Co víte o Židech?

13.01.2022

(3,5*) Tiskem vydaný soubor přednášek proslovených v protektorátním rozhlasu. Jak se dá u kolektivního díla předpokládat, příspěvky se co do kvality liší. Některé bych se nebála označit za škvár, protože obsahují jen pár subjektivních výkřiků a konspirací. Sem patří třeba přednáška o Tóře (přitom by se z tématu dalo tolik vytěžit!). Autor v ní tvrdí, že hebraisté přízniví Židům jsou jimi placeni, a to včetně renesančního filologa Reuchlina. Eh?

Naopak skvělá byla přednáška přírodovědce prof. Teyrovského z MU, v níž rozebral složení, původ a povahu židovského etnika. Udělal to značně kriticky, ale nikoli nenávistně, zkrátka způsobem slučitelným s akademickou ctí. Zaujalo mě i jeho prohlášení, že osoby židovsko-árijského původu si o své příslušnosti k tomu či onomu národu musejí rozhodnout samy, jelikož nemáme experimentální metody, jimiž bychom o ní rozhodli za ně. Což řekl v roce 1941. – Dál mě bavila reportáž novináře Kožíška o chování Židů na Ukrajině; a svým idealismem se mi líbil text Huga Tuskányho (pojetí II. sv. války v židovském tisku). Osvěžující, číst v té záplavě floskulí text člověka, který procítil to, co říká.

Ostatně druhá a možná hlavní rovina, v níž byla četba zajímavá, je ta jazyková. Tím, že kniha nabízí vzorky textů od různých autorů, je docela reprezentativní pro protektorátní diskurs. A to od slovní zásoby (protižidovec, židomil, evropský prostor, nový řád, Sovětjudea, ...) po stylistické prostředky propagandy (apostrofy, synekdochy, řečnické otázky a odpovědi, ...). Klempererův „Jazyk Třetí říše“, ačkoli je to příšerná kniha, mě asi přece jen ovlivnil.

Poslední aspekt knihy – po faktografickém a jazykovém – je ideologický. Z toho mám rozporuplné pocity. Předně nechápu, proč Guidemedia připravila reedici zrovna tohoto dílka, které ani ve své době nebylo žádný skvost. Odborně je už antikvované (orientalistika se posunula) a kontroverzní jistě bude i pro mnohé antisemity, například hájením pravosti Protokolů sionských mudrců. Zadruhé jsem přesvědčená, že s „pravověrností“ leckterých textů by měl problém sekretariát NSDAP. Tu a tam, asi z neznalosti, autoři protiřečí „Mému boji“ (lze arizovat osoby), jinde jsou naopak papežštější než papež (kritika O. Weiningera, kterého si A. Hitler cenil). A zatřetí: nevidím důvod, proč nakladatelství pronásledovat, jelikož ta nejostřejší invektiva proti Židům, jež se v knize vyskytuje, zní, že by měli začít fyzicky pracovat. Ó hrůzo.

Divím se sama sobě, že jsem ji asi po roce, kdy mi e-verze překážela mezi staženými soubory, opravdu přečetla. Chvílemi mi zabíjela mozkové buňky, chvílemi (vzácně) byla dost zajímavá. Celkově zaokrouhluji počet hvězdiček nahoru proto, že oceňuji, jak nakladatelství Guidemedia ignorovalo cenzuru knižního trhu. A jen tak mimochodem, milé „neziskovky“, zakazování knih vede k tomu, že je lidé začnou... číst.