Clayův most
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405847/mid_clayuv-most-76x-405847.jpg
4
291
97
Pět nedospělých bratrů Dunbarových žije na předměstí australského města bez otce a matky, podle vlastních pravidel. Jejich domov se zmítá v chaosu. Matka chlapců, klavíristka, která na otcův podnět emigrovala z komunistického Polska, se nejprve probíjela životem v rakouském táboře, potom v Austrálii dělala podřadné práce, učila se anglicky a potom se vdala. Pět synů vychovávala přísně, ale s láskou. Po její smrti život bratrů poznamená záhadné zmizení otce. Dávají mu přezdívku Vrah, neboť po jeho odchodě v srdci každého z nich něco zemřelo. Když se po čase otec z ničeho nic objeví, vyhánějí ho. Jen jeden z bratrů, Clay, pozná otcovo tajemství a i jeho postihne osobní tragédie. Vydá sa postavit most přes dravou řeku, čímž zároveň symbolicky staví most mezi bratry a otcem, ale i mezi minulostí a přítomností.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Bridge of Clay , 2018
více info...
Přidat komentář
Jako ta obálka je příšerná. Jako totální snob ( patrně protože se mi opravdu nelíbí ) jsem ji při čtení sundavala, což nedělám až tak pravidelně. Ovšem příběh je to poutavý. On je zejména napsaný takovým jazykem, který zanechává poselství všech uvnitř nabitých řádek a i těch částiček mezi řádky. Ačkoliv by jste do ní vzhledem k obsahu možná nerekli, prostě je v mnohém dost přesvědčivá. Zusak zde užil jemnější, detailnější styl. Popisům tak udal zvláštní zabarvení a tempo kde sledujete hrdiny až se zatajeným dechem. V mnohém lepší než Zlodějka knih. Minimálně vyprávění je vypracovaněši, ne li propracované.
Zpočátku jsem trochu tápala. Rychle se střídala minulost a současnost, stále nová jména. Pak jsem si na styl psaní zvykla i jména jsem už věděla kam zařadit. Konec knihy mě dojal k slzám. Moc pěkný příběh. Autor nezklamal.
Bohužel...těšila jsem se na tuto knihu moc,ale vůbec jsem se nezačetla.Odkládá,třeba někdy....
No, z počátku jsem se nějak nemohla rozečíst, ale jakmile jsem si zvykla na autorův styl vyprávění, bylo to dobré. Samotný příběh má hloubku, moc se mi líbil.
Se smrtí svých nejbližších se každý musí vypořádat sám. Každý jinak. Něco o tom vím.
Penny Dunbarová byla třída. Tohle mi blesklo hlavou, když jsem Clayův most v záplavě slz dočetla. Krásnou a smutnou knížku, u které mě nahlas rozesmály některé trampoty s domácí zvířenou. Myslím, že se dá o knize říct, že je to typický Zusak, a to i přesto, že jsou všechny jeho knihy trochu jiné. Dunbarovic hoši jsou úplným protipólem bratří Wolfů.
V první polovině jsem si nebyla stále jistá, jestli se mi bude kniha líbit, ale pak se to zlomilo a já se propadla do Archer Street číslo 18 s mezkem na zadním dvorku. A neskutečně mě to bavilo. Pětice bratrů, Vrah, Penny, Carey. To všechno. Propletenec osudů a prolínání časových linek. Tesklivé a laskavé zároveň. Plné ztrát a přesto nepřekonatelně krásné.
Ke konci to trochu ztratilo na zajímavosti a tempu, ale příběh dobrý. Neseděla mi obecná čeština. Autor často používá poetická přirovnání a k tomu se podle mě obecná řeč nehodí.
Od prvých strán som tušila že kniha skončí nedočítaná. Striedajú sa tu dve dejové línie, príbeh Penelope sa dal čítať, ale príbeh jej synov potom...strata času.
S velikým sebezapřením dočteno. Vůbec jsem se nedokázala začíst, do čtení jsem se fakt musela nutit a proto jsem ji také četla tak dlouho. Místy jsem již doufala že to konečně bude takové to ONO, ale nešlo mi to. Asi jsem neměla tu správnou náladu na tuto knihu.
Jestli bych nějakou knihu nazvala "knihou pro muže", byla by to nejspíš tahle. Detailní popisy bitek, soutěžení, rivalita, taková celková hrubost přecházející do hrubozrnné jemnosti,... Styl vyprávění mi ale neumožnil se začíst; nejvíc mě snad zaujala linka s matkou, ale ani díky tomu mne nezačala kniha bavit. Navíc zase jako u Zlodějky zbytečně protahovaný konec. Někde jsem se dočetla, že autor psal knihu hodně dlouho, a že ji stále upravoval a vylepšoval. No, možná to byla chyba, na mě kniha místy působí až "přešpekulovaně". Knihu jsem dočetla jen silou vůle. Po skvělé Zlodějce knih byla tahle kniha zklamání.
Po mírně nechytlavém začátku mě knížka uchvátila.. trochu neobvyklá forma vyprávění mě zprvu rozptylovala, ale rychle jsem ji vzala za svou.. Silný, laskavý a zvláštní příběh.. nepřemohla jsem několikrát slzy.. i přes ten hluboký tichý smutek prosvítala síla a štěstí. Jen kdyby spolu lidé víc mluvili..
Celou dobu jsem čekala, kdy mě kniha chytne u srdce, a až do konce jsem se nedočkala...
Neuvěřitelně silný příběh o proplétání lidských osudů. O životě, přátelství, lidskosti, lásce a smrti. Několikrát jsem si poplakala a někdy mi už ani mé slzy nestačily. S autorem mám zkušenost a tušila jsem že to bude úžasný čtenářský zážitek.
Trvalo mi, než jsem se začetla, trochu zvláštní styl a ty rvačky na začátku... Ale postupně se děj rozvinul, všechno do sebe zapadlo a zbytek knihy jsem přečetla téměř na jeden zátah. Hodně silné, ani nevím, kolikrát jsem si poplakala.
Tato kniha se mi moc líbila. Po trochu kostrbatém začátku jsem se od ní nemohla odtrhnout. Je v ní smutek i radost, a je to především oslava lásky. Lásky manželské, rodičovské, dětské a hlavně sourozenecké.
(SPOILER) ZKLAMÁNÍ, naprosté zklamání. Nemohla jsem me do poslední strany začít, možná to, že Penelope umřela, jinak vůbec. Chtěla jsem dát knize šanci, velká ztráta času. :-(
Na knihu jsem se těšila. Líbí se mi jeho knihy, ale tady prošlo zklamání. Já se vůbec nemohla zacist, protože mi to nedávalo smysl, nerozuměla jsem co píše a o čem. Postupně se to zlepšilo, ale i ke konci jsem si musela přečíst něco několikrát, ale stejně jsem to ne vždy pochopila jak to myslí. Příběh je krásný, ale styl vyprávění je nepřehledný. Škoda, bránilo mi to se do děje úplně ponořit. Příběh můžu doporučit dál, ale s knihou je to horší.
Trošku jsem se té knihy bála a trvalo mi dlouho, než jsem se konečně začetla... a pak jsem nevěděla, kdy přestat číst.. Je to něco úplně jiného než Zlodějka knih a nebo Posel, ale to se mi právě líbí... příběh mě chytnul a tohle bude kniha, na kterou budu ještě dlouho myslet..
Měl jsem trošku obavy z vysoké laťky nasazené Zlodějkou knih, ale byly zbytečné. Naopak, další skvělé dílo. Láska, bolest, naděje. . . .
Knížka se mi líbila, to jo. Nicméně mi přijde z Zusakovi tvorby nejslabší. Zlodějce knih nesahá ani po kotníky a Posel se mi také líbil mnohem více.
Mám ráda Zusakuv styl psaní, tady mi ale jeho krátké trhané věty lezly místy na nervy. Taky mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala mezi všemi těmi postavami. Nakonec jsem si je ale téměř všechny zamilovala.
Líbilo se mi, jak Markus vykreslil jednotlivé vztahy a jak si pohrál s charaktery. Miluju poetický nádech, který najdete v každém Zusakově příběhu. A oceňuji i to, jak se nám příběhy jednolivých postav odhalovaly pomalu, jak nás autor skrz maličkosti nenásilně připravuje na to, co teprve přijde.
Štítky knihy
Austrálie smrt sourozenci rodinné vztahy romány
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2019 | Clayův most |
| 2015 | Smečka rváčů |
Kniha Clayův most je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 385x |
| Čtenářské výzvě | 68x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 184x |
| Chystám se číst | 322x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 5x |
Nejradši bych dal 3,5 hvězdy, rád bych napsal že se mi kniha líbila moc, ale ona se jen líbila.
Příběh byl zajímavý a bylo v něm (jak už u autora bývá zvykem) spousta morálního poučení a krásných lidských momentů, bohužel za mě osobně byl styl vyprávění dost zmatený, hodnekrat se stalo že jsem ani nevěděl o čem čtu, ale na příběhu se nic špatného nenajde, ten byl pěkný.