Čím se liší tato noc

kniha od:


Koupit

V povídkovém souboru Čím se liší tato noc představuje autorka devět zšeřelých, baladicky laděných příběhů. Ačkoli se odehrávají v neobvykle širokém časovém rozpětí — od úsvitu našeho letopočtu až po sedmdesátá léta minulého století — jsou důsledně komponovány do jediného celku. Co je svorníkem vnitřní klenby tohoto úchvatného povídkového devatera, napovídá vstupní citát ze Zeyerova Jana Marii Plojhara: "Znám ji: není zlá, ale lidé průměrně dobří dovedou býti velmi tvrdými."...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12131/cim-se-lisi-tato-noc-12131.jpg 469
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Čím se liší tato noc

Rade
15. ledna

Krátké povídky, nebo spíš jakési etudy s překvapivou pointou. Výstižné, omračující, osekané až na dřeň. Tu z dob biblických, tu z dob napoleonských válek, tu z dob socialismu… Každá povídka trochu překvapení. A židovská témata neotřelým způsobem…
Kdybych si měla vybrat ze současných českých spisovatelek jednu favoritku, byla by to Irena Dousková.
Čtyři plus.

lencin
01.09.2020

Soubor 9 povídek z různých období a míst. Laděné spíše vážněji a melancholicky.
Krásná povídka Chuligán o staré Židovce a mladém chlapci.
(2008)


mirektrubak
27.05.2020

V téhle sbírce není žádný rozpustilý humor jako v Budžesovi. Žádná osvěžující dětská nevinnost. Není v ní ani poklidná ospalost letních prázdnin, která může pomoct zjemnit ostny lecjaké svízelné životní situace. V téhle sbírce si nejsou lidé požehnáním ani vzájemnou oporou. Umírá se tady často a velmi snadno, jaksi mimochodem. Tím, že ty nejfatálnější situace jsou opakovaně umísťovány mimo děj, je vyvoláván dojen, že násilná smrt je něco, co prostě běžné přichází a čemu se nejde bránit a ani se tomu příliš divit. Jako by příčinou tragických situací nebyla aktivní lidská krutost ve smyslu chtěného zla, spíš lhostejnost a nedostatek soucitu. Bezohlednost k odlišnému člověku jako kombinace společenské normy a absence empatie.
Krátké povídky se sice na první pohled nepokouší dát odpověď na otázku, proč dobří lidé tak často trpí setkáváním s těmi zlými (což bylo zrovna téma, se kterým jsem se v průběhu čtení trochu trápil, a tahle souhra literárního a žitého byla jistě i jedním z důvodů, proč jsem příběhy z knihy prožíval ještě o trochu víc než obvykle), zdánlivě události pouze popisuje. Ale jen zdánlivě. Povídky oslovují víc emoce než racionalitu, to určitě, ale při pozornějším čtení je možné si i odnést něco k přemýšlení – svojí moudrost a znalost lidských povah Irena Dousková prostě nezapře.

Pochmurnou atmosféru beznaděje podporuje i fakt, že děj povídek je dějinně rozprostřen – v čase i prostoru (trochu to připomíná Radůzin projekt Marathón). Naznačuje se tím, že se nic nemění, že člověk je člověku vlkem jaksi ze své podstaty. No, nic veselého.
Snad jen úvodní povídka, Evangelista, se svým vyzněním trochu vymyká. Zdála se mi mnohem optimističtější než zbytek, svoji vyřčenou touhou po dobrých příbězích. Touhou po tom, aby spravedlnost byla v našich životech přítomná, byť třeba jen ve smýšleném příběhu. „Všechno může dopadnout úplně jinak,“ říká mladý Ezechiel a vlastně nás tím povzbuzuje k tomu, abychom zlu nenechali poslední slovo.

„‚Ty se modlíš? Tvoje děti jsou mrtvé a ty se ještě modlíš?‘ A nezněla v tom žádná zloba, jenom nesmírný údiv. Abram však neodpověděl. Bezmocně rozpřáhl ruce. A co mám dělat – ptaly se ty ruce – tak mi řekni, co mám dělat...“

kuruteku
11.12.2019

První povídka - biblický apokryf. A zdařilý. Druhá povídka úplně odjinud. Až jsem uprostřed knihy váhal, zda a jak knihu povídek vnímat. A na konci Štěstí a Chuligán - židovské povídky nutící čtenáře přemýšlet. Celkově to není nic světoborného, ale ty dvě povídky, ty se hodně povedly.

kap66
14.08.2019

Z vážnější autorčiny tvorby - soubor několika povídek, z nichž nejvíc jsem ocenila ty s židovskými motivy a z nich nejvíc ty, ve kterých vystupovaly děti (Evangelista, Kapustňák a Chuligán). Zvlášť první z nich, jejíž závěr dal název celé sbírce, mi přišla zajímavá několikerým způsobem – pohráváním si s definicí umění (tedy jeho vztahu ke skutečnosti) a s vlastním životem každého příběhu, který se ocitne už mimo autorovu moc. V některých povídkách mě příliš zasáhla ubitá lidskost a přízemní malost způsobená strachem a bezmocí kvůli "velkým dějinám". Mám raději díla humorněji laděná, ale působivé to bylo, to nemohu popřít.
Ale! Už zase musím zmínit odbytou práci na e-knize (opět poctivě koupené): chybějící interpunkce je rušivá, zvlášť v takovém počtu jako tady. Ještě jsem se ale nesetkala s tím, že – zřejmě při použití automatické opravy, jinak si to nedovedu vysvětlit – by byla na několika místech chyba ve jménu autorky(!): Irena Dousková je přejmenována na Irenu Douškovou. Možná se nad tím ona šama s nadhledem šobě vlaštním ušmívá, ale já moč ne.

Judunaja
11.08.2019

Jako první knihu od paní Douskové jsem četla Hrdý Budžes, očekávala jsem tedy veselé příběhy... Knížku jsem musela číst s odstupem, hodně mne zasáhla témata jednotlivých povídek. Po přečtení poslední cítím jemný tlak na hrudi. Čtení smutné, nutí k zamyšlení a nedovolí odložit...

Marekh
15.12.2018

Knihu jsem obdržel jako dárek od Dany Goliášové. Kniha mi udělala radost a Dana se trefila do mého čtenářského vkusu. Kniha se mi líbila a svým obsahem byla ideální na čtení v tomto ročním období.

Od autorky jsem prozatím nečetl žádné knihy. V knize se nachází 9 povídek. Povídky jsou krátké, ale přesto mne oslovily. Jak je v anotaci uvedeno, jedná se o povídky baladicky laděné, vyskytuje se v nich smutek. Odehrávají se v různých časových dobách. Tyto povídky mne nutily k zamyšlení. Líbily se mi např. povídky Kapustňák, Hauzírník, Paní řídicí, Štěstí aj.

Líbí se mi přebal knihy, který je nádherný. :)

boruvka44
02.06.2018

Kupodivu jsem se rozbrečela až po poslední povídce. Už dlouho jsem nic podobného nečetla a tohle mě vzalo za srdce.

1