Koloušek

Kniha se mi líbila, hlavně jak je v něm zaznamenán neustálý souboj mezi tím co by jsme chtěli udělat a mezi tím co se od nás očekává. Z mého pohledu se nejedná o tak jednoduchou knihu, jak jsem původně očekávala, naopak mě překvapila, jak moc jsme obklopeni složitostmi co v životě řešíme, a jak hodně nás ovlivňují.

Mohu doporučit

Oddechová jednohubka.

Třetí díl se mi líbil asi nejvíc, čtení na oddech

Třetí díl série a opět moc povedený. V napětí jsem četla, jak to vše dál bude pokračovat. Všechny knihy paní Bernáškové jsem četla hned po sobě, takže jsem vše měla v živé paměti a nechala jsem se zatáhnout do života Lucie Májové, která mi tak trochu připomínala autorku samotnou. Opět jsem knihu přečetla během jediného dne.

I tento třetí díl byl plný humoru, nemožných situací a neuvěřitelných napínavých dějů. Kniha se krásně četla, vlastně skoro sama a finále, to tedy bylo finále. Líbí se mi, jak autorka vše pěkně popisuje, své pohledy, názory, její vědomí. Je to skvělé a už se těším na další dílo. Skvělá, pohodová, oddechová a humorná kniha.

Kniha, kterou prožijete víc, než si dokážete představit.

Humor, nadhled, ženskost, ironie i bolest. Kniha má zkrátka vše, co život každé z nás.

Byla to první kniha, u které jsem nezadržela slzy.

Než jsem se doslala k napsání komentáře (týden), tak už jsem úspěšně zapomněla, o čem kniha byla. Jen vím, že mě neskutečně iritovalo jméno Kiki. A ještě si vybavuji, že tam bylo hodně explicitní erotiky, kterou v knihách také nevyhledávám. Ani po přečtení anotace a zdejších příspěvků si nevybavím, jak to vlastně dopadlo. Pro mě taková průtoková kniha, kterou si poslechu, nic ve mně nezanechá a úspěšně zapomenu.

Ve třetí knize se autorka vrací ke svému typicky lehkému a humornému stylu, který je ale protkaný hlubšími úmysly a životními pravdami. Znovu se zaměřuje na ženský svět, hledání vlastní identity a vztahové peripetie.
Hlavní hrdinka Lucie se snaží sladit mateřství, kariéru a svůj osobní život. Po dramatické zkušenosti s klinickou smrtí se rozhodne úzce zhodnotit svůj dosavadní život a hledat nový směr. V jejím životě hrají roli tři muži: její bývalý manžel, současný snoubenec a mladý muž, který do jejího světa vnesl novou vlnu emocí.
Napříč všemi třemi díly jsem Lucii měla ráda. Je lidská, není dokonalá, dělá chyby, pochybuje o sobě a snaží se pochopit, co vlastně od života chce. Konečně hrdinka, která není vykreslena jen v superlativech.
Děj je psán svižně, lehce ironicky a humorně. Plný energie ale i dojemných momentů.
Jak skloubit roli matky s vlastními sny a touhami? Kdy je lepší ve vztahu setrvat a kdy odejít? Držet se raději zajetých kolejí, nebo vykročit do neznáma? Na tyto otázky a plno dalších autorka hledá odpovědi.
Všechny díly se příjemně četly, pobavily, ale také donutily k zamyšlení.
Knihy by byly super pro čtenáře, kteří chtějí hrdinku, která se teprve v životě hledá a hledá svůj životní směr.

Audiokniha Koloušek od Jany Bernáškové je skutečnou lahůdkou pro ty, kdo hledají nenáročný, ale zábavný příběh plný humoru a lehkosti. Autorka skvěle balancuje mezi nadhledem a jemnou ironií, přičemž vytváří příběh, který je nejen odpočinkový, ale také překvapivě osvěžující.
Při poslechu jsem se nejednou smála nahlas – vtipné situace a trefné dialogy jsou rozhodně jednou z nejsilnějších stránek této audioknihy. Jitka Ježková jako interpretka dodává příběhu tu správnou atmosféru, díky níž si posluchač snadno vytvoří pouto s hlavními postavami.
Koloušek je ideální volbou pro chvíle, kdy si chcete odpočinout, zlepšit náladu a prostě se nechat unášet světem, který je sice trochu bláznivý, ale zároveň neuvěřitelně lidský. Doporučuji všem, kdo má chuť na něco lehkého, co vás zahřeje u srdce a vykouzlí úsměv na tváři.

Knížku jsem poslouchala jako audio, narazila jsem na ni a z nudy zkusila. Po filmu, který byl natočený podle knihy autorky, jsem nečekala nic. Teda spíš jsem čekala, že to bude totální odpad. Díky tomu očekávání mě ta knížka celkem pozitivně překvapila. Není to úplně odpad, dalo se to poslechnout, chvílemi mě to i zaujalo. Ale celkově, vůbec to nedrží pohromadě. Nevím, co vlastně chtěla autorka tou knížkou říct. Plácá se z jedné strany na druhou. Hromada zápletek, které nikam nevedou. Paní Bernášková je sympatická herečka, ale psát opravdu neumí. No ale když se podívám do komentářů ke knize, tak i hovadina jako toto si své obdivovatele najde.

Coura ode mě dostala velkorysé "ztráta času" a kdyby bylo možné jít v hodnocení ještě níže, na Kolouška bych ráda aplikovala. Hlavní hrdinka je zde jako vyměněná. Hysterii vyčerpala během kempování v předešlé knize a zde, na sjíždění řeky už asi nezbylo. Tato nekonzistentnost je sice převlečená za vývoj charakteru, ale já jí to nevěřím. Stejně jako lásku ke Karlovi. Aby mi nebylo líto času, který jsem knize věnovala, zkusím najít něco pozitivního...

...

Kniha má naštěstí jen 264 stran.

Pěkná knížka, hezký se četla.

Jsem chlap, tak si ani nejsem jist, jestli mohu tuhle knihu hodnotit. Když listuji recenzemi zpět, je tam mužů jako šafránu. Zatím jsem od paní Bernáškové nic nečetl. Asi proto, že jsem nic nehledal. I tahle kniha se mi dostala do rukou víceméně nedopatřením. Musím říct, že jsem to čekal horší. Je to o životě, o smrti, o sexu, o mezilidských vztazích a celé to drží pohromadě dosti inteligentní humor. Příjemný, i když sem tam nepochopitelný, protože ženský. A to v žádném případě nemyslím ve zlém. I pro ženu je často mužský humor nepochopitelný. To tak prostě je a nedá se s tím nic dělat. Pokud bych měl vypíchnou nejlepší pasáž, pak je to jednoznačně dopis pro otce. Ale čte se to příjemně a to je v literatuře to hlavní. Takže pro mě takové půl na půl, i když někde skrytě vzadu mám takový neodbytný pocit, že kdyby tahle kniha nevznikla vůbec, tak se patroni literatury nezhroutí.

Stejně jako první díl se krásně četla, smála jsem se, prožívala, byla jsem napjatá. Už se těším, až se pustím do dalšího dílu. Oproti prvnímu dílu jsou již uvozovky v přímé řeci, asi je to lepší, jasnější.

Hezká kniha, nenáročná oddechová beletrie plná českého humoru.

Od Jany Bernáškové mám přečtené všechny knihy. Všechny byly perfektní , ale tahle byla za mě proste nejlepší. Přečetla jsem to jedním dechem. Zasmála jsem se i pobrečela. Myslím, ze většina z nás má někdy pocit, ze všechno posere, stejně jako Lucie.

Četla se rychle, a to je dobře, protože to byla celkem blbost. Autorka se snažila do příběhu vecpat všechno - vtip, romantiku, smrt, mateřství atd. A vyšel z toho takový rozpačitý koktejl. Btw by mě zajímalo, kde se lidi tak často (skoro v každé větě) během rozhovoru oslovují jménem. To asi abychom si zapamatovali jména postav...?

Je to čtivé, je to lechtivé, je to sebestředné až na půdu. Ale bavilo mě to. Říkám si, že herečka píše líp než někteří spisovatelé.

Četla jsem už i předchozí dva příběhy Lucie a vlastně se pořád nemůžu rozhodnout, který z nich se mi líbil nejvíc. Je to takové jednoduché čtení, vyloženě pro odpočinek.