Co když je to nebe? Jak jsem se zbavila omezujících přesvědčení a začala opravdu žít
Anita Moorjani
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333642/bmid_co-kdyz-je-to-nebe-bQQ-333642.jpg
4
93
20
Musela jsem zemřít série
< 2. díl
Anita Moorjani je autorkou knihy Musela jsem zemřít, která se stala bestsellerem (Knižní klub 2013). Popisuje v ní svůj boj s rakovinou, ústící ve fascinující zážitek blízké smrti. Ten dalekosáhle změnil její pohled na život. Anita se rakoviny zcela zbavila a nyní cestuje po světě, pořádá přednášky a semináře, přednáší na konferencích a vypráví posluchačům o hlubokém vhledu, který zažila na onom světě. Je-li v životě důležitá cesta, a nikoli cíl, je možné, že nebe je zde - je jím tento fyzický život, který žijeme na Zemi.... celý text
Duchovní literatura , Esoterika, astrologie, okultismus , Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2017 , Pragma
Originální název:
What if this is heaven? , 2016
více info...
Přidat komentář
Pokračování a opět skvělý zážitek.
Styl autorky je velmi čistý ,upřímný určitě si to nenechte ujít...
Život je krásný ať už se potýkáme s dobrým či zlým... To špatné co nás potká jsou lekce jak to dokážeme pochopit, zvládnout...vyrovnat se s tím.....
Mít se rád bez podmínek , znát svoji cenu, uvědomit si to....
Pochopit sebe a mít se rád to je cesta pro někoho krátká a pro někoho hodně dlouhá... Až nekonečná...
obsah je moc dobrý a vůbec neškodí si ty základní věci čas od času připomínat. forma je trochu slabší; zbytečně se opakující slova a formulace mělo odladit nakladatelství, knize by to jen prospělo a autrka by z toho vyšla sympatičtěji.
nejvíc se mi líbila kapitola o ženách (obří téma) a pak ta poslední, kde se Moorjani přiznává k vlastním nejistotám a celkově velmi lidsky reaguje, namísto toho, aby vytáhla pózu osvíceného gurua.
Mně se tato kniha líbila snad ještě více než ta první. Mám ráda příklady a příběhy, lépe u nich chápu celé téma. Přestože už hodně věcí vím, objevila jsem v této knize i nové poklady, nad kterými teď budu hloubat. A některé pasáže určitě použiji pro své přátele nebo děti.
Krasne pokracovani. Anita je velmi moudrá a inspirativní a knihy od ni mi vzdy neco daji.
V podstatě jediná výtka je značně subjektivní, a to je američtější styl knih o osobním rozvoji. Téma představované formou příběhu je, pro mě zbytečně polopaticky ještě shrnuto vždy v závěru kapitoly. Jo, u učebnice dobrý, ale v okamžiku, kdy chcete nechat na sebe daný příběh působit a dopracovat se k nějakému závěru samostatně, tak to působí rušivě.
Ale obsahově nemám nejmenší připomínku.
Sama bych po této knize asi nesáhla, ale dostala jsem ji, tak jsem se pustila do čtení. Ze začátku jsem k ní byla skeptická a to především kvůli jejímu názvu. Po pár řádcích mě ale celkem pohltila a odnáším si spoustu skvělých myšlenek. Nečekala bych, že autorka ještě bude mít co předat, po předchozí knize, ale stalo se tak. Doporučuji všem co jsou na stejné vlně.
Hodně hlubokých myšlenek nad kterými se člověk rozhodně zastaví a zamyslí. Myslím si, že mnoha lidem může kniha pomoct nebo jim otevřít oči.
Myslím, že je hodně důležité si přečíst nejprve první díl a ten se mi opravdu velice líbil a oslovil mě. V tomto druhém díle A. Moorjani znovu stručně vypráví, co vše prožila a snaží se svým příkladem pomáhat těm, kteří si právě neumí poradit s krizovou životní situací. Promlouvá na téma vyrovnávání se sesmrtelnou nemocí a se smrtí a o psychologii duchovních přesvědčení.
Anitin styl mi nevyhovuje a některé závěry tvrdí s přehnanou sebejistotou, nicméně často, možná většinou, vyjadřuje i můj názor na věc, například pokud jde o léčitele, medicínu, funkci gurua nebo třeba mýtus č. 10. Knihu jsem po někom zdědila, bylo v ní podtrháno, osrdíčkováno, označeno tučnými šipkami, ale já jsem si všímala úplně jiných částí, takže si v ní asi najde to svoje různorodá skupina čtenářů. Zaujalo mě například, co dělá se strachem: "Prostě ten strach nechám být a zároveň jemně přesunu myšlenky na novou kolej...", nebo "přiznání se" ke znalosti transakční analýzy (https://www.databazeknih.cz/knihy/ja-jsem-ok-ty-jsi-ok-126067).
Jestliže mě první kniha této autorky okouzlila, tahle mě naprosto pohltila!
V první knize se s námi Anita dělí poněkud roztěkaným způsobem o svůj příběh, snažíc se čtenářům přiblížit to, čemu je nekonečně vzdálený. V téhle mu to však přibližuje mnohem lépe právě tím, že vysvětluje všechna uvědomění, kterých nabyla, na praktických situacích, s nimiž se většina z nás běžně potýká, díky čemuž se nám její myšlenky zdají o dost bližší, srozumitelnější, možná právě proto, že si uvědomujeme možnosti je aplikovat. Tedy, že člověk nemusí umírat a přejít do jakéhosi pomyslného nebe, aby se osvobodil od bolesti. Ale může se od ní osvobodit už tady a vytvořit si tu tak ono nebe.
Kniha se mi četla o to lépe, že byla pojatá formou krátkých, a přesto hezkých příběhu, v jejichž průběhu jsme seznámeni s myšlenkami, jež nám mají posloužit jako nástroje ke tvorbě onoho pomyslného nebe. Tudíž si myslím, že i člověka, který se s těmito myšlenkami, coby nástroji, neztotožňuje, se může bavit. Já se s nimi velice ztotožňuji a cítím, jak pravdivé jsou. Obecně v případě Anity cítím, že její vliv i tvorba jsou velmi pozitivní a k pravdě mají blízko. Jsou autoři duchovní literatury, jež na mě působí opačně, ale v případě Anity vážně cítím, že tady je ta pravda velmi zřetelná. A především cítím, že byť jsem určité myšlenky této knihy už dříve zastávala, tady jsou rozvinuty do takové míry, kam by mě ani možná nenapadlo je zkoušet rozvinout. O to většího rozměru pro mě tato kniha nabývá. Jediné, co bych možná vytkla, tak to, že v mnoha kapitolách se mi zdálo, že se Anita snaží až přehnaně samu sebe obhajovat. Tedy konkrétněji- například v kapitole o tom, že není nutné být neustále pozitivní uvede, že zrudla, a pak má okamžitě potřebu objasňovat, že ne hněvem, ale studem. A vlastně mi ta kapitola celkově připadala jako snaha obhájit, proč tehdy tu zmiňovanou ženu objala, místo toho, aby jí připomněla, že smrt je jen bránou do dalšího života. Ale v něčem to i oceňuji už jen proto, že je na tom znát, že to, čím Anita prošla, jí nedělá božskou, či nelidsky dokonalou. Pořád je jen člověkem, jenom tedy člověkem, který prošel tím, čím málokdo, a který se o to snaží dělit. Ale ve výsledku je i Anita stále ještě políbena těmi běžnými starostmi a výzvami, s nimiž se potýkáme všichni, jenom se k nim možná na základě myšlenek, o něž byla obohacena, dokáže lépe postavit.
Za sebe dávám 4* hlavně tedy proto, že chci být i přes své okouzlení objektivní. Ale rozhodně knihu doporučuji všem otevřeným příznivcům tématiky duchovního rozvoje. Ale upozorňuji, že čtenáři, kteří jsou touto tématikou ještě nepolíbení, možná tuto knihu nedočtou se stejným okouzlením, jako já.
V první knize popsala svůj životní příběh a byla to síla. V téhle knize se snaží slovy předat uvědomění, k nemuž dospěla. Jenže se snaží sdělit nesdělitelné - tohle jde těžko předat slovy („kdo nezažil, nepochopí“). Knížka tak vyznívá poněkud rozpačitě - jako pár sice hlubokých myšlenek, nicméně omýlaných v různých obměnách pořád dokola, což je škoda. Holt i tyhle velké pravdy se musí umět podat tak, aby nezněly prázdně - což se tady bohužel zrovna nepovedlo.
(Navíc překlad občas tahá za uši - např. „uhodila jsem na správnou strunu“.)
Pokud se jako já chystáte knížku odložit, přečtěte si aspoň poslední kapitolu a doslov (pokud jste žena, tak i předposlední kapitolu). - Kdyby nic jiného, těch posledních pár stránek stojí za to.
U této knihy jsem bohužel tématicky šáhla vedle. Myslím, že pokud se člověk o dané téma nezajímá a nevyhledává literaturu s ním spojenou, kniha ho příliš neosloví. Tuto knihu jsem bohužel ( jako první po několika letech) nedočetla.
Na slovech Anity mě nejvíc zaujalo, když mluvila od egu. V dnešních nových vizích víry a nových náboženství je člověk nucen se svého ega vzdávat, což mi vždycky přišlo nepřístojné. Anita právě naopak mluví o tom, že kdybychom ego nepotřebovali, tak se s ním nenarodíme a jak vyvážit své ego s porozuměním, abychom nepůsobili jako "egomani". Tato část textu mě zaujala nejvíc, právě proto, že různých "pravd" okolo osvobozování se od ega je tolik, že je mi z toho až špatně. Není nad to být sám sebou a nenechat se cloumat různými gury, kteří si to své ego naopak hezky pěstují :-D...
Já knihu maximálně doporučuji. Najdete v ní informace a inspiraci bez nějakého donucování formou slovní manipulace, jak tomu je v mnoha dnešních duchovních knihách... Autorka si nehraje na guru, ale pouze vypráví svůj příběh a co si z něho odnesla....
Kniha mě moc neoslovila, pro člověka, který se již o dané téma více zajímá, nepřináší mnoho nového, nelíbil se mi samotný styl psaní, trochu na mě čišela vůně červené knihovny.... ani jsem ji nedočetla. Věřím však, že mnoha ženám otevře oči a pomůže se nadechnout a zásadně měnit život. Já už jsem dál.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Musela jsem zemřít |
| 2017 |  Co když je to nebe? Jak jsem se zbavila omezujících přesvědčení a začala opravdu žít |
| 2020 | Láska: To jsi ty |
| 2022 | Síla citlivosti: Schopnost empatie ve stále drsnějším světě |
Kniha Co když je to nebe? Jak jsem se zbavila omezujících přesvědčení a začala opravdu žít je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 137x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 81x |
| Chystám se číst | 80x |
| Chci si koupit | 30x |
| dalších seznamech | 1x |
Vše, co je v životě důležité, je milovat a smát se!
Tvým jediným úkolem ne milovat sami sebe, vážit si sami sebe, ztělesň9vat tuto opravdu sebelásky a sebehodnoty, a tím být účinnou láskou. To je opravdová služba sobě a lidem kolem.
Nejlepsi cesta ven z bolesti je projít jí. Tam leží ten pravý poklad. To znamená především svou bolest přijmout, přiznat. Je třeba uznat její existenci a dovolit si ji opravdu pocítit. Je vaše, patří vám.
Hodně věcí z knihy je pro mě míň "pochopitelný", ale všechno má rozhodně co do sebe.