Co já? Co ty?

Lauře je třicet a převážnou část svého dětství strávila v dětském domově... V nahrávkách, které zaznamenává na diktafon, vzpomíná, co všechno zažila, a záznam věnuje svému učiteli, se kterým ji pojil ne úplně standardní vztah...

Tenhle text je poměrně krátký, ale neskutečně hutný... Taky hodně syrový, bolavý a drsný... Naturalistické popisy a vulgarismy se střídají s jemně metaforickými obrazy, kterých však není mnoho... Taky se tu hodně přeskakuje v čase a čtenář se musí docela soustředit a dávat pozor, aby se v textu neztratil a všechno si správně poskládal dohromady...

Jak jsme u autorky zvyklí už z Baletek, jde opravdu na dřeň a se svými postavami se moc nemazlí... Laura rozhodně neměla na růžích ustláno, její neutěšená situace je ještě umocněna prostředím, v němž vyrůstala, konkrétně v Aši, hodně sociálně slabé oblasti...

Tohle čtení nebylo úplně příjemné, ale kvůli jeho brutální upřímnosti a až šokující otevřenosti na něj rozhodně dlouho nezapomenete...

Hodnocení: 5 * z 5 *

Netradiční a zajímavá literární forma. Psaná je jako zvukový záznam, jsou tam vsuvky jako zvukové, ale to abych pravdu řekla jsem spíše přeskakovala. Že zavrzala židle nebo nebo si někdo povzdychnul mě až tak nezajímalo.

Zajímal mě ten drsný životní příběh Laury. Bylo mi jí líto, i když vlastně ona až tak netrpěla nebo mi to nepřišlo jako tak hrozné. Nevím, chápu, že byla zmanipulovaná, zamilovaná do staršího učitele, ale vlastně ho asi pořád měla ráda a on jí také, i když to byl samozřejmě nezdravý vztah. Ale nějak mi to z příběhu nevyznělo jako že by to bylo to nejhorší, co se jí v životě stalo. I když se mu od začátku příběhu chtěla pomstít. Celý její životní průser byl zapříčiněn dětstvím u psychicky nemocné matky a posléze životem v dětském domově. Tam se jí do života připletl ten učitel, který jí ho sice ničil, ale zároveň se jí snažil i někam pozvednout.

Kniha je psaná takovým drsným, vulgárním jazykem. Sprostými slovy se nešetří, ale to k postavě evidentně patří. Také bych ji asi zařadila do feministické literatury. O to víc jsem byla v šoku, jak mi autorka přišla křehká a optimistická na rozdíl od textu, který napsala :-)

"Dostát požadavku přiblblý krásy, kterej si diktujou ženy samy, jasně že skrze oči vypůjčený od majitelů penisů, je totální nesmysl a skáčou na to i ty chytřejší".

Hlavní postavou je třicetiletá Laura, která vypráví svůj životní příběh. Matka jí zemřela a tak se Laura dostala do dětského domova. Tam si jí coby 14 letou holku vyhlídne starší učitel a začneš ji zneužívat. Ovšem Laura to vidí jinak a zamiluje se do něj. Jak se později dozví, není jediná.

Tuto dějovou linku střídá vyprávění ze současnosti. Z Laury se stává prostitutka, ale na minulost nedokáže zapomenout. Svému učiteli se chce pomstít. Neustále ji štve, jak s ní manipuloval a ovládal ji.

Určitě není Lauře co závidět. Na jednu stranu mi jí bylo líto. Neměla žádný vzor a dětský domov ji rodinu nenahradil. Pořád si v sobě nesla tu zlobu z dětství. Já si k ní úplně cestu nenašla.

Anotace uvádí, že si autorka pohrává s novou literární formu – stylizovaným zvukovým záznamem, kdy jsou v textu takové vsuvky popisující zvuk. To mi přišlo zajímavé.

Tato kniha není rozhodně pro každého. Laura nešetří sprostými slovy. Celé je to takové negativní, ponuré a surové čtení. Působí to ovšem autenticky a cítíte tu nespokojenost s tím, jak s ní učitel vymetl a nevypořádání se s touto situací.

Nečekejte běžnou beletrii, ale sondu do života jedné holky, která nemá vůbec lehký život.

Pokud chcete něco jiného, zkuste tuhle knihu. Ve finále je to vlastně zajímavý kousek.