Důvěrnosti

24. července

Kniha je plná toxických vztahů, a to nejen vztahu Pietra a Teresy jako učitele a studentky, ale také následné manželství Pietra a jeho ženy Nadie pro mě vyznívá v knize hodně nezdravě. Pietro o sobě ze začátku jako učitel a profesor velmi pochybuje a má téměř nulové sebevědomí. Jednoho dne se mu však povede napsat esej o současném školství, která ho proslaví a stane se z něj sobecký blb, který si nevidí na špičku nosu.
Teresa se Pietrovi dlouho vyhýbá. Když se znovu setkají, snaží se Pietra usměrnit. Ten ji s ohledem na tajemství, které ji svěřil až slepě vychází ve všem vstříc.
Pietro byl pro mě antihrdina se vším všudy. Na tahle sebestředného a šovinistického muže jsem už dlouho nenarazila. Bohu dík!
Bohužel mi nesedl ani autorův hodně popisný styl plný dlouhých souvětí, který mě málem uvrhl do čtecí krize.
Na knize se mi líbila její druhá část, kterou vypráví již dospělá Pietrova dcera Emma a třetí část, kterou vypráví Teresa. Obě části ale mají dohromady jen 44 stran a nedokázaly tak zachránit pocit z předešlých sto stran, které jsou věnovány Pietrovi.
HODNOCENÍ: 40 %

12. července

O italském spisovateli Domenico Starnone se jednu dobu spekulovalo jako o tom, kdo se skrývá za pseoudonymem Elena Ferrante. Údajně pro to svědčil jeho narativ, který je i v českém překladu Ferrante opravdu velmi podobný.

De facto jde o klasickou vztahovku – pedagog a jeho velmi nadějná studentka, jejich intelektuální i intimní vztah, sdílená tajemství i minulost. Jak může ukončený vztah nepřímo ovlivňovat ten nový i celé člověkovo bytí, když nad sebou v myšlenkách stále vidí toho druhého?

Pietro i Tereza si v mládí navzájem svěří to nejtajnější a nejděsivnější tajemství, kterým se k sobě neoddělitelně svážou, i když se jejich cesty začnou ubírat jiným směrem. Ona buduje věděcnou kariéru v zámoří, on se stane uznávaným a respektovaným kritikem školského systému v Římě. Nepřestává pochybovat o sobě, své práci i manželství, vztahy obrací naruby, pozoruje a snaží se analyzovat. Úvaha se vrší na úvahu, jedno téma otevírá dveře dalšímu a čtenář se začne v Pietrově hloubavé povaze lehce ztrácet.

Ač má Pietro největší prostor, nechybí ani pohled dalších dvou ženských postav, které přinesou svoji verzi příběhu i nezbytnou další perspektivu.

Jakkoliv mi knihy postavené na myšlenkovém proudu jedné postavy, tady na 150 stranách už toho bylo poněkud dost. Mnohem zajímavější bylo občasné zaměření na roli italských žen ve společnosti, ladění akademické kariéry a primární pečovatelské úlohy i možnosti, jak vystoupit ze začarovaného kruhu povinností ven.

39 08. března

Bála jsem se toho, že vedle detektivek a románů pro ženy nejsem schopna číst nic jiného, nic závažného. A ejhle! Náhle se tu vzal tento autor, který mě nadchnul už svými Tkaničkami. A já byla opět okouzlena i Důvěrnostmi. Neumím popsat, čím si mě obě knihy získaly, byla to zkrátka okamžitá literární hostina, kterou si rozhodně nenechte ujít.

1 18. února

(+ SPOILER) Popravdě mám z knihy smíšené pocity.
Tkaničky se mi líbily moc, ale u této knihy mi chyběl děj.
Kniha je sice krátká, takže se čte dobře a rychle, ovšem vyprávění Pietra se točí neustále dokola kolem Teresy, rodiny, školství a jeho (ne)úspěchů a strachu z prozrazení důvěrnosti, kterou si navzájem svěřili s Teresou.
Dějová linka jeho dcery a Teresy, ke konci knihy, je podstatně zajímavější.
Popravdě jsem od začátku knihy čekala, až se dozvím, co jsou ony tajemné důvěrnosti.
SPOILER: nedozvíte se to
A konec knihy jsme nepochopila už vůbec. Snažila jsem se to přečíst si dvakrát, ale vůbec mi nedává smysl, jak kniha skončila.

31. ledna

Moje pocity z knihy by se daly shrnout jednou větou. Na tak krátkou knihu až moc napěchované psaní. Vztah hrdiny s Teresou byl zvláštní, ale čtivý, nakouknutí do hlavních myšlenek školství mi taky nevadilo. Asi jsem jediná, ale vadil mi vztah hlavního hrdiny a jeho ženy. Tohle není láska a už vůbec ne šťastné manželství.
Iritující pro mne bylo i neustálé vyhrožování prozrazením jejich největších tajemství.
Všechny postavy knihy byly neuvěřitelně toxické a nebylo to v literárně chválitelném světle.

01. ledna

Vztahová linka Pietro-Teresa mě bavila, zajímavé byly obavy, které Pietro celý život měl kvůli svěřenému tajemství, pocit, že ho nějaký dávný čin definuje jako člověka. Co mě ale nebavilo, byly sáhodlouhé úvahy nad školstvím.

1 08.10.2021

Příběh mě příliš neoslovil, přesto jsem knihu dočetla. Chladný a samolibý muž, zabývající se jen sám sebou, pak dlooooouho nic a poté zbytek rodiny.
Nenadchl mě ani styl psaní, dlouhé, květnaté a rozkošatělé věty s nulovým sdělením. A zápletka byla taky taková jalová.
No, žádná sláva, žádné nadšení.