Kníže mečů

31.01.2023

Občas nápad, občas blábol, občas autorská rozjuchanosť a na konci úsmev. A to taký, že som už 20 rokov nenašiel odvahu prečítať pokračovanie :)).
Plný súhlas s komentárom od Gordonlorda.

15.02.2020

Jedna z prvních fantasy knih co jsem četl. Líbila se. Vycházela v tehdy mýtickém nakladatelství Laser.

12.04.2017

Plusy :

- Velmi čtivě a vcelku svižně napsané fantasy, není zde problém pochopit děj a hlavně se tu neustále něco děje, není tu žádné vyloženě dlouhé hluché místo. Máte tu magické artefakty, hodného čaroděje, zlého padoucha, zákeřného boha, nestvůry, hodné bestie, draka, obléhání hradu a tak dále a tak dále ....

- Pokud patříte k lidem, kteří mají problémy s hodně přímočarým příběhem, uberte si z mého hodnocení jednu hvězdičku. Já ten problém (alespoň většinou) nemám, proto je pro mě kniha velmi lehkým, pohodovým a odpočinkovým čtením. Navíc se mi líbí i velmi jednoduchá zápletka, která je - přiznejme si to - v různých obměnách, avšak s neměnným základem - použita snad ve všech příbězích, co kdy vznikly : Hlavní hrdina - nastane nějaký problém/konflikt, který musí vyřešit - najde si lásku - překoná útrapy - a ve finále přemůže svoji nemesis. Zde je to celé pojaté jako prostinký, heroický fantasy příběh, pro které mám velkou slabost (a jen proto dávám tři hvězdy z pěti a ne jen dvě) a prostě jenom není komplikovaný vůbec ničím dalším, nemá žádnou nástavbu, osvěžení, žádnou přidanou hodnotu - prostě je to jen základní, tuctový fantasy příběh, kterému ovšem Moorcock dodal dostatečnou dávku svojské poetiky a docela zajímavě vykresleného světa. Je to ultra - primitivní, na kost ohlodané a hlavně slušně napsané fantasy, kterého zase na trhu tolik není - a jako takové funguje velmi dobře.

Mínusy :

- Hlavní hrdina Corum je nemastný, neslaný, prostě nijaký. nemá skoro žádné charakteristické rysy, ani poutavou osobnost, nějaké to tajemství, nebo jiskru..je to prostě jen generická figurka, která jednoduše nemá vůbec nic, čím by mi přirostla k srdci. Takže mi bylo vcelku fuk, co se mu stane a jestli třeba umře.

- Příběh je - stejně jako v případě Moorcockových knih o Elrikovi - opět prošpikován pasážemi, u kterých není jasné, zda se jedná o snění, realitu, nerealitu, jinou dimenzi nebo jen hrdinovy představy. Působí to na mě, jako bych jedl maso, které je prorostlé šlachami, které nemůžu překousat a spolknout a zůstanou mi natažené od krku do úst, čímž vyvolávají dávící reflex. Tohle implementování snových, nereálných pasáží, někdy okořeněné o možnosti vracení času a měnění minulých událostí mají být jistě hezkým osvěžením knihy a spisovatelovým "trademarkem", ale místo toho příběh prostě jen nabourávají a kazí. U knihy, která je postavená na tak jednoduchém heroickém příběhu chci jasně vědět, co se děje a mít jistotu, že se to opravdu děje a taky že to, co se v příběhu stane, je neodvolatelné. A ne se během četby obávat, že se to hrdinovi celé jen zdálo a nebo čekat, že se najednou odnikud objeví nějaká bytost, která vrátí zpátky čas a změní tak již uplynulé události. Tohle prostě dokáže příšerně znechutit a zabraňuje to možnosti, aby se do zážitku z knihy vkradl byť jen sebemenší prvek napětí a strachu o hlavního hrdinu, nebo další postavy. Každopádně musím dodat, že těchto prvků v "Knížeti Mečů" není naštěstí ani zdaleka tolik, co ve svazcích o Elrikovi.

- Jako...Corumovi vyhladili celou jeho rasu, jeho rodinu znásilnili, pomalým a perverzním způsobem zabili všechny jeho blízké a on - do té doby absolutně nezkušený bojovník, který ani neví jak zabíjet - přísahá krutou pomstu úhlavnímu padouchovi, který mu mu tohle všechno způsobil. Potud je to ok, ale fakt, že absolutně nezkušený a bojem téměř nepolíbený Corum se na tuto pomstu proti nabušenému, mocnému válečníkovi a jeho krvežíznivé armádě připravuje tak, že se celé měsíce prochází po hradě a prohlíží si gobelíny, píše si sonety a tančí, nebo jezdí na vyjížďky k moři a šuká svoji milou markraběnku...to je jedno obrovské "What the fuck ????" !!!!

- Další co mi vadí je fakt, že téměř žádné postavy v knize nemají prokreslenou osobnost, chybí zde emoce, hloubka, pochopení a nenávist, prostě cokoliv, co by mohlo s čtenářem alespoň lehounce pohnout. "Kníže Mečů" je velmi strohý příběh.

- Podle různých recenzí, přirovnávajících Coruma téměř k Barbaru Conanovi, jsem čekal akcí nabitou knihu - avšak boje jsou zde jen velmi žřídkavé a hooodně krátké a to včetně toho závěrečného. (Avšak k tomuhle musím připojit ještě jednu maličkost, kterou bych zařadil spíš do plusů - závěr je docela zajímavě zpracovaný (když už není sám o sobě napínavý))

- A snad posledním mínusem je fakt, že děj je prostý jakéhokoliv překvapení, není zde vůbec žádný zvrat, všechno je od začátku dané a taky to přesně tak uplyne až do konce knihy.

Závěr :

I přes ohromnou stať, ve kterou se proměnil můj výčet nedostatků, mám z knihy docela dobrý pocit. Je to asi jako když máte hlad, tak si dojdete pro rohlíky a ty vás prostě dobře zasytí. I když si na nich nijak zvlášť nepochutnáte.

20.12.2016

Číst Corumův příběh je srovnatelný zážitek jako si dnes pustit Barbar Conana se Švarcikem. Dojem velmi hezky vystihuje Martin Šust v autorském medailonku na konci knihy:
"Moorcock si dodnes zachoval pověst populárního, rozporuplného, originálního a kontroverzního spisovatele, jenž se ve většině své tvorby pohybuje na fascinující hraně pulpové literatury a uměleckého postmodernismu."

12.10.2015

Veľmi jednoduché, taká braková fantasy, ale kto je fanda žánru, musí aj také mať. :)

14.07.2014

Ze začátku se mi do toho fakt nechtělo, knížku jsem odkládala víc jak rok, ale pak najednou nebylo co číst a tak... no, prostě jsem ji otevřela s naivní vírou, že těch 150 stránek prostě nějak dám, že to nebude až tak hrozné.
Naivita se občas vyplácí, i když prvních pár kapitol to tak nevypadalo. Autor se zaobíral jenom hlavní dějovou linkou, neřešil žádné proč, nezabíhal do detailů a už vůbec nerozvíjel žádné vedlejší dějové linky. Jsem si myslela, že usnu, ale pak nastoupila akce a i když to rozhodně nejelo ráz naráz, začalo to mít něco do sebe. Navzdory nesympatickým hrdinům (tisíc lidí, tisíc chutí), předvídatelnému konci a prakticky neskousnutelné naivitě.
Ale bylo to krátké, taková útlá, malá knížka, a jak se říká, co je malé, to je milé, a pokud ne, tak toho aspoň není moc. Než jsem nad Knížetem stačila zlomit hůl/uzívat se k smrti, najednou byl konec a já ke svému překvapení zjistila, že mě snad i trošku zajímá, jakým směrem se bude ubírat druhý díl.
Tak jako tak, pokud je to příkladem typické fantasy, pak typická fantasy asi není nic pro mě. Přesto se to číst dalo, chvílemi jsem se i bavila, pročež první část příběhu Coruma, Knížete v Šarlatovém Plášti, mohu s klidným svědomím doporučit jako slušnou odpočinkovou četbu.

15.05.2012

První část příběhu o knížeti Corumovi mi přišla roztomile naivní. Jaký jiný také může příběh být, když je takový hlavní hrdina?