Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
Miloš Bondy
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340882/bmid_co-odval-dym-aneb-jak-jsem-prezil-h-LSa-340882.jpg
5
107
38
Miloš Bondy začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné. Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde maminka byla zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře. Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. Zde velmi živým způsobem popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy. Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění. V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou, začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti. Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen poutavým vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především mimořádně cenným osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem.... celý text
Přidat komentář
Kniha velmi dobře napsána, čte se jedním dechem. Podruhé bych jí ale nečetla, je tam tolik hrůzy a utrpení ... Rozhodně doporučuji.
Strhující vyprávění pana Bondyho, který jako pubertální chlapec z Vinohrad musel podstoupit s celou rozvětvenou rodinou hrůzy holocaustu, přináší svědectví o nacistických zvěrstvech, síle lidského ducha i nutné dávce štěstí. Miloš Bondy své vzpomínky sepsal po třiceti letech od konce války, kdy žil ve Švýcarsku, kam emigroval v roce 1968. Vzpomíná na své rodiče, kamarády, život v Praze i v Terezíně (zaujala mě zmínka o tajném jazzovém baru pro mládež Barnabáš - Bar na baště), živoření ve stínu smrti v Osvětimi, kde přišel o rodiče a sám několikrát o vlásek unikl smrti díky tomu, že někdo vytáhl jeho kartu z hromádky lidí, kteří neprošli na revíru selekcí a byli určeni ke zplynování. V devatenácti letech vážil jen 43 kg, byl také vybrán k lékařským pokusům, přežil a poštěstilo se mu dostat do Kanady, kde sbíral zavazadla lidí z transportů na osvětimské rampě a mohl si přilepšit nalezeným jídlem, přežil i pobyt v dalších lágrech (Sachsenhausen, Ohrdruf i Buchenwald) a pochod smrti. Z rodiny přežila jeho starší sestra Věra Nosková s manželem, kteří byli mj. vězněni v osvětimském rodinném táboře.
Velmi silné vyprávění. Líbila se mi autorova věcnost a místy sarkastický humor, je vidět, že se jedná o houževnatou osobnost, díky tomu přežil nepředstavitelné hrůzy, aby nám o nich mohl podat svědectví.
Kniha skvělá. Čtivá a velmi působivá a bylo tam dost barvitého vyprávění, takže sem si dokázala celkem vcítit do hlavního hrdiny. Já mám knihy o holocaustu fakt ráda. Je to sice dost morbidní téma, ale já prostě drastické příběhy lidí ráda čtu. Asi proto, že si pak uvědomím, jak se mám dobře
Kniha přečtená jedním dechem. Pro mne v ní ale bylo něco zvláštního - nevzbuzovala ve mě žádné pocity vzteku, beznaděje, strachu jako jiné podobné knihy. Doporučuji
Pan Miloš Bondy má můj obdiv - tedy všichni přeživší holokaustu.
Takové knihy bych zařadila do povinné četby.
Po dlouhé době jsem si udělala morbidní radost knihou, která mě v knihkupectví doslova přivázala k sobě a nechtěla se mě pustit, takže jsem si ji prostě koupit musela.
Mám za sebou pěknou řádku zpovědí osob přeživších holocaust a ještě mě jich dost čeká a u této knihy mě zase celé tělo brnělo a svíral se mi žaludek. Já k tomu vlastně ani nemám slov, protože k tomu, co bylo, už de facto není co říct. A k něčemu takhle fatálnímu tuplem.
Je divné podotknout, že pan Bondy sepsal svoje vzpomínky nesmírně čtivou a atraktivní formou, ale tak na knihu mimo jiné pohlížím.
Velmi zajímavá kniha o hrůzách, co se děli a je dobře, že se o tom píše, aby se nezapomnělo. Knihu bych doporučila jako povinnou četbu.
Kniha mě svým tématem velmi zaujala. Kniha byla moc pěkně napsaná a já stále čím dál víc obdivuji autora, že se o těchto otřesných zážitcích dovedl rozpovídat na tolik stran. Podle mě by určitě neuškodilo nikomu si tuto knihu přečíst a dozvědět se tak pravdu přímo od člověka, který si tímto prošel.
Mrazivé vzpomínky na koncentrační tábory, kterými autor prošel. Měl by si přečíst každý!!!
Zdrcující a mrazivá výpověď z doby 2. světové války. Tohle téma mě nikdy nepřestane zajímat a “Co odvál dým” je v této kategorii jednou z nejlepších knih. Napsala bych, že by to měla být povinná četba, ale já ji na základní škole nenáviděla už jen proto, že byla povinná, ač jinak čtu celý život. Tak jen doufejme, že se tato kniha dostane k co nejvíce lidem... a ne z povinnosti. :)
Spomienky Miloša Bondyho na život v koncentračných táboroch. Ďalšia kniha do mozaiky utrpenia, nenávisti a krutosti. Ďalší čriepok na dôkaz toho, že prežiť mohli len tí, čo mali dosť síl, odhodlania a riadnu dávku šťastia.
Bondy svoje spomienky na priame dianie v koncentračných táboroch prekladá spomienkami na rodinu i rôznymi historkami z predošlého života. Nemožno mu uprieť istú zatrpknutosť, na druhej strane jeho štýlu je vlastný vtip, ľahkosť a kde to treba i skutočná hĺbka, a to z jeho spomienok robí okrem nesmierne hodnotného zdroja i veľmi zaujímavé čítanie.
"Taky naši maminku ode mě a od tatínka oddělili. Uprostřed toho pekla jsem ji najednou uviděl v záblesku světel. S několika jinými ženami ji cpali na nákladní auto, které už bylo úplně plné. Když ji tam vyzdvihli, zabouchli za ní postranici. Stála hned za ní a zírala vydéšeně do tmy v směru, kde jsme stáli s tatínkem. Pak se to přeplněné nákladní auto, na němž stála, rozkývalo a zmizelo za rouškou deště a světel reflektorů. V té chvíli jsem ještě nevěděl, že to bylo naposledy, co jsem ji spatřil."
"Opravdu mě moc mrzí, že jsem jeho jméno zapomněl. Protože jeho, a nikoliv jenom jeho, ale jména všech zavražděných Židů by měla na věky zůstat nezapomenuta, natruc záměru německých vrahů. Ale, bohužel, dnes je tomu právě naopak: jména Němců, kteří největší zločin v dějinách vymysleli, způsobili a provedli, zůstávají nezapomenuta, i když jen jako jména vrahů. Zatímco miliony jejich obětí zapadají, a to i tam, kde se kdysi narodili, v jejich obcích a zemích, do propadliště dějin."
"Tou dobou už jsem byl v Osvětimi dlouho a viděl jsem už mnoho mrtvých, mnoho utrpení a mnoho hrůz. Ale tenhle pohled předčil všechny moje zkušenosti i představy. Tady nebyl ani Bůh, ani ďábel. Toho byl schopen jen člověk."
"Naše milá, stará tetička Tonča! Jaká nezměrná, ponižující a bolestivá muka musela asi přetrpět, jak dlouho asi musela zápasit s dechem, než ji přemohla smrt, která byla milosrdnější než Němci. Všechno co po ní zbylo, jsem držel v ruce - její kufr s bílým nápisem: Antonie Wagnerová. Jenom to jméno zůstalo."
"Aby je alespoň ten černý mramor ještě nějakou chvíli podržel v paměti a vzdoroval tak zapomnění. Nemají nikde žádný hrob ani pomník, u něhož by bylo možné se ponořit do vzpomínek a podle židovského zvyku položit malý kamínek. Neboť byli spáleni a jejich jména odvál dým:
BONDY
Bohumil - Kamila
BONDY
Rudolf - Žofie
FISCHL
Richard - Anna
FRIED
Berta, Ludvík
Bohumír, Olga, Josefína
PICK
Gustav, Bedřiška, Helena
František, Kamila
WAGNEROVÁ Antonie"
Kniha vzpomínek, ze kterých mrazí. Ačkoli jsem se jako studentka během besed setkala s několika přeživšími holocaust (chcete-li šoa či hebren), nikdy mě toto téma asi nepřestane fascinovat - lidská krutost i ohleduplnost na jednom místě.
Události kolem 2. světové války nesmí být zapomenuty - a jak sám Miloš Bondy říká - nemůžeme ani odpustit, ani zapomenout....
Úžasná knížka sepsaná podle vzpomínek. Hrůzy prožité za války jsou popsané tak živě... Byla bych pro, doporučit tuto knížku jako povinnou četbu, protože tohle se nesmí nikdy zapomenout! Díky, pane Bondy
Skvělá kniha... těžko si představit všechno to co se odehrálo v té době a obdivuji autora, že dokázal takto sepsat své vzpomínky i přes to, co všechno zažil... za mě určitě nejlepší kniha, kterou jsem letos četla...
Kniha o událostech a činech, které si neumím představit ani v těch nejhorších nočních můrách. Je psána s nadhledem a občas i humorem, i přes ty hrůzy které popisuje. Doporučuji každému, nejlépe zařadit i do povinné četby, aby dnešní děti nebraly tuto smutnou součást naší historie jen jako něco abstraktního.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) Terezín (město a pevnost) pokusy na lidech holokaust, holocaust Buchenwald (koncentrační tábor) Sachsenhausen (koncentrační tábor) transporty
Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaustKniha Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 150x |
| Čtenářské výzvě | 53x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 82x |
| Chystám se číst | 126x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 1x |
Přečteno s velkým zaujetím. Pan Bondy je nejen skvělý spisovatel, ale také obdivuhodný člověk, který vůbec nepíše se záští a nenávistí. Dokonce ač je to nevěřitelné i vtipné části byly. Tleskám a doporučuji tuto knihu jako povinnou četbu.