Cizinec

Cizinec https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5749/bmid_cizinec-q7r-5749.jpg 4 2264 227

Hlavním hrdinou existenciálního románu Alberta Camuse je úředník Mersault, Francouz žijící v Alžíru. Dozvídá se, že mu v několik kilometrů vzdáleném útulku zemřela matka, a jede jí na pohřeb. Protože ji dlouho neviděl a navzájem si už neměli co říct, nijak ho její smrt nezasáhla. Na pohřbu neplakal, dokonce ani neznal její věk a hned druhý den šel se svou milenkou Marií do kina na komedii, jako by se nic nestalo. Poté se setkává s Raymondem, kterého opustila milenka a on se jí chce pomstít... Ve druhé části knihy Mersault uvažuje o životě a jeho smyslu, potýká se s vnitřní prázdnotou. Odmítá se obrátit k Bohu, přestože jej k tomu neustále přesvědčuje kaplan.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Garamond
Originální název:

L'Étranger , 1942


více info...

Vecerkova
Vecerkova
09.03.2020 5 z 5

Dílo s tolika rovinami, každá z epizod by vystačila na román sama o sobě, nekonečno námětů k diskuzi a interpretaci.
Výborná práce se symbolem slunce, jež v některých případech přímo zasahuje do děje, tady je uklidňujícím prvkem zdůrazňujícím krásu Mariina těla, tady hlavního hrdinu nelítostně spaluje a ztěžuje jeho orientaci.
Málokterá knížka kterou jsem četla ve mně vyvolala tolik otázek; zároveň věřím, že každý si v ní najde něco, čím jej obohatí.

Lilda
Lilda
20.02.2020 4 z 5

Musím říct, že komentář ad142, taktéž shrnuje moje pocity. A upřímně, mám trochu strach napsat jakýkoli názor či hodnocení Mersaulta, protože mi přijde, že možná každý má jakýsi patent na zhodnocení Mersaulta. Jaký byl, či nebyl. Jestli teda ano nebo ne. A já ..... nevím. Nelíbí se mi, jakým způsobem se zlehčuje vražda v tomto díle, i když je to zřejmě záměr. Nelíbí se mi opěvovaná netečnost protagonisty. I když je samozřejmě moc pěkné, že konal to, co opravdu chtěl a byl cizincem pro konvence. Ale paradoxně oceňuji to, že je to v tomto díle ukázáno. Je hezké říct, nepochopila jsi Cizince. Ale bylo to vůbec napsáno pro pochopení?


Hobo
Hobo
15.02.2020 5 z 5

Vzhledem k tomu, že k předchozímu komentátorovi ad142 nemám co dodat a v podstatě vyjádřil vše za mne, vyjádřím své uznání Camusovi jen počtem hvězd.

ad142
ad142
12.01.2020 5 z 5

"A to akoby som bol štyrmi krátkymi údermi zaklopal na bránu nešťastia"

Román Alberta Camusa Cudzinec je priam ukážková kritika pokrytectva ľudskej spoločnosti, ktorá človeka núti chovať sa "neprirodzene". Názvom „Cudzinec“ vlastne Camus chcel vyjadriť fakt, že bežný človek, prijímaný spoločnosťou nemôže byť vôbec autentický a neustále musí byť zväzovaný nielen konvenciami morálky v spoločnosti, ale aj konvenciami u tých najintímnejších ľudských vzťahov. U Camusa je vlastne "Cudzinec" autentický človek, za každých okolností pravdovravný, ľahostajný k mnohým veciam, odmietajúci (alebo skôr neschopný?) hrať hru, ktorú mu vnucuje okolitá spoločnosť a morálka. Je to zároveň ukážka absurdity, alebo skôr nepochopiteľnosti mnohých vecí v živote. Práve preto sa v románe vyskytujú zdanlivo zbytočné a nevýznamné postavičky ako upätá, strojová dáma, či úbohý starček, ktorému utiekol pes, napriek tomu, že spolu prežili celý život a už sa aj podobali jeden na druhého.

Zatiaľ čo teda v prvej polovici čítame príbeh absolútne nepokryteckého hlavného hrdinu, jeho slová a činy, ktoré sú pre mnohých asi nepochopiteľné, v druhej sme už svedkami zmanipulovaného súdneho procesu na ktorom sa rieši netradičná osobnosť Mersaulta a nie jeho zločin. A práve preto musí Mersault zaplatiť tú najvyššiu cenu. Za to, že otvorene povedal svoje frajerke že si ju ochotne vezme, ale ju nemiluje, za to že neplakal na matkinom pohrebe, keďže vedel, že už spolu s matkou nemali žiadny vzťah a vlastne za to, že vždy robil, to čo skutočne len chcel...

jean_ralphio
jean_ralphio
24.12.2019 5 z 5

no proste lepe napasny Proces (respektive dokonceny a lepe usporadany)

johnny01
johnny01
23.12.2019 4 z 5

Mimořádně zajímavá kniha - sice chvíli trvalo zvyknout si na velmi expresivní, přerývavý a chrlivý styl vyprávění, ale stálo to za to. Hlavní hrdina žije nekonvenční život, odmítá se podřídit očekáváním společnosti, přátelům však vyhoví rád. Vše vrcholí v soudním procesu. Nelze se sice zbavit dojmu, že advokát nebyl příliš schopný - přesto je však patrné, že je odsouzen, resp. popraven, především kvůli tomu, že neplakal na pohřbu své matky. V komentáři se rozvíjely nějaké báchorky o rasismu - a to jen proto, že nepřátelé byli Arabové, a za předpokladu (avšak pouze domýšleného), že hlavní hrdina je asi Francouz. S tím nelze souhlasit - o národnost tu vůbec nešlo a je vcelku jedno, kdo přesně byla oběť - šlo o jejich (nepřátel) chování. To samozřejmě nic nemění na tom, že hlavní hrdina je vrah a potrestán být musel (za daných skutkových okolností je zjevné, že nešlo o nutnou obranu), zřejmě však méně přísně - vliv pohřbu byl patrný. Celkově i přes svou krátkost a lineárnost a málovrstevnatost zápletky zajímavá kniha, u níž je nad čím přemýšlet.

antonin0999
antonin0999
15.12.2019 4 z 5

Camusův Cizinec je dle mého názoru veledůležitým dílem, protože klade otázky ohledně lidské existence, ohledně způsobu, jak lze na život jako takový nahlížet, a to z vnitřku i vnějšku. V komentářích je vidět, že se čtenáři zamýšlí nad Mersaultem. Jaký to byl člověk? Zasloužil si trest smrti? Jediné, co zjistíme je to, že na žádnou otázku, kterou Albert Camus klade, není jednoznačná odpověď - přesto, že jsou pro společnost i každého jedince velmi zásadní.

Cink262
Cink262
30.10.2019 4 z 5

Dlouhá novela nebo krátký román o jednom cizinci. Budeme-li pátrat v čem spočívá "cizota" hlavního protagonisty, bílého Francouze žijícího v Alžíru jménem Mersault, můžeme dospět k mnoha rozdílným výsledkům. Dalo by se říci, že Mersault je člověk zbavený okovů společenské konvence. Nikdy neříká a nedělá něco jen proto, že by se to tak mělo říkat a dělat. Zároveň si nestaví falešné naděje, ke kterým by se upíral a ubíral. Snad by se dalo říci, že Mersault se tím, jak ze sebe shazuje všechny zásady, stává autentickým člověkem bez nesmyslné krusty, kterou společnost obalila duši člověka. Pocit originality jedince a nesmyslnosti společnosti paradoxně založené na tom, že všemu dává smysl, ještě podtrhuje soudní proces, který z Mersaulta neschopného říci cokoli jiného než to, co zažil, to co považuje za pravdu (protože "lhaní není jenom říkat to, co není pravda, ale i to říkat více než pravdu"), dělá v očích čtenáře i Camuse samotného nespravedlivě odsouzeného mučedníka.
To ale nic nemění na tom, že zabil. Zabil člověka, který byl v rámci mnoha pojmenován pouze jako "Arab" a jeho příběh se více nerozebírá, jako kdyby byl ničím. Nevím, mám z celého Cizince velmi zvláštní pocit. Život se prý dá lépe žíti, když nemá žádný smysl, stejně jako život Mersaultův.
Obdivuji Cizincovu cizotu, to, jak se vzpírá společnosti tím, že si na nic nehraje, ale na druhou stranu mě děsí to, jakým způsobem se dá zlehčit vražda. Nemějme to ale za zlé pouze Camusovi, který ze svého Mersaulta udělal svým způsobem mučedníka pravdy, ale spíše soudním procesům, protože ty se na zlehčování vraždy v knize podílejí ještě více. To, jakým způsobem bude posouzen trestný čin vraždy, nezávisí na tom, kdo řekne pravdu, ale spíše na tom, kdo k pravdě přidá mnoho pravdě-podobného svědčící v prospěch jeho strany. A v knize taky z velké části na tom, jaký vliv má proces na city porotců. A to vše rozhoduje nejen o posouzení vraždy, ale i o životě a smrti vraha.
Asi je třeba nepřestávat číst Cizince především proto, abychom stále vnímali absurdně pokrytecké uspořádání a očekávání ve společnosti, která si hraje na vážnou a schopnou rozhodnutí, ze kterého může vyplynout i naše smrt.
V zemích, kde je stále povolen trest smrti, bych shazoval výtisky Cizince z letadel. :-)

Precim
Precim
28.10.2019 5 z 5

Cizinec je napsaný velmi čtivým způsobem. Je psán z pohledu alžírského Francouze a to jednoduchými větami, které popisují pouze to co cítí, co si myslí nebo co vnímá smysly. A myšlení pana Mersaulta není nijak nezajímavé - ba naopak: je pozoruhodné. Protagonistovi je jedno spoustu věcí, na kterých každému člověku, tvrdím, z lidské přirozenosti záleží. Necítí lítost nad žádným svým jednáním, vlastně samotné lidské jednání je mu lhostejné, a tudíž je mu dozajista lhostejný i lidský život. Proč? Jednoduše nenachází v životě smysl. Nač je pak platné jestli se v životě snažíme, jestli uděláme to nebo ono? Je to příklad člověka zahloubaného ve svých myšlenkách hluboko do věcí, které nemůže uchopit. Například prosté otázky: "Proč jsem na světě? Jaký je můj účel?" si kladl snad každý člověk. Kniha mě varuje: člověk, který nedojde odpovědi, se může stát prototypem Mersaulta v dnešní době. Člověk bez cíle, zmítán v chaosu nesmyslnosti, kterou je pro něj existence. A já bych snad ještě dodal člověk s depresemi. Většina lidí si odpoví náboženstvím nebo svou vlastní verzí; oboje se shoduje v tom, že člověk pak jde dál životem s určitými hodnotami a s cílem. Na to vyvstává etická otázka kvality hodnot, která je nesmírně důležitá.

V souvislosti s existencialismem mě zaujala i myšlenka filosofa Wittgensteina, který svým "o čem se nedá mluvit o tom se musí mlčet", odkrývá další alternativní postoj. Nerozumějme tím citátem eliminační útok na transcendentno a náboženství, nýbrž spíše důkaz že ne vše jde v lidském životě pochopit. A zabývat se pro člověka nepochopitelným je pak nejen zbytečné, ale i, jak mi dokazuje v Cizinci (ať už úmyslně či neúmyslně) Albert Camus, nebezpečné. Náboženství pak pochopit lze.

Tož to je nejdůležitější poznatek, který mi kniha poskytla. Mimoto z ní lze načerpat i spousta melancholie... nebo humoru, záleží na duševním rozpoložení čtenáře.

"Večer za mnou přišla Marie a vyzvídala, jestli bych si ji chtěl vzít. Řekl jsem jí, že je mi to jedno, a jestli o to stojí, mohli bychom to udělat. Chtěla taky ode mě slyšet, jestli ji miluju. Odpověděl jsem jí totéž, co už jednou, že to přece je bezvýznamné, ale že ji podle všeho nemiluju."

Msourkova
Msourkova
19.10.2019 2 z 5

Bohužel, pro mě bylo čtení Cizince zklamáním a ztrátou času (vzhledem k počtu stránek naštěstí ne moc velkou). Ani kafkovská absurdita celého dění příběh neprohloubila, namísto geniality jen samá netečnost.

Vlado84
Vlado84
18.10.2019 5 z 5

Zvláštny pocit zostal.. toľko dilem, toľko uhlov pohľadu, toľko porozumenia a zároveň asi rovnako veľa nepochopenia.. Všetko tak jasné, a napriek tomu toľko nejasností a otázok.
Ako život. Existencializmus v plnej paráde od skvelého Alberta Camusa.

Velekněžka
Velekněžka
20.09.2019 5 z 5

Odsouzen za vraždu, trestán však za uchopení daru lidského života jako netečné existence, jejíž smutným vrcholem stala se pouhost pasivního odporu.

VikyKleinik
VikyKleinik
13.08.2019 3 z 5

Hlavní otázkou této knihy je: "Co je ten Meursault vlastně zač?"
Zdál se mi jako sociopat, ale n tu definici mi plně nesedí. Sociopati jsou manipulativní a jdou za mocí. Když však Meursaultovi šéf nabídl lepší pracovní pozici, tak odpověděl, že to klidně vezme, ale že je mu to vlastně jedno a nevidí důvod, proč svůj život měnit. Když se ho přítelkyně ptá, jestli ji miluje, tak odvětí, že je to bezvýznamné, ale že asi teda ne, což jí nejdříve zachmuří, ale po chvilce se zasměje, že je to podivín, ale asi proto ho má ráda. Když jeho soused potřebuje pomoci s napsáním dopisu, který by přilákal jeho přítelkyni, aby jí mohl následně vypráskat, tak mu dopis napsat pomůže, protože proč by mu nepomohl. Když mu umře matka a on potřebuje uvolnit z práce a uvidí, že šéf z toho nadšený není, tak dodá, že za to nemůže a až pak až si pomyslí, že to říkat neměl. Těší ho jen takové povrchní věci... Sex, bílá káva, cigareta - "Dal jsem si cigaretu. To bylo dobré. To mi přišlo vhod." Takové suché konstatování. Ke spoustě věcí přistupuje jen s takovým lehkým zájmem. Všimne si ženy, která vzbudí jeho zájem a tak jí sleduje. Pak se mu ale ztratí a tak se otočí a jde zase nazpátek. Ještě chvilku na ní myslí a pak na ní zapomene. Osobně na mě chvílema působil jako mimoň. Prostě Cizinec mezi svým vlastním druhem. Nebyl zlý, ačkoliv jisté sociopatické tendence měl. Zdál se spíše odproštěný.
Možná o tomhle chtěl Camus mluvit - O tom, abychom se odprostili, protože z dalekého měřítka nic co tu po sobě lidstvo zanechá nebude věčné. To nám může pomoci si uvědomit, co vlastně důležité je. Ta perspektiva je validní. Škoda, že to tam není rozpracováno podrobněji. Knížka je to poměrně krátká a snadná.

PS: Odehrává se to v Alžírsku a motiv pražícího Slunce se nese celou knihou a když je nejneúnosnější, tak Meursault vždy něco pokazí. Jakoby měl až fyzickou nesnášenlivost k vedru.

novecento
novecento
28.06.2019 5 z 5

Zločin a trest v podání Alberta Camuse. Být si jistý životem a smrtí, zemřít a zmizet beze stopy. Jak vrtkavé jsou váhy lidské spravedlnosti a víra v chiméru Boží spravedlnosti. Je to zajímavý příběh o hledání smyslu lidské existence. Doporučuji.

DeepSea21
DeepSea21
21.06.2019 5 z 5

Paráda. Mě Mersault přišel jako naprosto normální člověk. Jedinec s kterým bylo vše v pořádku. Jenom viděl svět jinak a nenechal se ovládat emocemi.

martineden
martineden
09.06.2019 5 z 5

Klasika a skvělá!

Putnas
Putnas
21.05.2019 5 z 5

Existenciální krize v nejděsivější podobě.

AnSe
AnSe
25.04.2019 5 z 5

V první polovině knihy jsem autora silně podezříval z toho, že si udělal dobrý den ze všech, kteří tuto knihu rozebírají jako stěžejní dílo existencionalismu. Způsob psaní ve mně provokoval pocit, že autor se vysmívá tématům, kterými se tento směr zabývá. Vše způsobeno krátkými větami.
Až po čase jsem začal doceňovat stručnost těchto vět. Kniha díky nim krásně plyne, máte pocit, že děj má rychlý spád.
Druhá část knihy mě ovšem přesvědčila o tom, že je toto dílo míněno vážně. Absolutní rezignace hlavního hrdiny vyvrcholí záchvatem jakési formy vzteku - který se tímto stává krásným závěrem celé knihy.

Sparkling
Sparkling
19.04.2019 2 z 5

Mám podezření, že Camus napsal humoristický román zahalený do hávu existencialismu. A pak se nejspíš smál všem, kdo knihu s vážným výrazem rozebírali a hledali v ní všemožné morální vrstvy a nejrůznější poselství. Nebo možná byla hlavní postava míněna jako mentálně postižený, což se z některých náznaků dá předpokládat. Pokud by ale ani jedna z těchto hypotéz nebyla správná, ztratila by kniha veškerou zajímavost a byla by jen a pouze ubíjející.

Moje oblíbená pasáž (rozesmála mě): "'Jste mladý a já se domnívám, že by vám takový život vyhovoval.' Řekl jsem, že ano, ale že mi na tom v podstatě nezáleží. Nato mi tedy položil otázku, zdali nemám vůbec žádný zájem o změnu ve svém životě. Odpověděl jsem, že člověk svůj život stejně nikdy nezmění, že beztoho je koneckonců jeden jak druhý a že ten můj mi zatím není ani dost málo proti mysli. Šéf se rázem zatvářil znechuceně, řekl, že nikdy neodpovídám na otázky přímo, že mi chybí ctižádost a to že je pro obchod pohroma. Vrátil jsem se zas ke své práci. Byl bych ho radši nedráždil, ale neviděl jsem žádný důvod, proč bych měl svůj život měnit."

Sofós
Sofós
17.04.2019 4 z 5

Ponurý příběh, který mě rozhodně nenechal chladnou. Hlavní hrdina je zvláštní. Nedává najevo emoce, necítí smutek, nezajímají ho ostatní lidé, kariéra... A to ho vyčleňuje ze společnosti, ve které se stává cizincem. Nedokáže lhát a přetvařovat se, i kdyby mu to mohlo zachránit život. A na druhé straně je tu společnost, která není ochotna přijmout jeho odlišnosti, což má nakonec tragické následky. Nebylo to úplně jednoduché čtení, ale přemýšlivému čtenáři se určitě bude kniha líbit.