Čtenářka duší

Nebylo to to, co jsem čekala. Knížka je zařazena do sci-fi, ale kromě toho že se příběh odehrává na planetě někde ve vesmíru, to potenciál tohoto žánru vůbec nevyužilo.

Od samého začátku jsem měla problém s hlavní hrdinkou, která působí opravdu žalostně (já dávám přednost silným ženským postavám). Ono by to vcelku ani tak nevadilo, nějaký její vývoj tam totiž je, k srdci mi ale ani tak nepřirostla.

Láska mezi ní a Khaosem nebyla vůbec uvěřitelná, "schopnosti" geneticky upravených lidí i Dayi působily spíš jako kouzla, nikde nebylo více vysvětleno, z jaké rasy tedy Daya pochází, jen nějaký název a hmm tak to by mohlo být ono.

Řeší se tam samé věci dokola, je to spíše o myšlenkových pochodem Dayi než o nějaké akci. Pro mě horko těžko stravitelná kniha, byť mám autorku celkem ráda. Škoda, těšila jsem se na sci-fi s romantickou linkou a dostala jsem ne moc povedenou knihu.

Knihu jsem přelouskala za dva dny. Musím říct, že se mi to fakt líbilo :-)
Vývoj hlavní hrdinky mě dostatečně zaujal, že jsem se od příběhu nemohla odtrhnout. Jen mě mrzí jedna věc... že se nedozvíme, kde se tam ta zmražená banda vůbec vzala...!

Autorka je srdcovka hlavně její kroniky prachu. Tohle je něco nového a zcela jiného. Mně od Lin sedly ty staré dobré romance ze staré Anglie ale tohle byl za mě přešlap. Kniha se hrozně táhla a je psaná přesně tím dívčím stylem co Kroniky a to mi v tomhle podání nesedlo. Zůstanu fanouškem srdcovek.

Jak jste na tom s dystopiemi? Co se týče mě, tak se jich v mém seznamu přečtených knih několik najde a ač nemůžu říct, že bych z nich byla odvařená, vyloženě mi nevadí. No a když jsem zjistila, že Lin Rina, autorka mých milovaných Kronik prachu, jednu napsala, rozhodla jsem se, že nastal čas se k dystopiím vrátit...

Hlavní hrdinkou Čtenářky duší je Daya žijící na trestanecké planetě Veko Beta VI. O Daye by se dalo říct, že je větší pechfógl, než Mokří banditi ze Sám doma. Nejen, že se narodila do nepříznivého světa, v němž pouštní počasí stojí za starou bačkoru, a musí vegetit pod jednou střechou s hrubiány, kteří se k ženám chovají hůř než k hadru na podlahu (koneckonců i Daya je "plodem" takového chování), zároveň trpí těžkou nemocí, jež ji pomalu zabíjí. A už jsem zmiňovala, že její matka (jediný člověk, který ji kdy miloval) zemřela před několika lety?
Ano, autorka své hrdince nadělila hodně těžký osud. Avšak přece jen je tu něco, co Daye poskytuje značnou výhodu - schopnost číst v duších. Jen díky ní, znalosti "medicíny" a jisté dávce důvtipu se jí daří přežívat a držet si mužskou část populace dál od těla.
Náš příběh začíná v době, kdy Daya čirou náhodou objeví několik kryokapslí s geneticky upravenými lidmi. Jedná se o neobyčejné jedince, kteří by se dali díky mimořádným schopnostem považovat za superhrdiny. Jeden z nich navíc Dayu doslova uhrane svou výjimečnou duší i zevnějškem, s nímž by hravě získal titul Muž roku.
Co se stane, pokud se tito lidé probudí z kryospánku? Bude dotyčný takový, jak by si Daya ve skrytu duše přála?

Myslím, že jen podle této kratičké anotace musí být každému, kdo už má něco načteno, jasné, jak bude příběh pokračovat. A nemýlil by se. Sice se tu našlo pár momentů, které mě mírně překvapily, ale jistá šablonovitost tu prostě je.
Na druhou stranu se to neřadí k něčemu, z čeho bych byla otrávená. Lin Rina psát umí, což dokázala už v Kronikách prachu, takže i přesto, že byl příběh předvídatelný, mě ho bavilo číst.

Bohužel, oproti Kronikám mi tolik nesedl. Nemůžu si pomoct, ale u dystopie bych ocenila trošku jiný - svižnější - styl psaní. Lin Rina má talent pro psaní lehké romantiky à la Jane Austen, v niž se očekává jistá rozvláčnost, ale u dystopie... ne, za mě tenhle žánr není její krevní skupinou.
Krom toho jsme se na můj vkus až příliš plácali v Dayiných myšlenkových pochodech a pocitech. Hlavní hrdinka trávila 3/4 času mikroskopickým rozborem každé emoce, která se jí samotné - či lidem v jejím okolí - mihla v nitru. Vzhledem k její situaci a společnosti, v níž žila, byla sice tato analýza nezbytná, ale čeho je moc...

A naneštěstí mi ani ona sama jakožto hlavní postava příliš nevyhovovala. Ne proto, že byla uťápnutá, nejistá, zdeptaná a sebevědomí byste u ní marně hledali i s lupou (koneckonců i toto bylo vzhledem k jejímu životnímu údělu naprosto logické), nýbrž kvůli Khaosovi. Ano, tušíte správně, to je ten spící fešák.
Pro všechno na světě... kdybych měla dostat 1000 Kč pokaždé, kdy se jí z jeho pohledu, slov, doteku, polibku či jen myšlenky na něj "třepetali motýli v břiše", byla bych na konci knihy bohatší než Elon Musk.
Nehledě k tomu, že se tento její postoj - "jsi pro mě všechno a udělám pro tebe cokoli na světě" - nezměnil ani v závěru knihy, což mě dost rozčarovalo. Jsem ten typ čtenáře, co má rád, když se postavy v průběhu příběhu vyvíjí a mění a ač se Daya vyloupla z roztřeseného děcka na sebevědomější ženu, její extrémní submisivita vůči Khaosovi bohužel zůstala.
Takže ne, romantická linka se mi moc nezamlouvala a de facto nebyla ani správná/zdravá.

Ale abych jen nekritizovala - oceňuji, že si autorka nastudovala různé věci ze zdravotnictví, ať už se to týkalo nemocí, postupu při operaci, ošetřování různých zranění či "rozmrazování" z kryospánku. Samozřejmě nejsem žádný odborník, takže nemůžu potvrdit, že všechno zde uvedené bylo zcela správně, ale minimálně to tak působilo.
Také bylo super, že se autorka udržela v rámci young adult žánru a nesklouzla k žádným explicitním popisům, doporučený věk (od 14 let) je tedy OK.

Troufám si tvrdit, že se kniha bude líbit především dívkám, které mají rády dystopické příběhy soustřeďující se hlavně na romantiku a mezilidské vztahy. Osobně nelituji, že jsem si ji přečetla, ale vracet se k ní už nejspíš nebudu.