Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317770/bmid_citadela-TVB-317770.jpg
4
467
90
Výbor z nedokončeného díla francouzského spisovatele, jež počalo vznikat jako poéma a postupně se stalo souhrnem meditací o lidském údělu, psaným stylem arabských litanií. Ve třinácti oddílech přináší zhruba dvacetinu této sumy životních názorů, zahrnuje však všechny velké náměty, na nichž autor lpěl - podstata člověka, poslání života, účel věcí, smysl oběti, svoboda, štěstí, spravedlnost, domov, práce, láska, přátelství, naděje. Je zde zachycena jeho vidina světa, ve kterém lidé tíhnou k sounáležitosti a k zvelebení země i sebe samých myšlenkou i činem.... celý text
Přidat komentář
Citadela se těžko hodnotí, v podstatě chybí příběh, jednotlivé kapitoly jsou kontemplací - vladař přemýšlí nebo rozmlouvá se svými poddanými o různých aspektech života a vlády, mnohdy se opakuje nebo protiřečí. Výsledek je poněkud rozporuplný - pro někoho se bude jednat o vrcholné dílo, někdo bude zklamán složitostí a nadmírou estetických prostředků.
Kniha ve mne vzbuzovala rozporuplné pocity. Je plná skvělých myšlenek, ale i zvláštních myšlenek se kterými nesouhlasím. Přijdou mi protikladné některé rady a při odstavcích znějící "Pohrdám..." jsem přemýšlela jestli to vůbec dočíst. Vypravěč je "vznešená a povýšená" osoba a podle toho i svět dělí, někdy staví všechny lidi na sobě rovné, ale většinou je jeho hierarchie: Král - vojáci - člověk a žena. Často lidské chování přirovnává k stromům, hlavně k cedru, někdy jsou přirovnání krásná někdy nesmyslná.
Prokousat se knihou byl oříšek, možná se k ní někdy vrátím, ale už ne jako k celku, ale jen k některým pasážím.
Asi nedokážu najít přesná slova, kterými popsat tuhle knihu. V recenzích ji někdo přirovnal k Bibli a mně vlastně svatou knihu vážně místy asociuje. Kniha je to dost náročná, plná podobenství, myšlenek, někdy životních pravd… Pokud je český překlad stejně tak dobrý jako originál, tak je to poetická kniha, jedna z nejčistších, jaké jsem potkala. Některé části mi nic neříkají, jiné byly tak obrazotvorné, že si je jako namluvené kapitoly uchovám. Není to na jedno přečtení. Není to na oddechové čtení. Kniha není dokončená, místy je tedy neučesaná a myšlenky se opakují. Mnoho z vás ji neocení a věřím, že i odloží, pro mnohé ale může být Citadela jedním z nejhezčích děl, se kterým se kdy setkají. Takže… zkuste ji.
Kniha sa spočiatku ťažko čítala a niekedy som nevedela prečítať viac ako 10 strán za deň. Postupne som sa však dostávala do štýlu písania autora a myslím si, že je to majstrovsky odvedená práca. Exupéry v diele odhalil svoje pre mňa dovtedy skryté zákutia duše, jeho myšlienky a postoje k rôznym veciam, no najväčší odkaz knihy vidím v tom, že človeka obohatí nie jeho cieľ, ale najmä cesta k nemu. Uznáva tiež, že človek je predovšetkým bytosť tvorivá, stvorená na využívanie svojich talentov, na skutočné prežitie života a nie len jeho prežívanie, živorenie. Ak človek dostane všetky veci pod nos, bez toho, aby vydal nejakú námahu, nebudú mať pre neho cenu a človek začne umierať.
Obdivujem Exupéryho štýl, ktorý bol v tomto diele ešte viac vyjadrený, než v Malom princovi a budem rada, ak si od neho prečítam viac.
Na střední škole nám pan učitel jazyka českého řekl, že tuto knihu máme otevřít až tak ve 30ti letech. Dřív to nemá smysl, a v pubertě už vůbec ne.
Třicet mi už dávno není, ale tak nějak nevím, co bych četla, tudíž jsem si ji v bazaru zakoupila a pustila se do ní.
Absolutně jsem nevěděla, co mám čekat, "o čem, že to je".
Spadla mi čelist a už tak zůstala.
Přínosnější, než čtení Bible.
Kdyby si člověk chtěl vypisovat zajímavé myšlenky, přepíše pomalu celou knihu. Nevím, zda psal a chtěl, aby ji četli čtenáři, nebo ji psal jen pro sebe. Ne vše je "líbivé" a rozhodně nemá snahu se čtenářům zavděčit, ne se vším souhlasím a něco mi i vadí, ale tak je to v pořádku. Navíc dnešní doba si silně žádá vyzvednout z popela podobnou literaturu, přestat číst bestsellery a severské návody na likvidaci lidí, a opravdu se zamyslet, je toto ten život, na kterém tak všichni lpějí? TOTO všechno kolem nás?
Za mě opravdu hodně těžká literatura, kniha plná moudrosti a myšlenek. Mám z ní celkem rozporuplné pocity, ovšem je to zcela jistě unikát, který si zaslouží náležitě ocenit.
3,5/5 Škoda, že je dílo nedokončené. Je znát, že by potřebovalo ještě nějaké uhlazení. Psáno je to velmi poeticky.
Není to mainstream. Nedivím se, že má vedle nadšených čtenářů i hodně takových, kteří to zcela nechápou, protože je jim to tak cizí až nepochopitelné. Nikde se tam nepíše o tom, že si má člověk užít, co může. A jako syn vládce by mohl. Stále se tam naopak opakuje motiv, že se má člověk směňovat za svůj cíl. Rozuměj usilovat o něj, snažit se, obětovat mu svůj čas a svou námahu... Nepopírá ale, že je mnoho takových, kteří to neřeší a nežijí tak. Nijak je neodsuzuje, jen je lituje. Trochu tam cítím vliv východu, povinnost je tam nadsazena právu, práva společenství jednotlivci.
Jazykově skvělé, pro mě i stylisticky. Četl jsem ji podruhé a to hlavně pro náladu a pocit, který to ve mně vyvolává. Hodně mi to připomíná Krylovu Děkuji.
Nevím, jestli se mi někdy bezprostředně po dočtení knížky chtělo začít ji číst zase od začátku. Pro mě je "Citadela" jedna z nejkrásnějších a nejdůležitějších knížek a je mi jasné, že ji otevřu ještě mnohokrát a určitě se k ní vrátím. Zpočátku pro mě bylo sice poměrně těžké se začíst kvůli jazyku ("Citadela" rozhodně není psaná tím samým stylem jako "Malý princ" - jediná další kniha od Exupéryho, kterou jsem četl), ale na ten jsem si zvykl. Mám dojem, že právě díky tomu, jak je kniha náročná na čtení kvůli bohatému jazyku, čtenáři otevírá další možnosti rozebrání při dalším čtení. Líbí se mi na knize všechno: atmosféra, poučení, moudra,... Dlouho mi žádná kniha nesedla tolik jako tahle.
Jelikož miluji řád věcí a světa ,vrcholy i údolí duše, mám ráda i tuto knihu a když se mi zdá, že ztracim půdu pod nohama vracím se k ní stejně jako k Bibli.
"Pohrdám lidmi,,kteří se sami otupují, aby zapomněli, nebo se pro osobní klid sami zjednodušují a udusí v srdci některou z tužeb "
Říká se, že Citadela je na celý život.
Nemohu jinak než souhlasit. Pro jistotu jí nosím stále u sebe. Člověk přeci neví kolik času má na to jí dočíst a pochopit.
Citadela je kniha, ke které se vracím. Mám ráda její obraznost, neuzavřenost a nejednoznačnost, vždy mě osloví něco jiného. Nejde k ní přistupovat s čistou logikou. Je to jako bloudění pouští, kde více než o racionálno jde o smysly a hledání toho podstatného. Kniha vyžaduje trpělivost a otevřenost a já se s ní zkrátka v mnoha směrech potkávám.
Náročná kniha, v podstatě sled filosofických úvah, které čtenář potřebuje zpracovat, takže je potřeba udělat si na to čas. A náladu. A pak se může rozvinout jejich síla.
(SPOILER) Je těžké napsat něco nového, co by zároveň nezaznělo v některém z předchozích komentářů. Nesmírně náročná kniha, esence samotné podstaty Exupéryho coby celoživotního hledače smyslu života. Jedna z nejnáročnějších knih, které jsem kdy četl. Mnoho otázek, nekonečno odpovědí. Ke knize se pravidelně po pár letech opětovně vracím, znovu si ji čtu a s přibývajícím věkem rozumím Exupérymu vnitřnímu rozpoložení čím dál více. Život totiž nemá žádný smysl. Má takový smysl, jaký mu svým konáním a naplněním dáme. Je to prázdná nádoba, která čeká na naplnění čímkoliv od nás. Při každém dalším čtení v knize objevuji nové a nové věci, které v ní byly pochopitelně již předtím, s odstupem času je však vidím jinak. Snad je to věkem, zkušenostmi, prožitými událostmi. Bylo by zavádějící posuzovat Exupéryho myšlenky a názory v knize uvedené prizmatem dnešní doby, to jednoduše není možné. Musíme vycházet z kontextu doby, kdy si Exupéry tyto své myšlenky zaznamenával. Reálie 2. světové války vzaly veškeré iluze o lidskosti, humanitě či soucitu. Exupéry zanechal v mém čtenářském srdci velmi výraznou stopu a je až s podivem, jak nesmírně myšlenkově náročné dílo dokázal za svůj relativně krátký autorský život napsat. Hluboce před Vámi smekám, Mistře!!!
Antoine de Saint-Exupéry, vystudovaný námořník a pilot. Sestřelený ve 44. roce jeho života. Skutečně, "pouze" námořník a pilot. Pozoruhodné, jaká myšlenková hloubka, jazyková bohatost a imaginace se odráží v jeho tvorbě. Kdo ví, čím by býval v dobách míru. Musím se přiznat, že Citadelu jsem poprvé nedočetla, což bylo někdy před více než 20 lety. Nechci příliš rozebírat, proč. Příliš mladá? Utěšuje mě, že Citadela vyšla až po Exupéryho smrti, předpokládám tedy, že ji napsal v "pozdějším" věku, s nímž moudrost zpravidla ruku v ruce kráčí. Navíc, v dobách válečných útrap tuším, že lidé stárli a "moudřeli" ještě mnohem rychleji. Možná bych tedy měla být vděčná za svou tehdejší nevinnost a neschopnost plně porozumět tomuto dílu.
Je to věru nesnadné čtení a člověk nesmí polevit v pozornosti. Při četbě, která neodhaluje příběh, ale koncentrovaný sled úvah a myšlenek, pozornost jednoho snadno poleví a nechá se odlákat jinou, aktuálnější, osobní myšlenkou. Vlastně jsem měla pocit, že čtu knihu o tisíci stranách, jak hutná byla každá jediná strana, odstavec, věta. Exupéry předkládá pojednání o vyšším smyslu života, nikoliv o pouhém žití pro žití. A osobuje si právo, pardon vypravěč si osobuje právo s tímto cílem řídit lid, ať již lid s touto myšlenkou souhlasí, či o ni vůbec ví, uvažuje nebo stojí. Znamená to, že smysl žití samotného stojí nad smyslem života jednotlivce, který se případně stará pouze své zájmy. Tohle zní bohulibě, ale...
Doba nazrála. Kde jsem se v knize dříve vracela a znovu četla, tam dnes s pochopením pokyvuji hlavou. Asi jsem "zmoudřela". Mohu proto ale i nesouhlasit a to ne z nepochopení. Citadela mj. dokládá, že mravnost není obecná, ale poplatná své době. Tak působí např. Exupéryho postoj k ženám a jejich úloze na tomto světě. Jako by k nám promlouval tu vládce harému, tu nejvyšší kněz, jemuž slouží otroci/lid, protože on sám slouží tomu nejvyššímu, Bohu, a ne moderní filozof či myslitel 20. století. Stejně tak diskutabilní musí být pro mnohé Exupéryho pojednání o štěstí. Jednoznačně vyjadřuje svůj postoj k problému, který hýbe dneškem, migraci. Tu a priori Exupéry odmítá. Nemůže přece - hlavní hrdina - dopustit, aby "pastýři z jiného světa" vnesli cizí zvyky do jeho království, kde se jeho "mláďata" musí učit vlastním modlitbám a ne modlitbám jiných, neboť by jinak nenabyla tvaru.
Některá vyjádření působí prvoplánově a mnohdy pro dnešního člověka nepřijatelně. Třeba však číst dál a zkusit pochopit, co vlastně Exupéry svými postuláty míní. Občas mi připomněl Putina a jím propagovanou "řízenou demokracii". Exupéry zdá se vlastně neměl obecně vysoké míněné o člověku. Člověku slabému a nemocnému pak už vůbec nemá smyslu věnovat čas a síly, protože on už se nemůže podílet na společném díle... V některých svých úvahách si Exupéry dokonce protiřečí, opakuje se a jinde obhajuje stav věci odpovídající vývoji doby. Tady ale nelze dle mého kritizovat. Jako bychom kritizovali Koperníka, že nepředvídal cesty do vesmíru. Je třeba číst pozorně, jen tak lze nacházet perly rozsypané v trávě.
Říkám si škoda, že zemřel tak mladý. Na druhou stranu je zřejmé, že Exupéry za svůj život stihl mnohem více a za sebou zanechal stopu mnohem výraznější, než leckdo jiný za život mnohem, mnohem delší.
"Nastala doba, kdy už nebylo co osvobozovat a svoboda se stala pouhým užíváním sklizně v odporné rovnosti. Ve své svobodě narážíš na souseda a on na tebe. A tvůj odpočinek je stavem pomíchaných koulí, které se přestaly pohybovat."
"Je špatné, převáží-li srdce nad duší, převáží-li cit nad duchem. Ve své říši jsem například zjistil, že semknout lidi pomocí citu je snazší, než semknout je pomocí ducha, který je víc, než cit. Nepochybně to znamená, že se duch musí v cit proměnit, cit však že není tím prvním, co platí."
"... Tvé bohatství je totiž právě v tom, že hloubíš studnu, že tíhneš ke dni odpočinku, že dobýváš diamant a usiluješ o lásku. A ne v tom, že máš studny, dny odpočinku, diamanty a volnost v lásce. Ani v tom ne, když jenom toužíš a ničeho se nesnažíš zmocnit."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Malý princ |
| 1962 |  Noční let |
| 1965 | Země lidí |
| 2018 | Citadela |
| 1967 | Válečný pilot |
Kniha Citadela je v
| Právě čtených | 80x |
| Přečtených | 697x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 101x |
| Knihotéce | 427x |
| Chystám se číst | 486x |
| Chci si koupit | 94x |
| dalších seznamech | 2x |
Jeho nejcennějším filozofickým dílem bezpochyby zůstává Malý princ. Citadela je plná myšlenek, které jsou hluboké, přesto nijak jedinečné. K nalezení jsou i jinde, v knihách, jež si méně protiřečí. Už v Malém princi jsem nabyla dojmu, že podobenství o růží je odrazem autorova komplikovaného vztahu k ženám. Citadela tento dojem ještě posiluje. Zároveň se obtížné ztotožňuji s hrdinou, jenž trpí velikášstvím a mylnou představou, že on a jedině on může člověka přivést k opravdovému a naplněnému životu. I kdyby ho k tomu měl přimět přes slzy a bolest a navzdory tomu, zda o to stojí.
Ano, je zde řada krásných slov a poetických obratů. To ale nevyvažuje fakt, že jsou tato slova a myšlenky dokola recyklovány.
Pro mě je to jen plynulý proud v autorově rozjímání o smyslu a podstatě života, kterému by ovšem prospěl zásah editora.