Smrt je vždycky osamělá

06.10.2023

Raye Bradburyho jsem měla vždy spojeného jen s tituly 451° Fahrenheita anebo Marťanská kronika. Když jsem na jednom fóru hledala smutné knihy, zmínil se někdo právě o díle Smrt je vždycky osamělá. Krátce na to jsem se do příběhu pustila a dodnes nevím, jaké z ní mám vlastně pocity. I když mě děj vcelku bavil, trvalo mi dlouho, než jsem celé dílo dočetla (přestože se jedná o poměrně tenkou knihu) a ke konci jsem spěchala, aby to už už bylo dočteno. Ve finále bych ji však doporučila. Nakonec bych ještě ráda dodala, že kniha je prvním dílem kalifornské trilogie, kam řadíme i Hřbitov Šílenců a Zbavme se Constance.

12.03.2023

Kedysi môj prvý Bradbury. Čítané na nočnej šichte v 90-tych rokoch v žilinskej teplárni. V prítmí šatne zaprášenej od uhlia, v kúte za kovovými skrinkami, sliepňajúca žiarivka, vytrvalý hukot vzduchotechniky, kladivkový klepot radiátorov a tento príbeh. A ja stratený v temnom svete Rayovej fantázie. Výborný thriller s neskutočnou atmosférou.
A tu zisťujem, že sa jedná o trilógiu. Rozkaz zní jasně: zohnať ďalšie dve knihy!

20.08.2022

Někdo tady dříve napsal, že knížka je instantní deprese, beru-li v potaz, že deprese je slovo nadužívané, a ztrácí svou skutečnou temnost, stejně bych nesouhlasil ani s tvrzením, že knížka je smutná nebo negativní atd. Naopak v ní vidím mnohé světlé chvíle a vtip, ať už v dialozích mezi vypravěčem a detektivem Crumleyem, nebo anekdoty vázané na různé postavičky, např. "skvělého" holiče Cala:

"Cale, říkal jsem si, zažeň trochu tu tmu.
Vpředu nakrátko. Ať dobře vidím.
Po stranách nakrátko. Ať dobře slyším.
Vzadu nakrátko. Ať cítím, co se za mnou plíží." (s. 61)

Tím však nepopírám, že např. úvodní scéna v noční tramvaji je jednou z nejděsivějších scén, které jsem měl možnost číst. Navozeno mistrně pár slovními tahy, a výsledkem je přesvědčivý horor. Vůbec celá kniha je děsivá, a kdo někdy zažil spánkovou paralýzu, ví, jak děsivé je se v noci probudit a u postele vidět stát temnou postavu. Bradbury tady dosáhl mixu detektivky a hororu s existencionálním přesahem.
Každopádně se ale nejedná o depresivní knihu, jak to kdysi skvěle vystihl Chesterton, draci jsou v pohádkách proto, aby byli přemoženi statečnými Honzy.

Bradbury nebyl snílek, ale také nebyl nihilista, v jeho prózách, ať jsou sebetemnější, je vždy paprsek naděje, a to mi věřte, u těch skutečně depresivních věcí, se jen těžko hledá.

"Roztavte třeba všechny zbraně, pomyslel jsem si, zlámejte nože a spalte gilotiny, a zákeřní lidé stále ještě budou psát dopisy, jaké dokáží zabíjet." (s. 210)

Bradburyho mám rád, jeho povídky mě kdysi tak přivedly ke čtení, jako asi nic jiného. Kaleidoskop budu mít doma vždy po ruce, ale ani Bradburyho delší prózy nejsou špatné, některé jsou vynikající, a ať jsou melancholické, vždy jsou nakonec prodchnuty mízou života, radostí a smyslem pro život. A tak časem znovu otevřu dalšího Bradburyho.

26.06.2020

Asi jsem si nevybral tu správnou knihu k dalším autorovým příběhům, docela jsem s tím zápasil a žádné velké nadšení to u mne nevyvolalo, k této části autorovy tvorby se už asi nevrátím.

19.06.2020

Potřebovala jsem se autorem seznámit a dostala se mi do ucha audioverze ,,Smrti,, ale asi tento typ umělecky ulítle detektivky není můj šálek kávy.

15.01.2020

Dnes už viem kde sa David Lynch inšpiroval, bol som stratený dve tretiny textu, ak išlo autorovi viac o formu ako o obsah tak sa mu to dokonalo podarilo, ale nebol to môj šialok kávy i keď niektoré premostenia boli celkom vtipné....

04.12.2019

"Střed světa může ležet kdekoliv". Tentokrát byl ca týden na konci listopadu s jeho dlouhými nocemi a šedivými dny v ložnici prvního patra rodinného domu v příměstské oblasti ČB ... a venku v hluboké noci vyzváněl přerušovaně telefon, vlastně mňoukala kočka... Hutná, snivá, halucinogenní atmosféra téhle "detektivky" s panoptikem podivných, v mnohém velmi vtipně popisovaných postav je zcela a nádherně nezvyklá. Když zvyknete, dostane vás do Venice, LA Bradburyho mládí s mnoha odkazy na něj samotného a jeho jinou tvorbu, a dle mého velmi obratně s pozvolnou akcelerací napíná. Kdo v tom "blázinci" může být vrah...?! Zahradník to není.... ; )

15.10.2019

Knihu jsem přečetla až na druhý pokus, při prvním jsem se nedostala ani na dvacátou stranu. A jak psal Psax před sedmi lety - instantní deprese, tak s tím musím jen souhlasit.
Líbí se mi odkazy na Bradburyho jiné knihy i to, že sám sebe nazývá Cvokoušem a Marťanem.
Já osobně nejsem čtenářem detektivek a už od začátku jsem v knize hledala něco úplně jiného, třeba náznak, že má hlavní vypravěč třeba jen halucinace a všechno (si) způsobuje sám...
Musím ale hlavně smeknout před překladatelkou, protože některé slovní obraty, které byly v příběhu použity, mě nutí k tomu si knížku nechat a nedávat ji kolovat do knihobudky, i když jsem to měla zpočátku v úmyslu. Popisy mola, plátna v kině i těžebních věží jsou zkrátka excelentní...

17.09.2019

Možná je to překombinované (i když pohrávání si s rovinou "teď jsem postava" a "teď jsem autor" je zábavné, včetně odkazů na Bradburyho povídky)... Možná je to jen ze strany autora rezignace na budování napětí... Možná by to chtělo nový překlad... Nevím. Končím na straně 102.

To sa nedalo dopočúvať... O ničom.

11.07.2018

Nemám úplně rád Bradburyho styl s přemírou metafor, zbytnělou obrazností, neustálým odbíháním. Tuhle knížku se ale přesto vyplatilo dočíst do konce - závěr vše napravil. Slušná porce (skoro) bezvýchodné temnoty.

20.06.2018

tohle měla být asi detektivka ve stylu noir s mystickými prvky, ale jak to napsat slušně, byl to dost otřesný blábol, za který i 2* jsou možná moc, postavy jsou zajímavé to je třeba uznat (i když je to, kriticky zhodnoceno, nevěrohodná snůška podivných kreatur), ale ten námět a zpracování příběhu? zbytečně potištěný papír

29.06.2017

Koncentrovaná deprese a zmar, takřka hmatatelná existenciální pomíjivost, z níž je občas člověk vytržen náznakem napětí. Místy mi Bradbary učaroval nečekanými slovními figurami a humorem. Na zbylé dva díly trilogie mě to ale nenalákalo. Možná na podzim.

"Kulatý obličej Fannie byl jako měsíc, dohlížející nad požadavky rozsáhlých teritorií jejího těla. Seděla podložena polštáři, dech jí unikal, zase se vracel a opět unikal, jako by se Fannie hrozila laviny, kterou by mohla spustit, kdyby se jen trochu víc zaklonila, váha jejího těla by ji strhla a svalstvo by jí zahltilo a rozdrtilo plíce a navždycky vyřadilo její hlas a uhasilo její světlo. (...) Stál jsem u jejích dveří a naslouchal. Nejdřív zaskřípění, jako by se vlnami prodírala obrovská loď. To se tam pohnula jakási velká myšlenka."

Depresivní čtení. Mám autora hodně ráda, ale tuto knihu řadím k jeho slabším.

Jsem takřka notorický a cholerický dočítač. I když mě kniha nějak zvlášť nezaujme a nebaví, stejně jí dočtu. Musím. Co kdyby se to ke konci nějak změnilo? Za celou dobu mého čtení si vybavím tak dvě-tři knihy, které jsem nedočetl. Že se k nim přidá kniha Raye Bradburyho by mě v životě nenapadlo a kdyby mi to někdo řekl, asi bych ho poslal někam. Ale je to opravdu tak. U téhle knihy jsem se horko těžko prokousal ke straně 48 než jsem se definitivně rozhodl, že ji odložím nepřečtenou. Buď Bradbury při jejím psaní moc hulil nebo já málo hulil při jejím čtení. Každopádně po mnoha letech další mnou nedočtená kniha. Rychle si od něj budu muste přečíst něco jiného na spravení chuti.

30.12.2015

Z môjho pohľadu originálna detektívka (nečítam ich zas tak veľa). Nepripadá mi až taká depresívna ale metláci sú možno len otrlejší. Od prvej scény v nočnej električke Bradbury kreslí svet plný roztodivných postáv, ponurý, no ponurosť mu skôr prepožičiavajú nenaplnené predstavy a zahodené životy účastníkov "cestnej premávky", a samozrejme to, kam ich životy dospejú. A tiež fakt, že namiesto detektíva-profíka prípad vlastne celý čas rieši začínajúci spisovateľ, nepochybne Bradbury sám, ktorý sa do toho všetkého snaží neochotného policajta zatiahnuť. To všetko vytvára skutočnú atmosféru, tú za tou plachtou dažďa, vetra, noci a vŕzgajúceho móla v losangelskej štvrti Venice - kulisy, ktoré sú pascou na nepozorného čitateľa.

No a tak. Inak vyspádovanie klasické - najrýchlejšie čítate na konci. Proste správna detektívka :)

Méně známá kniha od Bradburyho nemá chybu, napětí, poučení, humor, hned jsem si to našla na mapě.

24.05.2015

Konec byl celkem napínavý, ale čekala jsem víc. Pro mě slabší kus.

07.11.2012

ta deprese čpí z každé stránky....