Cti otce svého, ale miluj ženu svou

13.08.2022

(SPOILER) Historický román, podle mého gusta. Je tam tak akorát beletrie, romantiky, příběhu, aby to bylo čtivé, protože jen holá fakta nejsou tak moc k zapamatování. A přitom je v románu i hodně historických informací, podávaných nenápadně, mezi řečí, umně nacpaných do dialogů a děje. Tak se čtenář nenásilnou formou obohatí o znalosti renesančního 16. století, příbuzenské vztahy Habsburků v celé Evropě, politickou situaci nejen v Čechách, seznámí se s významnými českými šlechtici, pronikne do komplikované církevní politiky, protestanti, kališníci, luteráni, čeští bratři a katolíci a také zjistí, jak je těžké vládnout. Jsou tam hezky vykresleny rodinné vztahy, které někdy musí jít stranou zájmům říše, ale nakonec je příběh překvapivě dojemný.

09.01.2020

Autor pracoval s méně známou částí naší historie. Kniha je velmi čtivá.

10.09.2019

Román jak má být, s láskou, intrikami, životními komplikacemi a peripetiemi. To celé velmi čtivě zpracováno a zasazeno do historického období naší země v dobách vlády panovníků, o kterých se toho zas tak mnoho neví, ve škole se o nich mluví letem světem. Autor má všechna historická fakta dokonale ověřena a konzultována s odborníky, navíc jako lékař se denně po celý život setkává s lidským utrpením i radostmi a na základě zkušeností dokáže pochopit a velmi dobře a reálně čtenáři přiblížit lidské prožívání. Je to velmi vzdělaný, inteligentní a navíc zábavný člověk a všechny tyto vlastnosti a schopnosti se odrážejí v jeho knihách. Čím pozdější román, tím lepší. Čtěte, doporučuji.

Moc se mi kniha líbila. Otevřela mi celou tu dobu. Doporučuji.

04.01.2019

Krásný historický román. „Romantický příběh“ na pozadí historických události a ropzvoje nového věku u nás – humanismus, renesance. Zájem o tento příběh ve mně vzbudila návštěva zámku Březnice a jako první jsem přečetl knihu „Krásná Filipina“ Brigitte Riebe, a to jsem sáhnul trochu vedle. Antonín Polách se čte úžasně, čtenář by i věřil, že to tak bylo…

10.09.2017

Letošní rok jsem de facto "prodávala" tenhle příběh, bez uvozovek pak i tuto knihu. A tak bylo na čase si ji po těch letech přečíst.
.
Kniha se mi dost špatně hodnotí, protože nemám srovnání. Je to totiž asi tak druhý historický román, jaký jsem kdy četla.
.
Na pozadí příběhu Filipíny Welserové a Ferdinanda II. Tyrolského popisuje kniha počátky habsburské éry v českých zemích. K prvnímu setkání Filipíny a Ferdinanda dojde na masopustním bále v Plzni, kde se Ferdinand s Filipínou díky drobnému intrikaření seznámí. Znovu se pak potkávají na zámku v Březnici, kde dojde k jejich sňatku. /vsuvka pro mě: Svatba se dle knihy koná velmi narychlo, Ferdinand se impulzivně rozhodne, přesvědčí svého zpovědníka Cavaleriho k celebrování svatby, jeho přítel Ladislav ze Šternberka, kterému dopomohl k manželce - Kateřině z Lokšan mladší, pak souhlasí s tím, že se stane svědkem. Druhým svědkem je pak paní Kateřina z Lokšan, byť zprvu tomuto vztahu nakloněná nebyla/
.
Dějiště knihy je jak ve Vídni, tak v Březnici a Praze a rovněž i na Křivoklátě, kde příběh končí v době smrti dvojčat Filipa a Marie. Celé vyprávění je protnuto ostrovtipem Filipíny, utajováním a obratnou sňatkovou politikou Ferdinanda II. - ač se sám do žádného sňatku navézt nenechal, výhodně oženil snad polovinu české šlechty - ať už svého přítele Ladislava ze Šternberka nebo Viléma z Rožmberka (hned 2x) či Jana Jaroslava z Kolovrat (ve skutečnosti Albrechta Libštejnského z Kolovrat).
.
Hlavní linkou příběhu je ale všudypřítomný strach z císaře - otce - Ferdinanda I. Ač během prohlídky Březnického zámku vždy říkám "císař nakonec sňatek uznal ..." není to v knize popsáno vůbec takto jednoduše. Ferdinand II. se několik měsíců odhodlává, než o svatbě svému otci řekne, ten se jej následně snaží přesvědčit k anulování a k tomu, aby se oženil tak, jak je třeba - nejprve do Anglie, podruhé do Skotska. Nakonec císař se svým synem sepíše smlouvu, kde se zavazuje k tomu, že sňatek uznává, a kde přiznává dědičné právo jejich potokům pouze v případě, že by vymřeli Habsburkové po meči. Rovněž je je jim přidělena renta. O tu ovšem Filipína nestojí, ani o přídomek d'Austria, neboť by značil nemanželský původ jejich dětí. To, že jsou jejich děti stále "nacházeni" před branami zámku/hradu si pak císař vykládá jako provokaci. Originál té listiny by měl být na Ambrasu (kam se později Filipína přestěhovala), od začátku listopadu pak dost možná i ve Valdštejnské jízdárně v Praze.
.
Kniha končí tím, že císař nechá z Křivoklátu ukrást těla svých mrtvých vnoučat a umístí je do chrámu sv. Víta vedle své ženy Anny. Když za ním přijede rozhořčený Ferdinand, císař se rozbrečí a prosí za odpuštění. Tahle pasáž mi trochu zkazila celkový dojem z knihy, protože to působilo silně neuvěřitelně.
.
Jinak mě kniha ale příjemně překvapila, byla neskutečně čtivá a obsahovala spoustu zajímavých historických odboček. Co se týče jejich éry na Březnici, nenašla jsem žádnou nepřesnost (o které bych věděla), snad jen, že kaple za dob Kateřiny z Lokšan byla rozestavěná a za Ferdinanda z Lokšan už se Ferdinand II. mohl modlit za úspěšný porod svého 1. syna. Což je nesmysl. Stavba kaple započala až v 17. století.

15.04.2016

Zajímavá kniha o zajímavé dvojici. Filipína a Ferdinand. Utajovaná láska, tajné manželství, děti, které byly "nalezeny" před vraty a vychovány jako sirotci vlastní matkou. Člověk by skoro řekl, že se to nemohlo skutečně stát. Doporučuji všem, kdo mají rádi historické romány s faktickými základy.