City
Alessandro Baricco
City je v pořadí už čtvrtým románem významného italského spisovatele Alessandra Baricca, jehož děj je poprvé zasazen, alespoň částečně, do současnosti. Tento román nenese slovo město pouze v názvu, je to město plné čtvrtí a ulic a křižovatek. Obydlené. Lze v něm potkat dva nerozlučné přátele, univerzitní profesory, generála, malého génia nebo dívku, která celý život tvoří western. Cestou městem se přesouváte i v čase a dostáváte se do městečka „tenkrát na západě“, ve kterém se zastavil čas, i do boxerských ringů v „dobách rádia“. Je to velké město a není snadné v něm najít cestu, ale bloudit jeho ulicemi rozhodně není nezajímavé.... celý text
Přidat komentář
Naprosto jsem se do téhle knihy zamilovala. Učarovala mi. Miluju, jak jsou všechny postavy divné a zároveň svoje. Navíc ještě miluju styl psaní Alessandra Baricca, je mi strašně blízký. Už od roku 2008, kdy jsem knihu četla, píšu pravidelně každý druhý rok do nakladatelství, jestli nemají alespoň jeden kousek nazbyt nebo jestli se nechystá dotisk. Prý ne a ne. Z knihovny knížku krást nechci. Pokud by ji ale někdo měl v knihovně a zželelo by se mu mně, slibuji, že u mně bude kniha v naprostém bezpečí.
Toto bola moja prvá a možno posledná kniha od tohto autora. Nejako ma ten jeho štýl nenadchol .
„Jediné, čo doma povedal, bolo: prestúpil som na iný vlak. Ak mám byť úprimná, vtedy som ho opäť začala mať trochu rada, lebo to bolo ako oslobodenie, neviem, začal sa aj ináč česať, trochu ako latino lover, so zreteľne vyznačenou cestičkou v sivých vlasoch, mal novú košeľu, trochu som ho začala mať rada, aspoň na chvíľu, bolo to ako oslobodenie. Prestúpil som na iný vlak. Roky rodinnej tragédie zotrela prázdna veta. Groteskné. Ale veľmi často je to tak, takmer vždy je to tak. Nakoniec prídeme na to, že bolesť, všetka tá bolesť bola nezmyselná, že sme trpeli pekelné muky, a bolo to zbytočné, nebolo to ani správne, ani nesprávne, nebolo to pekné, alebo škaredé, bolo to len zbytočné, všetko čo môžeš nakoniec povedať, je: bola to márna bolesť. Na zbláznenie, ak nad tým rozmýšľaš, radšej ani nemyslieť, jediné, čo môžeš robiť, je viac na to nemyslieť, nikdy viac, rozumiete?“
Bariccove knihy majú pre mňa zvláštne fluidum. Jednak pre nevšedný jazyk, ktorým píše svoje príbehy a ktorý sa mi tu osobitne páči (viď v ukážke vyššie), jednak pre melancholický až tragický charakter jeho postáv.
Román City má oveľa väčšiu hĺbku, než sa na prvý pohľad zdá. Sám Baricco sa vyjadril, že jeho snahou bolo koncipovať text ako mesto, kde jednotlivé príbehy predstavujú mestské štvrte a postavy predstavujú ulice, typické svojím rázom, atmosférou, históriou, odlišnosťami. A tak vznikla spleť navzájom poprepájaných paralelných príbehov odohravajúcich sa v ultramodernom, ale chladnom, neprívetivom, citovo vyprahnutom meste, z ktorého akoby sa vytratila všetka ľudskosť, pochopenie, súdržnosť a nahradila ju faloš a pretvárka; a imaginárních príbehov, vytváraných v mysliach hlavných hrdinov – GOUDA, osamelého malého génia, ktorému rodinné spolužitie nahrádza univerzitné prostredie a jeho jedinými kamarátmi sú outsideri Diesel a Poomerang, imaginárne postavy, ktoré sú stále s ním a akoby predstavovali dve odlišné stránky Goudovej osobnosti (extrovertnější, zhovorčivejší, priebojnejší Diesel a introvertný, bojazlivý, nemý Poomerang) – a zasnenej SHATZY, ktorá sa zhodou náhod stáva Goudovou vychovávateľkou, pričom pre toto zmestnanie má zdanlivo tie najmenšie predpoklady, avšak jej jedinej sa podarí skutočne porozumieť Goudovi.
Musím priznať, že dejovo ma nezaujali všetky časti knihy, čo sa mi pri Bariccovi bežne nestáva, kniha ako celok si však zaslúži plné hodnotenie. Mimoriadne sa mi páčil Shatzin fiktívny westernový príbeh, legendou opradeného mestečka Closingtown, kde sa zastavil čas a usídlil nikdy neutíchajúci vietor, ktorý obyvateľom znepríjemňuje život. Do Closingtownu prichádza cudzinec – hodinár, v moci ktorého je možnosť zmeniť nepriaznivý osud mestečka.
Štítky knihy
Kniha City je v
| Přečtených | 27x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 15x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Baricco si čtenáře chytí na háček a pak ho protáhne nikoliv z hlubiny na vzduch, ale opačně, od prohřátého břehu do hloubky. Na začátku veselý, lehce humorný příběh o dvou podivínech, kteří se našli ve správný čas, následně vsunuté úvahy o univerzitním světě a životě intelektuálů, které, ač mi zpočátku připadaly zbytečně dlouhé, byly čím dál tím zajímavější, kousavější a asi osobnější, a po dočtení se mi zdá, že ten humor byl jen takový opar kolem v podstatě vážného a místy smutného příběhu.
Gould a Shatzy jsou krásná potrhlá dvojka, která se umí radovat ze života, i kdyby si ho měla kvůli tomu vymyslet. Gouldův boxerský příběh a Shatzin western jsou samostatné malé drahokamy, do detailu vybroušené (žádný jiný western mi nikdy nepřišel tak napínavý) a navíc různě zrcadlí své vypravěče.
Teorie intelektuálství coby náhražky boje o moc pro fyzicky méně obdařené, v němž se z myšlenek stávají zbraně a z různých "pravd" jen korouhve znepřátelených skupin, je stejně jízlivý jako trefný, navíc těžko se rozhořčovat, když autor sám mezi ty vojáky myšlenek patří. Celé Město, City, má zvláštní atmosféru, díky které spolu žánrově odlišné pasáže ladí a doplňují se. Zvláštně měkké světlo, skoro básnická poetika, ve které zásadní otázky a dramata ztrácejí ostny a nepůsobí skutečně tragicky ani směšně melodramaticky.
Jen ten slovosled, totiž - názorně: Ten slovosled, byl rušivý, ty čárky, snad takhle lidé, když přirozeně... takhle přirozeně mluví, s pomlkami, ale v psaném textu to, opravdu, ruší... až se, skoro alergie, z toho dělá... člověku.
SPOILER
Když přemýšlím o těch různých spojitostech a odrazech, říkám si: Pokud Gould byl Larry, byla Shatzy Mondino? A bránila mu tudíž v kariéře chybně, třeba protože k tomu měla sobecké důvody, nechtěla se ho vzdát? Nebo už kombinuju příliš?