Chvála stínů. Tradice japonské estetiky
Džuničiró Tanizaki
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359381/bmid_chvala-stinu-SkZ-359381.jpg
4
85
11
Džuničiró Tanizaki patří k nejvýznamnějším představitelům japonské moderní literatury. Ve své eseji Chvála stínů ukazuje, jak světlo a stín ovlivňují vnímání japonského prostoru, předmětů, lidských tváří nebo chutí jídla, jak běžnou každodennost provází synergie celé řady vjemů, činící ze života estetický zážitek. Zabývá se důvody, z kterých se touha po stínu zrodila, i významy, které v sobě nese. Tanizaki se stal obráncem tradiční japonské kultury v době, kdy Japonsko začalo vzhlížet k západu jako k nekonečné inspiraci moderního života. Svou esej napsal ve třicátých letech 20. století, její poselství je však nadčasové. I v západní kultuře tušíme existenci vzájemných souvislostí mezi úkony a předměty a právě Tanizakiho skvělý jemnocit provázený jazykovým mistrovstvím je pro nás odhaluje. Nové české vydání vychází ve volné řadě esejů o japonské estetice, v níž dosud vyšla kniha Leonarda Korena Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná Umění
Vydáno: 2017 , Kavka (K-A-V-K-A)Originální název:
陰翳礼讃 Inei raisan , 1933
více info...
Přidat komentář
Krásne čítanie, plné šera, odleskov, tepla, útulnosti, skromnosti, vďačnosti, srdečnosti, svetla a tieňov. Srdce mi plesalo celý čas!
..."My lidé z Východu dokážeme v místě kde není zhola nic, vytvořit krásu tím, že mu dodáme stín.... Podle mne krása bez stínu není krásou."
..."my lidé z Východu hledáme uspokojení v prostředí, do něhož jsme byli zasazeni, zdáme se být smíření se svou momentální situací. Když je tma, nic nás nepudí proti ní reptat.."
Kniha vniesla jemné, zlatisté svetlo do šera môjho poznania, a to svojou oslavou šera a kritikou svetla. Chcem sa strácať v prítmí ožiarený len tlmenou krásou... preč, len preč od osvietenskej posadnutosti svetlom. Tanizaki tu nehovorí za cudziu kultúru, za iný priestor, ale skôr za iný čas, čiže za niečo, čo sme kedysi dávno stratili a čo najviac bije do očí pri vulgárnosti svetlom znásilnených krás. A pritom je to zemité, telesné, priam z toho cítiť vôňu dreva a výkalov. Po tejto knihe už posedenie na kadibúdke nikdy nebude rovnaké. Takto má vyzerať oslava života.
Výborná sbírka esejů, ze kterých jsem se dozvěděla o japonské mentalitě na 100 stránkách víc, než z některých objemnějších monografií. Tanizaki píše velmi čtivě a osobitě. Nezdráhá se líčit své osobní zkušenosti, na kterých ilustruje některé své závěry, ke kterým došel na základě svých pozorování. Ocitá se totiž na samotném předělu dvou epoch - staré japonské tradice se ostře kříží s moderními západními inovacemi. Navíc má Tanizaki velmi citlivý smysl pro detail. Často mě udivovalo, jakých drobností si byl schopen všimnout a dát je do spojitosti s širším obrázkem. Avšak to je jedna z vlastností pro Japonce typická - jemný cit pro detail, pozorování rozdílů, touha po harmonii... to všechno se podílelo na utváření specifické japonské estetiky, která touží po stínu.
Úvod do japonské kultury. Je třeba si přečíst i podrobnosti z Tanizakiho života, jak byl okouzlen vpádem nových věcí po reformach Meidzi a take jak rekonstruoval vlasni dům, coz ho malem stalo existenci. Pozoruhodný je i jeho názor, na přírodní vědy odrážející kulturu naroda, které by vypadaly jinak. Jedna z nejzajimavejsich knih o Japonsku.
Kniha, ke které jsem se dostal před několika lety a moc mě neoslovila. Když ale člověk čte velikány a neosloví ho, tak si pokládá otázku, čím to. A teď mi konečně došlo, že tohle prostě není knížka do tramvaje, tohle chce klid a čas na vstřebání a trochu rozjímání... Za mě krásné dílo, které vysvětluje spoustu věcí neobyčejně laskavým způsobem.
Tanizakiho mám ráda, jeho Sestry Makiokovy patří ke stálicím, ke kterým se velmi ráda vracím. Když jsem náhodou narazila na tento malý klenot , bez váháním ho zařazuji k tomu nejlepšímu, co jsem v letošním roce četla. Možná i proto, že se mi kniha dostala do ruky v adventním čase, kdy jsem byla naladěna na tiché hluboké vody. Esej vybízející k zamyšlení, ke zklidnění a možná také k pozorování měsíce. Radost podtrhuje také krásné vydání - KAVKA, 2017.
Kniha neobsahuje žiadny príbeh, ale zaujímavú esej japonského spisovateľa o japonskom národnom cítení, o tom, že aj v bielej a čiernej môžme nájsť krásu, že aj tiene sú dôležité. Píše v nej o tom, že elegancia je vždy chladná, no o to viac na nás môže zapôsobiť. Autor sa zamýšľa a chváli pôvodné japonské interiéry a zároveň vyjadruje svoj nesúhlas nad rôznymi prevzatými modernými vylepšeniami, ktoré do Japonska postupne prichádzali zo západu. Opisuje pôvab japonského interiéru, ktorí spočíva práve v nepriamom, tlmenom osvetlení a hovorí, že každí tieň má svoj význam. Je to tenká, no o to zaujímavejšia kniha pre každého, kto sa aspoň trochu zaujíma o japonskú kultúru a tradície japonskej estetiky.
Jedná se o esej úspěšného spisovatele Tanizakiho. Vysvětluje, že Japonci obdivují spíše stín zatímco my evropané světlé, lesklé věci. Kniha je velmi krátká, takže si nemyslím, že stojí za to si ji koupit, spíše jen jednorázově přečíst.
Nádhera. Myslím, že z citu a delikátnej jemnosti, s ktorou je Tanizaki schopný opisovať japonské zvyky, tradície, architektúru, estetiku a ešte mnoho ďalších vecí je jasne vidieť, že je to skutočný spisovateľ, ktorý dokáže fascinujúco a podmanivo popísať aj veci, ktoré by mi za normálnych okolností zrejme prišli dosť nezáživné a ktoré zažívame každý deň a ani o nich nepremýšľame. Krásne je z celého textu cítiť aj stret tradičnej japonskej kultúry a novej, prichádzajúcej z Ameriky a Európy, pričom sa autor prikláňa viac k tradičným hodnotám, ale nie je úplne jednostranný, dáva čitateľovi na známosť svoju zaujatosť a priznáva, že v niektorých veciach sú nové vynálezy skutočne pokrokové a prínosné, ale lamentuje nad vytrácaním sa toho jedinečného čara, ktoré je možno nájsť skutočne len v tradičnej východnej kultúre, a po ktorom musí po jeho opise plnom úcty a nehy, s nostalgiou zatúžiť aj ten, kto ho nikdy nezažil.
Džuničiró Tanizaki je veľmi zaujímavý autor, právom pokladaný za veľmi významného, viacnásobne navrhovaného na Nobelovu cenu, ktorú nedostal najmä z dôvodu svojej náhlej a nečakanej smrti. Jeho knižka s názvom Chvála stínú s podtitulom Tradice japonské estetiky je zvláštna, pútavá, košatá, ozdobná, prenikavá, kontroverzná a veľmi osobná zároveň. Tanizaki sa venuje téme estetiky architektúry, klasickému japonskému domu, nábytku, rozloženiu a s tým súvisiacemu svetlu a tieňu a jeho úlohe v obytných priestoroch, a činí tak svojou nádhernou štylistikou, ktorá mu umožňuje popísať aj obyčajne posedenie na záchode (jedna z mnohých pre Japoncov silne kontroverzných pasáží, ktorých je tu neúrekom) tak, akoby to bol ten najkrajší moment celého života - a ja mu to hltám aj s navijakom. Jeho štýl je bohatý na kvetnaté frázy, labužnícke opisy, ale aj spomienkové pasáže, v ktorých rozpráva o svojej minulosti, detstve či matke. Činí tak s nesmiernym zanietením pre tému a láskou k tradičnej architektúre, divadlu či spôsobu obliekania, a práve to robí z Chvály stínů nadčasové dielo pre každého čitateľa, nech už je vám Japonsko, jeho tradície a literatúra blízka, alebo s ňou prichádzate do kontaktu, podobne ako ja, po prvý raz. S Tanizakiho názorom sa nemusíte stotožniť, stačí podľahnúť kúzlu jeho umeleckej osobnosti a poddať sa tejto krásnej (a pomerne krátkej) knižke. Nemám čo vytknúť. 100%
Štítky knihy
eseje Japonsko výtvarné umění japonská literatura divadlo japonská kultura estetika
Autorovy další knížky
| 1969 |  Pět japonských novel |
| 2010 | Sestry Makiokovy |
| 1998 | Chvála stínů |
| 1998 |  Deník bláznivého starce |
| 2011 | Klíč |
Kniha Chvála stínů. Tradice japonské estetiky je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 112x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 42x |
| Chystám se číst | 74x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 5x |
Útla knižôčka, ktorá po odrátaní doslovu nemá snáď ani 70 strán doplnená jednoduchými, ale pôsobivými čiernobielymi fotografiami. Na to, že má dobrých 90 rokov, je podľa mňa aktuálna aj dnes.
Ako už z názvu knihy vyplýva, v japonskej estetike hrajú veľmi dôležitú úlohu svetlo a tieň. Krása je v detailoch, tie Japonci zjavne vedia oceniť a vyzdvihnúť.
Samostatná kapitola je venovaná japonským toaletám. Kým na západe je to možno "nevhodná" téma do konverzácie, nie však u autora. Pobavil aj recept na sushi z lososa v inej kapitole.