Chvalozpěv na Leibowitze
Walter M. Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86986/bmid_chvalozpev-na-leibowitze-UML-86986.jpg
4
173
32
Slavný román popisující snahu mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti a přispět jimi k obnově ztracené civilizace. Úsilí se díky pevnému odhodlání daří a lidstvo opět vybuduje vyspělou společnost. Zdá se však, že prokletí neustálých svárů mezi národy se vrací a znovu se schyluje k celosvětové válečné katastrofě. Chvalozpěv na Leibowitze je kritikou zcela po právu řazen mezi nejlepší postkatastrofická science fiction díla všech dob, navíc patří také k nejslavnějším žánrovým pracím, a to nejen k těm s náboženskou tématikou. Díky svému hluboce humanistickému poselství je stále vydávanou a čtenáři vyhledávanou klasikou, která jednoduše nikdy nezestárne.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Laser-books (Laser)Originální název:
A Canticle for Leibowitz , 1959
více info...
Přidat komentář
Walter M. Miller napsal román o osudech lidstva v období po ničivé nukleární katastrofě. O ty, kteří přežili se stará řád mnichů blahoslaveného Leibowitze. Katolická církev se tedy snaží zachovat a uchránit co možná nejvíce poznatků z minulosti. Čtivě napsaný postkatastrofický román s náboženskou tématikou o znovuzrození lidské rasy, který i po mnoha letech od svého vzniku přinutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení. Knížka je už klasikou ve svém žánru.
Román důležitý spíš historicky pro vývoj žánru. Po jeho přečetní ale nedostane vlastně nic navíc oproti tomu, co už si přečtete v anotaci. Je samozřejmě zajímavé, jak autor zaplétá fyzikální termíny a situace po nukleární katastrofě do křesťanské mystiky a symboliky, ale nemůžu se zbavit dojmu, že román nikam nespěje. Existuje k němu dokonce pokračování, ale neumím si představit o čem víc by bylo. Tohle je námět tak na povídku, ne na román.
Postapo z dob hrozeb zničujícího jaderného konfliktu. Téma ani pohled na lidstvo nejsou v tomto žánru ničím ojedinělým, ale zajímavý je jako celek díky členění do tří částí, vždy cca v odstupech šestiset let, jako cyklická smyčka temna, vzestupu a vrcholu technického rozvoje, který však nekráčí ruku v ruce s tím etickým. Víra autora se odráží, v pohledech na mnišský řád coby uchovatele a nositele hodnot a vzdělanosti, náboženství coby morální autoritu, ale nijak fanatický postoj to není, v úvahách mnichů není odsudek, spíš rozjímání, snažící se vidět věci z obou protichůdných úhlů, pochopení že prostředek samotný není zlo, to je jen ve způsobu jeho využití ... Příjemné, kultivované čtení.
Tahle postapokalyptická kronika je prostě legenda, a přestože už má přes 60 let, nic jí to neubírá na síle a přesvědčivosti. Někomu se už možná bude zdát trochu oldschool, jaderné katastrofy dávno nejsou v módě a momentálně jsou na piedestalu spíš různé viry a změny klimatu. Neuškodí si ale připomenout, že od světa podle Leibowitze nás v minulosti několikrát dělilo jen málo a na rozdíl od řady novějších dystopií, tahle hrozba je pořád tady a nepříjemně reálná.
Postapokalyptické sci-fi s mírně katolickou příchutí, kterou můžete, ale nemusíte vnímat. Jedno z klíčových děl žánru.
začiatok sa tváril že to bude skvelá poapokaliptická kniha. ale pak to už bolo o ničom . no je čas pozrieťsa po novej knihe.
Můj komentář bych klidně mohl nazvat Chvalozpěv na Millera. Pokud si již nikdy od něho nic nepřečtu, stačí tahle kniha...
Říká se, že pokud neznáme svou historii, jsme nuceni ji opakovat. Mniši z opatství po staletí sbírali a uchovávali střípky z dávné historie v naději, že jednou snad pochopí, jaký byl svět před apokalypsou. Přes veškeré jejich úsilí, lidé se z chyb svých předků nepoučili a katastrofa se opakovala. Řádoví bratři a my s společně s nimi bychom se mohli ptát: Kde byl tehdy Pánbůh a proč to vše dopustil?
Nechci nikomu brát jeho víru, ale stejně tak mi někdo jiný nemůže vnucovat tu svou. Náboženské přesvědčení (včetně toho křesťanského) by vždy mělo být čistě osobní záležitostí každého člověka. Jakákoliv církev (i ta katolická) je pouze institucí s určitými hierarchickými strukturami a pravidly fungování. Rozhodně nepopírám některé pozitivní funkce katolické církve v minulosti. Její působení má však i historicky stinné stránky. To už je ovšem téma pro jinou diskusi...
Kniha mě hodně zaujala svým obsahem a množstvím otázek, na které nelze najít jednoznačnou odpověď. I když post-apo román neskýtá mnoho příležitostí ke smíchu, některé pasáže či scény mi připadaly humorné. V knize se objevovaly tajemné postavy, například "věčný Žid", který čekal na návrat Krista a byl pokaždé zklamán, když si ho spletl s někým jiným.
W.M.Miller je autorom poviedok. Nikdy okrem Leibowitza nevydal uz ziadny iny roman. A aj Leibowitz je kompilacia troch starsich kratsich pribehov. A za tento roman dostal v roku 1961 (ak sa nemylim) Huga. Scifisti vedia. Proste Miller je autorom jedineho uzasneho romanu a koniec. (Tak ako je Midnight Oil kapela jedineho hitu) Necudo ze sa venuje teme post-nuklear-apokalypsy. Pisali sa patdesiate roky a ameriku opanoval strach studenej vojny a neustalej nuklearnej hrozby. Kedy inokedy, a kde inde by taketo nieco vzniklo. Mozno dalsia sanca az po 1986 Cernobylskej udalosti. Napodiv mi pripada ze sa v jadre zaobera skoro rovnakou temou ako Asimova Nadacia. Co sa stane az ludstvo z nejakeho dovodu zabudat na svoje nadobudnute vzdelanie a vedomosti? Az stratime to co formovalo nasu civilizaciu? A Miller dal odpoved. Znova to ostane tak ako v stredoveku, na mnichoch, ktori budu slepo a bez vnutorneho vedenia prepisovat nic im nehovoriace zlomky vedomosti a davat im svoj vlastny, mysticky vyznam? Cez neznale oci hrdinov pribehu sa pozerame na vlastnu minulost, a ako citatela ma bavi objavovat criepky a naznaky nasho sveta. Predstavte si seba ako atlantidana vladnuceho uzasnym silam...(a to este Miller nezil v dobe internetu facebooku a androidu), a vasi pravnuci budu hlupi, zaostali, mnohokrat zmutovani radiaciou. Snaziaci sa pochopit. Proste Miller je autor jedineho skveleho diela. Ludia maju tendenciu skumat v knihe kritiku cirkvi, ja som tam ale zbadal, ake vlastne su postavy svojim sposobom vtipne, karikatury a niekedy sa spravaju ako v groteske. Millerova zakopalipsa (moj vlastny slovotvar na ktory si narokujem autorske prava) a aj nasledne ludske ciny (nechcem spoilerovat preco sme sa dostali tam kde sme...teda oni su), zanechala ludi vo forme deti hrajucich sa na troskach niekdajsieho uzasneho sveta. Urad papeza ostal, ale najspolahlivejsi dopravny prostriedok je maly osol. A cirkev je korab, ktory preplava az do buducnosti, s celou svojou pompou, strukturou, nesuc "pochoden". Miller bol veriaci, dve a dve mu dali styri. Ine katastroficke scenare v neskorsich dielach inych spisovatelov uz nie su take prijemne, cim mladsia kniha, tym temnejsia vizia. Necudujem sa.
Dajte tomu sancu, necaka vas nijaka zdlhava seria a saga, precitate naraz, a ma to uvod jadro zaver. No dobre, jedno pokracovanie by bolo. Miller skoncil v tazkych depresiach a az do konca zivota pracoval pomalicky na pokracovani az kym si nezobral zivot. Terry Bisson pokracovanie dal dokopy a vydal nejak pred rokom 2000.
Tato kniha rozhodně není chvalozpěv na Katolickou církev. Líbil se mi autorův způsob nechat na čtenáři, jestli bude nebo nebude sympatizovat s protagonisty příběhu.
Postavy se zdály být nesympatické ne pro nedokonalost spisovatele, ale naopak pro jeho naprosto dokonalé vykreslení hrdinů katolíků. Bylo znát, že autorovi je katolické prostředí známé. Postavy se chovaly jako ukázkoví katolíci: trpěli skrupulemi, fanaticky poslouchali autority, snili o mučednictví a taky věřili ve svou názorovou nadřazenost. V tom dokázal Miller nastavit zrcadlo bez toho, aby nikoho ponížil.
(SPOILER) Tisíc let po jaderné apokalypse mnišský řád v poušti spravuje a přepisuje zbytky někdejších vědomostí pro budoucnost. První povídka je ve svojí absurditě až tragikomická - mniši obkreslují a iluminují po středověkém způsobu konstruktérské výkresy a memorují vědecké texty, aniž by věděli, o co jde a považují to za nějakou filozofii. Rigidní a přísný způsob života jim ale neumožňuje tomu vůbec rozumět a s vědou jejich přístup nemá nic společného. Tenhle příběh o přihlouplém novicovi je docela vtipný a zajímavý. Druhý o pár set let později byl spíše nábožensko-filozoficky užvaněný, ale zaujalo mě, že v textech objevili zřejmě teorii relativity, která o dalších pár set let později lidem zavaří v další povídce. Třetí povídka je opět o jaderné katastrofě - líbilo se mi, že tam došlo k jistému zadostiučinění ve věci křesťanské záliby v utrpení vs. eutanazie. Celou knížku bych asi hodnotila o výš, nebýt toho, že k náboženství nemám pozitivní vztah.
Tři příběhy z neradostné „budoucnosti“ Země, které napříč staletími spojuje místo, kde se převážně odehrávají, události, předměty, osoby, náboženství, ale především téma: lidstvo a jeho autodestruktivní konání. Ať už jde o tragikomické osudy bratra Francise, sílu pokroku v novém období renesance, nebo vypjatou politickou situaci moderního věku, poselství zůstává podobné: bez ohledu na civilizaci a úroveň vzdělanosti, lidé jsou odsouzeni k opakování stále stejných, sebezničujících chyb. Zároveň však každá novelka obsahuje i světélko naděje, že snad jednou, někdy, někde, možná bude líp. Jen je zapotřebí mít víru, neopouštět ji.
Být katolík s dobrou znalostí latiny, církevních rituálů, různých druhů modliteb, hodností a veškerou související terminologií, pravděpodobně bych knihu ohodnotila nejvyšší cifrou. Coby ateistka, chodící do kostela jednou za uherský rok víceméně z donucení, cítící se tam poněkud nesvá a při kázáních přemýšlející, jestli dřív umře zimou nebo nudou, případně kolik oveček by do chrámu Božího přilákalo, rozdávat místo hostií Fidorky… prostě jsem si tohle (zaslouženě) vysoce oceňované veledílo tolik neužila.
P.S.: Latiny je ve "Chvalozpěvu na Leibowitze" plný kotel, doporučuji si vyhledat a mít po ruce překlad frází (přinejmenším angličtináři si potřebný list mohou vygooglovat).
Fallout jsem nehrál. Fakt. Ale na Leibowitze jsem se těšil už když jsem na něj poprvé narazil, protože mi téma duchovního post-apo bylo blízké. A tak jsem se začetl. Zprvu příběh postupuje velmi opatrně, jen tu a tam je posunutý kupředu. V závěru naopak nutí k pokračování čtení, protože přichází to, na co autor čtenáře připravoval celý úvod knihy - rozklíčování "proč vlastně". Už delší čas si nepamatuji, že bych četl stránku znovu, abych si byl jist pochopením všech jinotajů a skrytých odkazů, tady se mi to povedlo dokonale. Rozhodně velmi vydařené dílo řadící se jen těsně za Trifidy a Malevil.
Původně jsem čekal něco na způsob postapo-survival románu, nicméně realita je dost jinší. Na originalitě a myšlence se mi to všechno vrátilo. Jedná se v podstatě o popis tří epizod na velice zobecněném pozadí zničeného světa - a co je na tom opravdu zajímavé je, že všechny tři příběhy mezi sebou dělí zhruba šest set let. Čte se to jedním dechem.
Čekal jsem zobrazení propasti věků a odloučenosti opatství na konci světa. Toho jsem se nedočkal. Kladně hodnotím, že se v příběhu některé vyskytnuvší postavy objeví později jako legendy. Román sice nesplnil moje očekávání, ale příběh to špatný není. Dávám čtyři pentagramy, ale ke knize už se nevrátím.
Berte to jako takový poloviční komentář. Nebyl jsem schopný knihu dočíst, bohužel jsem skončil lehce za půlkou v druhém příběhu. První příběh byl celkem fajn, bohužel druhý byl tak utahaný že jsem se nebyl schopný dokopat do dalšího pokračování. Je to stále samé filozování a okecávání celkem pro mě o ničem. Celkový nápad knihy není špatný, skoro mě mrzí že se nedonutím do třetí části, která se zdá být asi nejsilnější.
Knihu jsem četl před 15 lety a zapamatoval jsem si z ní jen to, že jde o postapokalyptickou sci-fi a v čtenářském deníku mám hodnocení, že se mi líbila. Když jsem před nedávnem narazil na to, že má i druhý díl, rozhodl jsem se, že si přečtu znova první. I přes jistou různorodost tří příběhů (jak je uvedeno v komentářích) mne kniha nezkalmala a i teď se mi líbila, a to i přesto, že jsem ateista a o katolické víře dvakrát nic nevím.
Ale jo, nádech atmosféry Fallouta to má, pokud by se Děti katedrály daly dohromady s Bratrstvem oceli, snad by se podobaly řádu v knize..
Na knize mě tolik nezaujal příběh ani poselství, ale spíš jednotlivé obrazy - generátor ve sklepě kláštera, bdění v pustině u sklepa se skrytou relikvií či cesta do "Říma" pro potvrzení, zda jde o povznášející litanie či výrobní výkres..
Štítky knihy
náboženství mnichové, mniši vědomosti sci-fi postapokalyptické romány
Chvalozpěv na LeibowitzeKniha Chvalozpěv na Leibowitze je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 215x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 129x |
| Chystám se číst | 124x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 9x |
Obrovské překvapení. Letité, ale skvěle napsané postapo, s plasticky vykreslenými postavami a hlubokým poselstvím, propojující svět časný a věčný. Poslední část dlouho nedostanu z paměti...