Co je to tam vzadu na dvoře za kolo s chromovanými řídítky?

29.06.2023

Tuto knížku o tloušťce brožury pro turisty mi vnutil k přečtení kamarád, dlouho jsem se přemáhala, abych ji přečetla, ale nakonec mě dohnalo svědomí, jelikož již zmíněný kamarád ji chtěl posléze také vrátit. Byla tenká, tak jsem si ji zařadila do svého čtecího pořádku a jednoho krásného rána na cestě do práce ji vytasila ve vlaku a dala se do čtení.
No, nebudu lhát, když se autor často opakuje, dohání mě to k šílenství, nicméně v tomto případě jsem vzápětí pochopila, že si dělá ze čtenáře prču, a začala se při čtení bavit spolu s autorem.
Jedná se o zábavnou a rychlou oddechovou četbu a nenapadá mě nikdo, komu bych tuto knížečku nemohla doporučit. :)

12.07.2020

Očekával jsem nějakou francouzskou adaptaci Švejka a ono ejhle, dostal jsem experimentální humoresku plnou legrandy.
Čert vem příběh, ten je poněkud banální. Kar- (též řečený například jako Karaňák, Karabum či Karasplaš) je voják (ale mohl by to bejt i abstraktní arménský básník z Paříže, pojídač jogurtů či Slavofil, bacha na to) a nechce jet na vojenskou službu do Alžírska. Chtěj mu v tom pomoci přátelé kolem vypravěče v čele s Henrim Pollakem, vlastníkem toho věhlasného kola s chromovanými řídítky. No a to je všecko.
Ale styl je fakt rarita a tolik figur jsem viděl naposledy, když jsem si hrál s cínovými vojáčky. Ať už jsou to autorské promluvy k čtenáři, dokola opakující ujišťování se o podrobnostech (kolo nemůže být popsáno bez řidítek!) i přirovnání krku k nedovařenému kuřeti. K tomu i stránka na zastávku při čtení, to je galantní. A rejstřík toho všeho v zadu, byť teda asi není kompletní, ale ty "atd. atd." si dokážu živě představit.
Vypravěč srší intelektem, to beru, sám autor Peréc musel bejt třída.
A všechno je to pochopitelně chlámáníhodné, francouzský humor zřejmě mohu/můžu.
Dodávám pár anekdot, ale je jich tam mnohem větší fůra:

Odpoledne jsme uklidili, protože byt byl opravdu špinavý a nebylo by hezké uvítat kamaráda, kterému jsme chtěli vykloubit loket, v opravdu špinavém bytě.

...zlomit Karalaharimu ruku, že je to zatraceně nebezpečné, že když mu dáme injekci, tak nebude nic cítit a zlomíme mu nejenom ruku, ale rozsekáme kloubní pouzdra, rozsakrujeme klouby, rozerveme šlachy, vyrveme vazy, rozmanžírujeme snopce a vůbec celý ten krám bude na cimpr campr.

22.01.2019

Vtipných knih je jako šafránu, to znamená (jak dovozuji) málo, neboť jsem v životě žádný šafrán nespatřil a jediné s čím se mi to krásné slovo (šafrán - ovšemže) pojí, je jméno Libuška. Nemluvím zde (tedy správně nepíšu) o knihách a knížkách humoristických, zdaleka ne vždy vtipných - humorných snad, rozhodně ne však rozesmívajících, ale o knihách vtipných, o knihách s espritem, knihách s komičností a vytříbeností jazykovou a zároveň povznášejících. I tuto se mi stalo, že kolega přečet (tím přechodníkem si nejsem jist) tuto knížku začal se smáti a ihned mi z ní citoval a ten citát mě natolik zaujal, že
jsem pojal záměr knihu čísti a ihned jsem ten záměr začal uskutečňovat. Veselí, údiv i obohacení a především zopakování snad všech figur poetických za těch nepatrných sto třicet korun českých stojí!