světa.
Pro milovníky Říma naprostá nutnost. Anthony Doerr má neuvěřitelnou schopnost popsat i padající list stromu tak zajímavě a živě, že se od čtení jen těžko odtrhnete. Líbil se mi i způsob, jakým Doerr popisoval život v Evropě z pohledu Američana, pro kterého je to vše velmi nové, včetně jeho vlastní rodinné situace.
Tak dnes jen za tři hvězdy. Netvrdím, že spisoval nepíše čtivě. Ze začátku jsem i měla nutkání ihned odjet do Říma, ale později mě to celkem nudilo. Světla , která nevidíme zatím nic od tohoto autora nepředčilo.
Anthony Doerr píše celým tělem. Umí se dívat, umí čichat, naslouchat, hmatat a navíc má ten dar pak všechno to, co jeho tělo vstřebá, naprosto nádherně napsat a předložit dalším očím. A napsat tak, že konzument/čtenář má až plastický pocit, jako kdyby se s autorem doopravdy procházel římskými ulicemi, s ním pociťoval všechny ty nové vjemy, stejně jako on ochutnával, nasával atmosféru, žasl a divil se, poznával, trpěl nespavostí a k tomu žil život novopečeného tatínka. Anthony Doerr Řím poznával podobně jako jeho tehdy zhruba roční dvojčata poznávala svět. Jak batolata potřebují vše ohmatat a ochutnat, tak i autor činil. A udivovaly a překvapovaly, naplňovaly ho nejen vjemy z jiného města na jiném kontinentu, ale i pokroky jeho malinkých synů. A mě s ním. Jako u většiny jeho knih, které si užívám celým tělem i já. Mám takové smyslů plné knihy ráda. A jak jsem se předtím chtěla někdy podívat do Říma, teď chci ještě víc.
Nádherná knížka! :) Na začátku jsem ji chtěl zavřít s tím, že tohle mě nemůže ničím překvapit a já se budu nudit, ale nakonec se z ní vyklubala knížka, kterou bych si nejradši přečetl znovu. Tenhle deník autora o jeho zážitcích v Římě je fakt skvělý. Nejde tu o děj a zápletku (protože tady žádná snad ani není), ale o popisy a úvahy autora, které jsou (jak všichni, kdo četli „Jsou světla, která nevidíme“ ví) dokonalé. Anthony Doerr dokázal popsat atmosféru Říma a všech ročních období tak, že si skoro připadáte, jako byste tam byli s ním a celou jeho rodinou. Do toho je to velmi citlivé a čtivé. Je mi jasné, že proto, že kniha nemá zápletku a je plná popisů a emocí atp., každému nesedne. Jde o knížku, která se nejlíp čte s prázdnou hlavou, kdy potřebujete „vypnout“ a na chvíli nepřemýšlet. Za mě splnila účel a s čistým svědomím dávám pět hvězd. :)
Štítky knihy
místopisy Řím rodičovství církevní památky archeologické památky historie měst, obcí a regionů
Autorovy další knížky
2015 | Jsou světla, která nevidíme |
2016 | Zeď vzpomínek |
2017 | O dívce Grace |
2016 | Sběratel mušlí |
2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Čtvero ročních období v Římě je v
Právě čtených | 11x |
Přečtených | 372x |
Čtenářské výzvě | 135x |
Doporučených | 6x |
Knihotéce | 182x |
Chystám se číst | 227x |
Chci si koupit | 46x |
dalších seznamech | 5x |