Čtvero ročních období v Římě

23.05.2020

Skvěle napsaná kniha, sice bez příběhu, ale za to plná úžasných postřehů a zamyšlení. A to jsem Řím nikdy nenavštívila.

22.04.2020

Kniha se mi líbila tak, že jsem si ji rozhodla zakoupit, četla jsem ji zatím pouze jako e-knihu, jsou v ní krásné myšlenky, obdiv k Římu současnému a historickému a ještě příběh spisovatele, který se stal hned dvojnásobným rodičem, převrátil se mu život naruby a on se přesto chytil své šance strávit s rodinou rok v Římě a zjistit, že rodičovství je dar nade vše. Rok v Římě se mi asi nepodaří strávit, ale určitě se tam co nejdřív chci podívat a zažít tu atmosféru. Za mě max hvězdiček

18.04.2020

Roma, říkají, non basta una vita. Jeden život nestačí.
Pro mě byla tato knížka nádhernou vzpomínku na Řím, připomínkou všech těch úchvatných míst, která jsem kdysi viděla a nikdy na ně nezapomenu. Prožila jsem s touto římskou vzpomínkou pár hodin, které mě obohatily o nové vědomosti a bylo mi přitom tak krásně...
Čtvero ročních období v Římě je poklad, který leží v mé knihovně ! Chci ho již teď zas číst !

19.01.2020

Krásně pohodové čtení. Řím milují.
Pro milovníky Říma nutnost přečíst.

18.01.2020

Půvabnou, čtivou, zábavnou knížku Anthony Doerra jsem přečetla za dvě odpoledne. Není to dramatický příběh, je to prosté vyprávění o ročním pracovně-studijním pobytu v Římě, což je mimochodem jediné město na světě, které miluju, a kde bych si uměla představit život, s manželkou a dvěma malými dvojčaty. Bála jsem se, že mě povídání o miminech bude nudit, ale bylo to v mezích, které jsem snesla. Popisy římských reálií jsou více než povedené, nálada města, jeho světlo, obyvatelé, každodenní střípky, to vše je dokonale autentické. Jo, líbilo se mi to.
"Mysl touží po klidu; podporuje smysly k rozpoznání symbolů, ke glosování. Vytváří mapy našich kuchyňských šuplíků a ulic v sousedství; vyrábí nám ze života jakousi algebru... Bez zvyků by nás krása světa přemohla. Omdleli bychom pokaždé, když bychom uviděli - opravdu uviděli - květinu. Představte si, že bychom mohli vidět cumulonimbus nebo souhvězdí Kasiopeji nebo sníh jen jednou za sto let: na ulicích by bylo peklo. Lidé by po tisících leželi na zádech na polích.
Habitualizace, napsal v roce 1917 Viktor Šklovskij, ruský armádní komisař, ze kterého se později stal literární teoretik, zhltne práci, oblečení, nábytek, manželku a strach z války. Tvrdil, že časem přestáváme vnímat známé věci - slova, přátele, byty - tak, jak opravdu jsou.
...
Úpadek republiky, rozklad impéria, neustálý rozpad církve – smrt je řeka tekoucí městem, která se žene pod mosty a víří v peřejích u nemocnice na Tiberském ostrově. Smrt je ve skvrnách na zdech; je to tíha Keatsova náhrobního kamene na travnatém drnu; je to povolení, které Římané podepisují, když dlouhovlasá dívka sedá za přítele na motocykl značky Vespa; když bankéř prudce zabrzdí a vezme knihovnici do náručí. Rozhodl jsem se žít v přítomnosti, žít tak sladce, jak to jen půjde, naplnit šaty větrem a oči světlem, ale přitom si uvědomuji, že jednou přijde konec.
...
Naturalis historia, borovice pinie, Borominiho Sant´Ivo, otázka špačků a otázka otcovství – můj zájem o všechny tyto věci se točí kolem jediné otázky: Jestli jsme my tvorové na zemi jen proto, abychom zajistili přežití druhu, jestli se příroda stará jen o reprodukci, jestli máme vychovávat děti jen do věku, kdy se budou moct samy rozmnožovat, a pak jen chřadnout a zvolna se propadat do smrti, tak proč se svět vůbec obtěžuje být tak neuvěřitelný, komplikovaný a nádherně úžasný? Je to jen pouhá genetická variace? Geologie a počasí? Chemické cuknutí, elektrický impulz, peří a tokání?“

02.01.2020

Kniha je psána velmi čtivě, přesto bych ji nenazvala oddychovou, při jejím čtení je nezbytně nutné se soustředit a myslet. A vnímat. Nezbývá mi nic jiného, než knihu vřele doporučit. Je to po dlouhé době četba, která si mě přitáhla.

31.12.2019

Tak tahle kniha pro mě byla oříšek. Bohužel pro mě málo děje a moc pocitovek. Řím mám ráda, a tak jsem na knihu byla zvědavá, ale prostě to na mě bylo moc. Nakonec jsem knihu musela v pravidelných intervalech odkládat, abych u ní neusla, a četla jsem ji tak asi půl roku. Podle mě se bude kniha líbit jen specifickému okruhu lidí - buď jsem fanatici na Řím nebo máte rádi tento styl psaní. Jinak se do toho snad ani nepouštějte...

Knihu jsem začala číst díky čtenářské výzvě. Měla jsem jiná očekávání, kniha mě nebavila, odložila jsem ji jako nedočtenou. Těšila jsem se na příběh v mém oblíbeném městě, ale tento styl psaní mě nezaujal, nedokázala jsem se do knihy začíst.

10.11.2019

Římský "místopis" s filozofickým přesahem, psaný z pohledu Američana vstřebávajícího italské reálie během ročního pobytu. Doerr jak ho neznáme a trochu poznáme...

25.10.2019

Za mě top. Budu se opakovat, ale prostě Doerr není napínavé čtení, které budete číst v desetiminutovkách v MHD po cestě do práce, protože toužíte vědět, co se stane.
Doerr je vhodnej na večer u krbu pod dekou a s kakaem. Je vhodnej, když se chcete zavřít ve svojí "bublině" a nechat se příběhem přenést jinam. Jen pak si to můžete užít. U Doerra totiž nenajdete žádnou výraznou zápletku, žádné zvraty a šokující momenty. Je spíš takovou poklidnou říčkou, po které plynule poplujete jen, pokud se na tuhle vlnu klidu dostanete taky. Když se naplno soustředíte a vypustíte svět okolo, podaří se Vám vnímat atmosféru každého odstavce, každé věty...
Myslím, že obecně u jeho knih záleží na rozpoložení, v jakém se do nich pustíte.

23.10.2019

Ačkoli je kniha psána malebným a krásným slovem, já ji dočetla s vypětím všech sil. Musela jsem se neustále soustřeďovat, naciťovat, nesměl kolem mne ani špendlík upadnout, jinak jsem se zase ztratila ... a byla jsem z toho už jen vyčerpaná. Takže ... uff.

22.10.2019

Je to osobní kniha, má to být cestopis .... a nakonec je to všechno dohromady. Autor popisuje svůj život Američana, spisovatele na stáži v Římě s manželkou a malými dvojčaty. Anthony Doerr je dobrý vypravěč a umí i dobře popsat vlastní pocity. Ocitnete se v duchu s ním v Římě a zažijete všechna roční období s trochou historie a zeměpisu. Pěkné.

14.10.2019

Kniha má smůlu.
1. Je evidentně špatně tematicky zařazená, neb o cestopis nejde a knížka za to nemůže. Jde spíš o časově ohraničené osobní vzpomínky. Na deník je to pro mě málo niterné.
2. Podle mého názoru je knížka určena užšímu okruhu čtenářů a to ji bohužel také determinuje.

Řím docela dobře znám, tedy i místa, která autor zmiňuje. Pro mě je Řím "město měst". Najdete v něm celou stopu lidstva. Všechno důležité, co nás kdy potkalo, v něm prostě je. Autor měl možnost strávit ve městě jeden celý rok. Rozdělení na roční období je logické a docela dobrý nápad. Držela jsem mu palce, aby zažil sníh v Pantheonu a teď je už držím sobě, třeba někdy, náhodou...
Četla jsem kvůli Výzvě, docela mě to bavilo, něco jsem se dozvěděla, takže čtyři hvězdičky. Ta pátá, kterou často nedávám, je osobní a je za připomínku, kde je "ta klíčová dírka". Nemohla jsem si na to vůbec vzpomenout. Za týden se do Říma chystám, takže se jedním okem zase mrknu.
PS. Rada pro zájemce, do Baziliky svatého Petra jděte ráno, jinak si ji neužijete. Je to jedna z mála věcí, kvůli které se vyplatí vstát a být v kostele nejpozději v půl osmé. I snídaně na vás počká. To stejné platí i pro Vatikánská muzea, je dobré, být při otevření už na místě s elektronickou vstupenkou.

28.09.2019

Knize bych dala 5 hvezdicek, ale s ohledem, ze to ma byt cestopis jsem jednu odebrala, jelikoz cestopis si predstavuju proste jinak. Ale kdyz se od tohoto oprostim, musim rict, ze se mi kniha velice libila. Rim miluju a znam a z knihy na me presne dychala jeho atmosfera, uplne jako bych tam s hlavnimi postavami skutecne byla. Kazda veta, ktera popisovala pocasi, architekturu a tak byla jako bych to sama citila a videla. Z tohoto pohledu byla kniha dokonala

Nedočteno. Zasekla jsem se v půlce, a tam i skončila. I když je to cestopis, čekala bych trochu záživnější vypravování a nějaký malinký děj, ne naprosto stejnou každodenní rutinu od psaní knihy po nakupování těstovin. 1*/5*

20.08.2019

Normálně komentáře nepíšu, ale tady jsem si řekla, ze prostě musím. Po 20 stránkách jsem chtěla knihu odložit, ale říkala jsem si, že tomu dám šanci a třeba se to zlepší. Bohužel opak byl pravdou - tak nezáživnou knihu už jsem opravdu dlouho nečetla.

16.08.2019

Původně jsem tuhle knížku ani nechtěla číst, ale když na mě v knihovně vykoukla - co vykoukla, vysloveně se tam drze vystavovala :-), nakonec jsem jí dala šanci.
Z knížky mám 2 zásadní pocity - 1) závist - mít zaplacený rok v Římě a ještě byt s terasou by byl splněný sen
2) docela odvaha vyrazit tam s tak malými dětmi. Ale vcelku chápu, tohle bych taky neodmítla.
Jinak jsou to jak už někdo psal takové deníkové zápisky, špatné to není, nějak zásadní taky ne.

25.06.2019

Upřímně nevím, kolik hvězdiček bych téhle knize dala. Byl to můj první cestopis a ještě si myslím, že to nebyl klasický cestopis, ale bohužel to nemám s čím srovnávat.
Kniha mě bavila, krásně a rychle se četla, jen jsem se kolikrát ztrácela v tom, kde právě jsem, přišlo mi, že autor dost přeskakoval z minulosti do přítomnosti a naopak.
Byla to rozhodně zajímavá zkušenost.

16.06.2019

Mám ráda Itálii, Žít rok v Římě by se mi líbilo. Ale kam knihu zařadit si nejsem jistá. Najdete tam problémy spisovatele s tvůrčí krizí, problémy rodiče čerstvě narozených dvojčat. Odborné pojednání o Římě - v knize je spousta citátů a na konci pak odkazy. Co se mi dost líbilo, byly autorovy problémy se zvládáním cizího jazyka. Úplně jsem ho chápala. Sice mluví italsky, ale domluvit se skoro nedokáže.