Co se děje se světem?
Václav Cílek
Kniha malých dobrodiní v časech velké proměny Země. Geolog a oceňovaný esejista Václav Cílek je známý tím, že se k aktuálním problémům světa dokáže vyjádřit nadčasově, z rozmanitých úhlů pohledu, s nadhledem, vtipem i s konstruktivní skepsí. Jeho nejnovější kniha Co se děje se světem? je typicky cílkovská: zdánlivě jde o popis velké proměny našeho světa vlivem klimatických změn a migrační vlny, ale ve skutečnosti se autor soustřeďuje především na to, jak si v životě udržet radost a jak (pře)žít šťastně. V první části věnované českým zahrádkám se zabývá tématy, jako je útěcha květin, inteligence stromů a malá dobrodiní běžného světa, která vedou ke spokojenosti a štěstí. Odtud přechází do světa řeckých a indiánských mýtů, abychom si uvědomili důležitost vody a času v našem životě. Poslední část knihy se dotýká příběhu velkého zrychlení, tedy lidského vlivu na celý zemský systém a na jeho možné důsledky. Navzdory všem možným katastrofickým scénářům je to kniha optimistická a přináší konkrétní návrhy, jak řešit současnou a budoucí krizi.Publikaci doprovázejí surreálné ilustrace Kateřiny Piňosové a fotografie autora.... celý text
Přidat komentář
Pan Cílek je můj oblíbený autor, mám rád jeho přednášky a rozhovory pro rozhlas, hodně je poslouchám jako MP3. Mám už několik jeho knih, ale takhle pro mně byla zatím nejtěžší, její přečtení mi trvalo neobvykle dlouho. Jak už psali čtenáři přede mnou, je to asi tím širokým záběrem témat vměstnaných do poměrně malé knihy. Nicméně kniha je to pěkná a po kouskách si jí budu s chutí číst i v budoucnu. Navíc je to bod č. 19 čtenářské výzvy, darovaná kniha :-)
S knihou jsem měl trochu problém. Zhruba v půlce jsem ji chtěl odložit, neboť se jaksi nedostávalo k tomu, k čemu mě navnadil její titul. První polovina je v podstatě soubor na esejů na téma: zahrádka, umění a cestování. Když v půlce knihy dojde autor k podstatě, rychle se informačně vyčerpá a následuje dojezd, který charakterizuje směsice názorů na různorodá témata včetně třeba fenoménu zombie... Obecně je mi autorův postoj a náhled na svět sympatický, ale tato kniha je takovým příliš široce rozkročeným slepencem vědeckých faktů, náhledů a názorů různé hloubky a kvality. Tak si skoro říkám, že Cílek je mnohem lepší řečník, sloupkař až esejista než autor mohutnějších literárních útvarů.
Jedna z nejnovějších knih Václava Cílka je souborem esejů, které spojují témata krajiny a společnosti. Snad každý si klademe tu otázku, kterou má knížka v názvu a snažíme se na ni nalézt odpovědi na zemi, na nebi i sami v sobě. A Václav Cílek nám v tom hledání může pomoci. Píše o dějinách zahrad a zahrádek, o indiánské péči o půdu, o ledu v Arktidě, o svatyních v Athénách, erozi půdy v Afghánistánu, rozšířené fobii ze zombie, o antropocénu i o migraci. Kromě zajímavých a čtivých teorií a závěrů mě v knize potěšil způsob sestavení pramenů a zdrojů na konci. A nemohu opomenout dechberoucí ilustrace Kateřiny Piňosové, ty jsem si okamžitě zamilovala.
„Civilizace dojde svého konce jen v tom případě, že není schopna další tvořivosti a neumí si nalézt novou podobu. Úplný rozpad není možný ani proto, že společnost nikdy nebyla jednotná a zejména v Evropě existovala v řadě forem od trapistických klášterů až po kluby playboyů. Hlavní část establishmentu, která je provázaná se senzitivním základem smyslové kultury, odejde s ní, ale mnohé alternativní směry zůstanou změnami jen málo dotčené, anebo se dokonce nestíněny silovým vlivem centra dál rozvinou. To, co nepatří k potápějící se lodi, se s ní neutopí. Je nám dopřáno to zvláštní privilegium žít, myslet a konat v jednom z nejzvláštnějších období posledního tisíciletí. Nemůžeme jej zastavit, ale můžeme pochopit a tím zmírnit či rozložit tragické události přechodných období.“
A to je nakonec docela pozitivní zpráva, co říkáte?
Pro mě těžké zklamání. Čekala jsem od ní úplně něco jiného. První část ještě relativně šla, ale poté jsem se s tím tak těžce prokousávala, že jsem to nakonec vzdala a to se mi stává opravdu výjimečně...
Václav Cílek je jednou z mála veřejně známých osobností (v jeho případě se mi nějak příčí použít slovo "celebrita") našeho národa, které podle mne opravdu stojí za to poslouchat a číst. Autor v jedné ze závěrečných kapitolek knihy píše: "Zcela převládají knížky na téma, že to s námi blbě dopadne, ale většina děl klasické literatury je útěšná stejně jako barokní hudba nebo krajinomalba 19. století." A stejně tak útěšná a krásná je i tato kniha, která v sobě dokázala harmonicky skloubit pragmatické otázky a poezii. To vše doplněno fantastickými kresbami Kateřiny Piňosové. Mne osobně, jakožto nadšeného zahrádkáře, první část knihy nazvaná Res rustica bohemica, dostala do skutečně zvláštní nálady, jež byla směsicí nostalgie, smíření, harmonie a důvěry v přírodu. Celá kniha vyznívá nakonec přes mnohá varování a nastínění hrozeb, jimž budeme muset v budoucnu čelit, velmi optimisticky. Možná je to také tím, že přesně v duchu Sorokinovy proměny smyslové kultury v duchovní, kniha promlouvá spíše než ke konzumní a pudové přirozenosti člověka k jeho schopnosti přesáhnout vlastní přízemnost a titěrnost v poměru k Všehomíru :-)
čtu po kouskách, jinak nelze. Po přečtení návratu k půdě jsme nakoupili plno bylinek, květinek a zeleniny. Počasí nám konečně umožnilo vše vysadit a máme plně obsazený voňavý balkon.
Rušila mě roztříštěnost, široký záběr témat, nevyváženost hloubky a množství informací. Svými myšlenkami a informacemi mě autor dokázal zaujmout, bohužel ne po celou dobu čtení. Václav Cílek má svůj vyhraněný pohled na svět. Některé úvahy jsou inspirativní, jiné příliš idealistické a nereálné. Ovšem přírodozahrádkářský úvod je roztomilý. Krásný hold přírodě a zahrádkaření je napsaný tak, že čtenář zapomíná, že kromě kvetoucích stromů, voňavého domácího ovoce a chutné zeleniny existuje také havěť, která vám sežere část úrody, že neexistují jen nádherné květiny, ale také uporný plevel. Po přečtení první části je čtenáři jasné, že péče o zahradu a pěstování rostlin je jednou z nejhezčích a nejrozumnějších činností na světě. Hm..., což také je.
I když knih na podobné téma je dnes více než dost (i od samotného autora), tato kniha my svým stylem a výběrem témat silně učarovala. Volím schválně tento termín, protože fakta je možné sehnat kdekoliv, ale vzájemná provázanost myšlenek a jejich forma je vyjímečná i mezi knihami pana Cílka.
K vypůjčení této knihy mě vedl rozhovor s autorem knihy v Magazinu MF Dnes. Zde byl vlastně uveden snad stručný obsah autora této knihy. Po vypůjčení jsem se pustil do čtení knihy. Zaujal mě její rozsah. Je to zajímavé čtení, jistě s erudicí autora, který zde uložil svoje poznatky a budoucí vize. Avšak je nutné, aby čtenář byl na určité úrovni. To já, bohužel nejsem, tak jsem si vybral s knihy nejzajímavější kapitoly a to s hlavně s budoucí vizí autora k otázkám-Co se děje se světem?
Ze začátku mi trvalo než jsem si zvykl na autorův styl vyprávění. Rád jsem se dozvěděl spoustu informací o zahrádkách, i když nesouhlasím s představou radostného masivního návratu k zahradničení. Dost mi to připomínalo podobné představy Jacka Londona o velkém návratu lidí k půdě ze začátku dvacátého století, jako reakci na stoupající nezaměstnanost dělníků ve městech.
Štítky knihy
migrace ekologická krize podnebí, klima
Autorovy další knížky
2018 | Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti |
2011 | Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur |
2007 | Krajiny vnitřní a vnější |
2012 | Tři svíce za budoucnost |
2019 | Česko na křižovatce |
Kniha Co se děje se světem? je v
Právě čtených | 8x |
Přečtených | 173x |
Čtenářské výzvě | 23x |
Doporučených | 16x |
Knihotéce | 67x |
Chystám se číst | 83x |
Chci si koupit | 27x |
dalších seznamech | 3x |
Obtížné čtení a stejně tak obtížné hodnocení. Asi v polovině se cosi stalo a následný pel mel názorů na vše (a nic?) mě jen zmátl.