Tato a ještě jiné sbírečky pověstí, povídek a pohádek se ke mně dostaly po pro nás typické a alespoň jednou půlročně absolvované procházce okolo řeky Vydry, doplněné o vyprávění různých inspirací a nadpřirozených jevů, jakými náš kraj oplývá. Nechala jsem se tehdy slyšet, že by mě takové soubory rozhodně zajímaly, takže než jsem se nadála, měla jsem půjčený celý štos a nejenom to. Ale o tom už zase někde jinde.
Jako první jsem začala se Slavníkem nejspíš proto, že byl nejkratší a od jiného autora než zbylé tři svazečky. Ovšem, pokud se upřímně přiznám, trochu mě to od těch druhých - abych jen anonymně nejmenovala, jedná se o příběhy typu Co vyprávěla Pstružná řeka a jiné - odradilo, protože jsem očekávala něco alespoň podobné mnou oblíbených a několikrát čtených Skřítků pod Kašperkem, i když rozumím, že na lidové věky přemlouvané slovesnosti se toho zase, co se do akce týče, nedá moc upravit a přidat. Nebylo by to pak podle toho, jak se to přesně vypráví. V tomhle mě později velmi mile překvapila Pstružná řeka, protože se děj znovu přesunul do formy, jaká je mi příjemná a odnesu si z ní toho více.
Ne, že bych nějak opovrhovala tím se dozvědět, jaké výměny dětí za ty divé a naopak a krádeže soch a mně známý maňovický drak vznikly, ale celistvé jednotné části v této sbírce byly na můj vkus příliš krátké, takže než jsem si vůbec uvědomila zasazení, prošla pointa a byl konec. Jistě, zase se tak uspořilo místo a zbyl prostor pro více drobností, ale co třeba z těch méně zajímavých upustit a rozvést jen ty podstatné? Ano, zase nastává tříbení v tom, co se komu líbí - někoho zaujmou ukryté zlaté sochy, jiného podivná zjevení - , takže myslím, že v tomto případě se jelo spíš na to se zavděčit všem a co nejvíce místům. I když, tohle zase může najít své příznivce, ale moje osoba prostě zbožňuje detaily a na ty je delší text podstatný.
Ale početla jsem si a nejvíce mě kupodivu zaujala sekce věnovaná vesnici, kde žije osoba, co mi všechny tyhle knížky věnovala k zapůjčení. Tam jsem se také nejvíce nadchla pro věc, když jsem narazila na povídačku toho obsahu, že muž, znavený prací, nakopl a pohanil rov nějakého ubožáka u skály s tím, že oni makají a ten pod zemí se jen fláká, přičemž se po tomto gestu začalo sypat kamení.
Každopádně se mi alespoň upevnily pojmy okolní krajiny a vsadily do hlavy možné typy na výlety. A ty doplňující fotografie také nebyly k zahození.
Tato a ještě jiné sbírečky pověstí, povídek a pohádek se ke mně dostaly po pro nás typické a alespoň jednou půlročně absolvované procházce okolo řeky Vydry, doplněné o vyprávění různých inspirací a nadpřirozených jevů, jakými náš kraj oplývá. Nechala jsem se tehdy slyšet, že by mě takové soubory rozhodně zajímaly, takže než jsem se nadála, měla jsem půjčený celý štos a nejenom to. Ale o tom už zase někde jinde.
Jako první jsem začala se Slavníkem nejspíš proto, že byl nejkratší a od jiného autora než zbylé tři svazečky. Ovšem, pokud se upřímně přiznám, trochu mě to od těch druhých - abych jen anonymně nejmenovala, jedná se o příběhy typu Co vyprávěla Pstružná řeka a jiné - odradilo, protože jsem očekávala něco alespoň podobné mnou oblíbených a několikrát čtených Skřítků pod Kašperkem, i když rozumím, že na lidové věky přemlouvané slovesnosti se toho zase, co se do akce týče, nedá moc upravit a přidat. Nebylo by to pak podle toho, jak se to přesně vypráví. V tomhle mě později velmi mile překvapila Pstružná řeka, protože se děj znovu přesunul do formy, jaká je mi příjemná a odnesu si z ní toho více.
Ne, že bych nějak opovrhovala tím se dozvědět, jaké výměny dětí za ty divé a naopak a krádeže soch a mně známý maňovický drak vznikly, ale celistvé jednotné části v této sbírce byly na můj vkus příliš krátké, takže než jsem si vůbec uvědomila zasazení, prošla pointa a byl konec. Jistě, zase se tak uspořilo místo a zbyl prostor pro více drobností, ale co třeba z těch méně zajímavých upustit a rozvést jen ty podstatné? Ano, zase nastává tříbení v tom, co se komu líbí - někoho zaujmou ukryté zlaté sochy, jiného podivná zjevení - , takže myslím, že v tomto případě se jelo spíš na to se zavděčit všem a co nejvíce místům. I když, tohle zase může najít své příznivce, ale moje osoba prostě zbožňuje detaily a na ty je delší text podstatný.
Ale početla jsem si a nejvíce mě kupodivu zaujala sekce věnovaná vesnici, kde žije osoba, co mi všechny tyhle knížky věnovala k zapůjčení. Tam jsem se také nejvíce nadchla pro věc, když jsem narazila na povídačku toho obsahu, že muž, znavený prací, nakopl a pohanil rov nějakého ubožáka u skály s tím, že oni makají a ten pod zemí se jen fláká, přičemž se po tomto gestu začalo sypat kamení.
Každopádně se mi alespoň upevnily pojmy okolní krajiny a vsadily do hlavy možné typy na výlety. A ty doplňující fotografie také nebyly k zahození.