Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7868/bmid_cit-slecny-smilly-pro-snih-QTE-7868.jpg
4
809
185
Román dánského autora, jehož základní osnovou jsou tajemné okolnosti smrti malého kamaráda hlavní hrdinky, grónského chlapce Izaiáše. Odhalování záhady vede přes tajné archivy pochybných společností a patologických ústavů, přes kodaňské podsvětí na loď, která odplouvá s tajemným posláním k ostrůvku u západního pobřeží Grónska.... celý text
Literatura světová , Romány , Thrillery
Vydáno: 2006 , Argo
Originální název:
Frøken Smillas fornemmelse for sne , 1992
více info...
Přidat komentář
dánský autor, kniha dočtena, položka čtenářské výzvy splněna... ale pocity mám spíše smíšené. chvílemi mně to bavilo opravdu hodně, hlavně pasáže, o způsobu života a přemýšlení grónských lidí, vtipné byly postřehy slečny smilly, informace o druzích ledu a sněhu .. ale nějak mně míjelo to vyšetřování a "dobrodružství" na Kronosu. věřím ale, že budou mnozí, kteří to budou mít jinak a to je jen můj zkreslený pohled
Môj obľúbnený... viete on je čosi ako habanero, voňavý, pálivý, mrazivý a plný až po okraj života, na každej strane máte súvetie, ktoré vo vás bude rezonovať, a to napriek tomu že nečítame originál, ale preklad. Jeho jednoduchosť je taká hlboká až strácate filozofiu pod nohami a ostáva niečo ako pocit, veľmi vnímavý pocit prítomnosti v detailoch a odrazoch. Krásne.
Dlouho mi trvalo než jsem se do knihy začetla a na konec jsem byla zklamaná..
Zajímavá knížka, obzvlášť části o životě v Grónsku (možná, že to zrovna četl Trump a proto přišel s nápadem Grónsko koupit:-))
Smilla sympatická, ale co mi vadilo je, že jsem předtím viděla film podle této knihy Stopy ve sněhu, který je taky dost výrazný, ale hlavně je tam hodně výrazná Julia Ormond a nakonec i Matthew Marsh, a film má podle mě úplně jinou atmosféru než kniha, skoro jako kdyby byl o něčem jiném. A mně dojmy z filmu přehlušovaly četbu a neustále se mi tam vkrádaly filmové scény. Kniha je úplně jiná než film, určitě, jak už to bývá, hutnější, celistvější, komplexní.
Četla jsme ji na doporuční a četla jsme ji teda pekelně dlouho. Vůbec se mi nešlo začíst. Možná kdyby jsme ji nečetla na doporuční, tak bych od ní nic neočekávala a hvězdiček by bylo víc. Ale prišla mi příšerně nudná
Jedna z mych nejoblibenejsich. Nechapu, ze ma tak slabe hodnoceni od ostatnich. Pro me tam bylo vsechno - napeti, humor, ehm laska.. cetla jsem to snad trikrat, pokazdy me to dostane.
Ano, pro sníh také, ale úžasná slečna Smilly má ještě větší cit pro něco úplně jiného.
Pro mne šlo o četbu na pokračování, občas jsem si dal pauzu a vzal do ruky něco rychlejšího. Každý posun v ději je zde totiž doprovázen nějakým bystrým postřehem nebo chytrou myšlenkou s širokým dosahem, takže nešlo četbu hltat, často bylo nutno v klidu věty vstřebávat.
Během amatérského pátrání sympatické a neuvěřitelné hrdinky je nám umožněno na příkladu Dánsko/Grónsko nahlédnout do následků střetu dvou civilizací na zcela rozdílné úrovni. Ale „co už se stalo, stalo se“, mohou si dnes říkat potomci vítězů i poražených po celém světě. Existuje spravedlivé řešení? Mám za to, že zatím ho nikdo neobjevil.
80 % (568 hodnotících s průměrem 79 %).
…
Když jsem mu dala jíst, když jsem uvařila makrelu a dala mu celou jedenapůlkilovou rybu na noviny na podlahu, protože tak jedl nejradši, a on rukama, aniž by promluvil jediné slovo, s metodickou důkladností sežral celou rybu a snědl oči a vysál mozek a olízal páteř a rozchroupal ploutve, tehdy jsem občas měla chuť vysvětlovat, pokusit se pochopit rozdíl, jestli člověk vyrůstá v Dánsku nebo v Grónsku, abych porozuměla těm ponižujícím, únavným, monotónním citovým dramatům, kterými se evropské děti a rodiče poutají k sobě ve vzájemné nenávisti a závislosti.
…
skončil tady, v horší společnosti, než si kdy dokáže představit. Mám s ním soucit. Je kouskem toho, co je na Dánsku dobrého: poctivosti, charakteru, činorodosti, poslušnosti, vojenského sestřihu, pořádku v penězích.
Vážně nevím...prapodivné, konec úplně mimo. Viděla jsem i film Stopy ve sněhu. I ten byl zvláštní...Fakt nevím...
Z tehle knihy mam opravdu velmi smisene pocity. Dlouho me zadny literarni pocin tolik nerozciloval, ale zaroven jsem knihu musela docist. Moc se mi libila postava Smilly a odkazy na Gronsko. Zapletka a cele patrani mi ale pripadaly nadmiru mlhave, nejasne, zamotane do chaosu, prekombinovane. Smilla by musela byt superzena, aby zvladla a prezila to, co zvladla a prezila na lodi.
Knihu jsem musela precist dvakrat, abych nektere veci dobre pochopila...Jinak splnila me ocekavani ...Taky jsem se dovedela hodne o zivote v Gronsku :-)
Vůbec jsem to nepochopila a to nemám ráda. :-D Taky mě tam štvaly ty vševědoucí věty o životě, kterých tam bylo jako máku. Smilla byla přechytralá, chladná a ano, jak píšou všichni, nezničitelná. Ale na druhé straně dlužno přiznat, že to bylo napínavé a exkurs do grónské duše stál taky za to.
Rozporuplná, a možná trochu nevyrovnaná kniha s překrásně poetickým názvem, u které tentokrát chápu jak nadšené, tak zklamané zdejší komentáře.
Byly chvíle, kdy se mi četla obtížně a chvíle, kdy mne velmi nebavila (jako pro většinu komentujících pasáž knihy odehrávající se na lodi, přízračná, nepřehledná a matoucí, s proměnou hrdinky v jakousi nezmarnou destruktivní Nemesis). Ale pár dní po dočtení zůstávají spíše ty pozitivní dojmy...Na prvním místě samozřejmě poloinuitka Smilla, krajně vyhraněná podivínská postava, jejíž kombinace smíšených genů, buldočí vůle, inteligence, nedůvěry a neurotické citlivosti míchá sarkasmus chladného vědeckého mozku s intuicí prastaré lovecké kultury a smutkem a steskem vykořeněné osamělosti. A je to velmi působivá kombinace, spolu se zasazením na vzdálený sever vytváří jedinečnou atmosféru knihy. K tomu jako koření nahlédnutí do pro mne neznámých dánsko-grónských reálií a poučné "perličky", díky kterým se asi změní můj pohled na tu otravnou záležitost, jako je sníh...
Přestože je pro mne severská mentalita i severská literatura stále trochu vzdálená a cizí, díky Smille a jejímu citu pro sníh se asi nějaký ten kousek ledu prolomil.
Kniha se zvláštní poetikou a zvláštní hrdinkou, které mi nejsou úplně blízké, ale hodně mě zaujaly. Postavy a události vnímáme čistě pohledem slečny Smilly, která se hodně zaměřuje na detaily, ale s lidmi jí to možná tolik nejde, jako poloviční Gróňanka a poloviční Dánka jen obtížně hledá své místo. I proto je někdy těžší se v postavách orientovat, zvláště když autor trochu zlomyslně používá podobná jména. Dalo se to ale zvládnout a kniha se mi i tak velmi líbila. Stejně jako jiným mi ale děj na lodi přišel už poněkud přitažený za vlasy a Smilla v něm trochu příliš nezničitelná...
Vic než detektivku jsem knihu vnimala jako informace o vztahu Dánů ke Grónsku. Překvapil mě až samotný závěr příběhu.
Kniha náročná na soustředěnost a koncentraci. Alespoň pro mě byla. Bohužel jsem ji četla v době, kdy mě od čtení odváděla spousta jiné zábavy a povinností. Na tohle období to byl dost nešťastný výběr. Víc jak měsíc jsem žádnou knihu už dlouho nečetla.
Po literární stránce není nejspíš co vytknout. Příběh sám o sobě zajímavý. Číst o životě Eskymáků, o ledovcích a krách, o vlastnostech ledu a sněhu bylo poutavé. Doporučila bych spíše „fajnšmekrům“ než běžným „konzumentům“.
Zvláštní... mrazivé prostředí, ve kterém jde v každé minutě o život, je v knize popsané sugestivně. Příběh je v druhé polovině- na lodi- jaksi uměle natažený, ale i tak stojí za přečtení těm, kteří rádi poznávají neobyčejné postavy, duše.
Pro mě velmi dobře napsaná a jedním dechem se čtoucí kniha, příběh nevšední. Z mého pohledu autorova nejlepší kniha dosud.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Grónsko zfilmováno dánská literatura Eskymáci, Inuité sníh, vločky glaciologie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Cit slečny Smilly pro sníh |
| 2012 | Děti chovatelů slonů |
| 2009 | Tichá dívka |
| 1999 | Příběhy jedné noci |
| 2003 | Představy o dvacátém století |
Kniha Cit slečny Smilly pro sníh je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 162x |
| Čtenářské výzvě | 173x |
| Doporučených | 100x |
| Knihotéce | 329x |
| Chystám se číst | 386x |
| Chci si koupit | 36x |
| dalších seznamech | 12x |
Knihu jsem četla do ČV 2020 - dánský autor. Trvalo mi to tři týdny, což je extrém, podobně obsáhlé knihy čtu 3-5 dní. Příběh sám byl zajímavý, ale zpracování se mi nelíbilo, hrdinka vypráví v přítomném čase, vadila mi absence přímé řeči, takže jsem někdy nevěděla, kdo mluví. Občas jsem se úplně ztrácela v postavách. Styl vyprávění ve mně bohužel nevzbuzoval žádné emoce, a to se umím u knih bát, smát i plakat.