Člověk a příroda

Aristotelés ve své době posunul filozofii týkající se přírody o řádný kus. Patrné v rozvití kladených otázek a odpovědí dřívějších autorů. V dnešní době, kdy poznání postoupilo je velmi poučné v logickém přístupu, trochu horší je to s ukvapenými závěry plynoucí z binární logiky, byť z více pohledů. Fuzzy logika v popisu složitých vazeb je praktičtější, ale člověk asi nikdy nepochopí přírodu do úplné výrokové mrtě.
Další otázkou je aktivizmus komančů, jak moc ovlivnil překlad a komentáře, proto publikaci nehodnotím, jelikož mám výhrady a netuším, kdo je způsobil.

Vynikající publikace.

Boli to časy, keď antropocentrizmus bolo niečo tak samozrejmé, že tento pojem ani neexistoval, pretože človek nebol považovaný za živočíšny druh a živočíchy vraj ani nevnímali mozgom. Aristoteles na moje prekvapenie priznáva živočíchom a dokonca aj rastlinám dušu, ale táto teória bola však neskôr potlačená nastávajúcim kresťanským fanatizmom. Nebyť ho, možno dnes by výhovorka "zviera nemá dušu a preto piate prikázanie (nezabiješ) sa na zviera nevzťahuje" neexistovala. Ale bohvie ako pojem "duša" vlastne Aristoteles vnímal, pretože jeho výroky ako "zviera existuje v prírode iba pre využitie človekom" všetku úctu k iným druhom zabíjajú. Musím dodať, aby som nezačierňoval, že v tejto knihe sa takýchto výrokov zdržal. Vzhľadom na to, že táto kniha vznikla zo spisov napísaných pred 2340 rokmi, sú niektoré poznatky zaujímavé a určite boli v tej dobe prelomové, hoci niektoré boli nadobudnuté nechutným zaobchádzaním so zvieratami ("keď korytnačke vyrežete srdce, tak sa ešte minimálne pol hodinu dokáže hýbať"). A väčšina z Aristotelových poznatkov bola už dávno vyvrátená alebo inovovaná.