Conan a dědictví Atlantidy

Conan a dědictví Atlantidy https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28058/bmid_conan-a-dedictvi-atlantidy-65c7ab4e86d32.jpg 3 16 2

Pochmurnými horami Cimmerie se rozléhá zlověstné vytí. Přízrační vlčí lidé přepadnou v opuštěné kovárně osamělého bojovníka – tentokrát však narazili na rovnoceného soupeře. Je to Conan, vracející se po letech do rodné země. Byl totiž najat, aby organizoval ochranu dolů na rtuť, hloubených pod horou Doom Endir. Brzy však vytuší, že se děje cosi podivného. Čím hlouběji pronikají štoly ke kořenům hor, tím častěji propuká zemětřesení. Hory se probouzejí, ve hře je jakási velmi temná magie. Podaří se jednomu z tajemných Synů nebes zvrátit chod dějin a získat zpět ztracenou moc? Schyluje se ke strašlivé bitvě. Mezi cimmerskými rody, znesvářenými krevní mstou, putuje Krvavé kopí, svolává je do bitvy. A Conan, ač po tom nijak netouží, je musí vést do rozhodujícího střetnutí... celý text

Přidat komentář

lampernaqui
04.01.2021 3 z 5

Otomar Dvořák zkusil pro svého Conana použít trochu temnější podtón. Takže nám tady většinou prší, většinou se děj odehrává v noci a nebo pod zemí. Četl jsem horší Conany, ale mnoho lepších. Tohle je takový horší průměr a zatím je to jediná knížka, kterou jsem od tohoto autora četl. S věcmi, které se objevují v komentáři pode mnou, problém nemám - vzhledem k tomu že podobný systém je nastavený podle mého ve všech conanovských knihách. Samozřejmě kromě milování s vlkem :)

trudoš
27.02.2015 1 z 5

„Nové“ dobrodružství udatného Conana kupodivu nic nového nepřináší, ale to asi nikoho nepřekvapí. Na můj vkus z textu čiší odbyté řemeslo na objednávku, přijaté čistě jen pro tu legraci - aniž bych se chtěl autora dotknout či tvrdit, že to tak skutečně bylo. Osvalený hrdina se zde chová jako chodící hora masa, která za a) má vždycky pravdu, za b) je neporazitelná a za c) moc dobře si první dva body uvědomuje. Pak je tu pár novot, jež mi pod nos nešly už vůbec. Jako třeba, když se ikona mého mládí málem pomiluje s vlčicí. Nic proti uslintaným náhražkám koček, ale vocaď pocaď.
Příliš to nevyhrálo ani křoví. Prakticky všechny vedlejší figury jsou charakterově snadno zařaditelné a dělají přesně to, co od nich čekáte. Aneb komedie dell'arte ve fantasy. Děj přebitý množstvím zápletek se pak mermomocí snaží získat tajemný nádech, který však moc nefunguje - obludy totiž působí nějak nemotorně. Jedinou zajímavou potvorou tak pro mě byla pouze Létající hlava, ale ta je tu bohužel jen do počtu.