Chvála bláznivosti

od:

Chvála bláznivosti

Vrcholné dílo tohoto holandského humanisty, který vytvořil satiru na poměry ve společnosti. Hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, kterou čtenáři předává skrz vypravěčku, bohyni Bláznivost, že všechno štěstí v životě pochází výhradně od bláznivosti. V celé knize pak spisovatel tuto svou teorii dále rozvíjí, jednotlivé kapitoly pak věnuje určitým okruhům lidí, např. hráčům, zamilovaným atp. Bohyně nám také v textu představuje sebe samu, pochází z ostrova Blaženost (paralela s Morovou Utopií), kde nikdo nepracuje a kde se žije v naprosto ideální společnosti. Poukazuje též na nejšťastnější stádia v lidském životě, za něž považuje bezstarostné dětství a stáří, kdy už na nic nemyslíme....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26920/chvala-blaznivosti-lZi-26920.jpg 4.267
Originální název:

Morias Enkomion (1511)

Žánr:
Literatura světová
Vydáno:, XYZ
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
Rezolut
15.07.2017

„Běda, jak málo sňatků by se uzavíralo, kdyby se ženich obezřetně snažil vypátrat, jaká milostná dobrodružství prožila ta na pohled tak něžná a stydlivá panenka už dávno před svadbou!
A z uzavřených manželství kolik by se jich zas v krátkem čase rozpadlo, nebýt toho, že valná část manželčiných záležitostí zůstane skryta pro manželovu netečnost nebo hloupost? Takové věci se sice právem připisují na účet bláznivosti: ona však dosáhne toho, že manžel se vidí ve své manželce a ona zase v něm, že domácnost je klidná a manželské soužití neporušené. Takový manžel býva předmětem smíchu, říkají mu bačkora, paroháč kdovíjak jinak ještě, zatímco on svými polibky vysušuje slzy v očích své záletné manželky. Avšak není vlastně daleko větším štěstím žít v takovém klamu, než se sžírat věčnou žárlivostí a dělat ze všetho tragédie?“

„Ostatně kteří lidé si ponejvíce vzali život proto, že se ho nabažili? Zdaž to nebyli právě ti, kteří měli blízko k filozofii? Pomlčím-li zatím o Diogenovi, Xenokratovi, Catonovi, Cassiovi a Brutovi, dokonce onen proslulý Cheirón dal přednost dobrovolné smrti, ačkoliv mohl být nesmrtelný. Snad je vám už jasné, kam by mohlo vést, kdyby lidé šmahem byli moudří; musel by přijít nějaký nový hrnčíř Prométheus a znovu uplácat lidi z nějakého jiného bláta. Ale tu uprostřed takových běd přícházím člověku na pomoc já a zachovávam ho při životě buď nevědomostí, nebo bezmyšlenkovitostí, někdy též zapomínáním útrap, jindy opět nadějí na štěstí, přičemž leckdy také přidám pár kapek sladkých rozkoší, takže se lidem nechce ze života ani potom, když už sudičky dopředly jejich nit do konce a život sám v nich už dávno takřka vyhasl; oč méně důvodů mají setrvávat při životě, o to více je teší žít a na nějakou omrzelost ze života nemají ani pomyšlení. “

Celá kniha je monológom autora, ktorému prepožičala hlas ona Bláznivosť, neustále sa pýšiaca svojou dôležitosťou na tomto svete (Bláznivosť mi svojím štýlom vyjadrovania pripomínala postavu Lorda Henryho v Obraze Doriana Graya a tiež Krutodlaka v Radách skúseného diabla). Dielo obsahuje hotové mračná satýr a irónie (miestami až pasívnej agresie) skrytými, občas nie až tak skrytými, za nevinný rozkošný sarkazmus. Bláznivosť tak útočí na rečníkov, stoikov a iných antických filozofov, mudrcov, sebalásku, spoločnosť a približne v polovici knihy tiež na zaslepenosť katolíckej cirkvi a nemožnosť mnohých teológov.
Na druhú stranu vyzdvihuje nevyhnutnosť bláznivosti pre dosiahnutie šťastia, či už u bežných ľudí, ktorým múdrosť prináša zbytočnú samotu a s ňou spojené trápenia rozumu, alebo samotných kráľov, ktorí namiesto premúdrených rád mudrcov uprednostňujú hravosť a bezstarostnosť šašov, ktorí im svojou bláznivosťou pomáhajú zmierňovať ťarchu koruny.
Mladí ľudia môžu vďaka bláznivosti plne využívať dary svojej mladosti, kým majú ešte čas, a nerobiť zo seba predčasných starcov. Avšak ani vo veku stareckom nie je ešte všetko stratené, keďže vďaka bláznivosti majú starci a stareny odvahu žiť, akoby nikdy ani nezostarli - teda sa môžu venovať rôznym mladíckym aktivitám, ktoré by im spoločnosť najradšej už dávno odoprela. A ak nemajú títo najstarší sveta záujem byť odvážnymi, nevadí, Bláznivosť im dovolí dožiť si svoje dni v bezpečí nerozumu tak, ako svoje dni práve začínajú žiť deti ešte neschopné prvých krokov - azda vyzerajú nešťastne? Voľme Bláznivosť!

Jonny
17.11.2016

V době, ve které kniha vyšla byla patrně převratná, snad i dechberoucí. Dnes už ale kouzlo patrně vyprchalo. Po prvních 20 (?) stránkách jsem některé strany přeskakoval a nakonec jsem knihu ani nedočetl. Text je vlastně dost monotematický, kritika má v celé knize obdobné pojetí, mění se jen objekty kritiky.

Jack93
29.10.2016

Chvála bláznivosti mi vzala hodně sebevědomí, vážně. Po většinu knihy jsem nechápal, co čtu. Teď už vím, co znamená čtenářská negramotnost. Erasmovo dílo má 206 stran a četl jsem ho dva týdny!!! Důvod je prostý - nezaujalo mě a neměl jsem vůli ho okamžitě dočíst, spíš jsem ten okamžik co nejvíce oddaloval.

Přišlo mi to o ničem. Z jazykového hlesika bylo vše v pořádku, žádné složité konstrukce, ale dějově - je-li v knize vůbec nějaký děj - to bylo neskutečně nudné. Není růže bez trní.

Dávám jen tři hvězdičky, protože takhle dlouho mě žádná kniha nebavila. Abych skončil trochu pozitivněji, vypsal jsem si z knihy pár myšlenek, které se mi líbí. I z nezáživného díla se dají vytáhnout zajímavé citáty:

Co bude člověku platná tvář, bude-li poskvrněna kazem duševní omrzelosti?
Co bude platné mládí, bude-li nakaženo stařeckou zasmušilostí?

„Opravdu, kdo plane láskou, nežije už v sobě, nýbrž v tom, co miluje. A čím více se vzdaluje sám od sebe a přechází v to, co miluje, tím větší rozkoš pociťuje.“

rostwin
03.12.2014

Nejlepší závěr nezávěr (plně se hodící k celé koncepci díla), kterým bylo lze pojednání uzavřít.

Argony
13.11.2012

Jedna z knih zařazených mezi povinnou četbu, která se dá číst a zároveň pobaví. Ústy bohyně nenechal na nikom niť suchou (kněží, právníci...). Utkvěl mi v hlavě odstavec o tom, proč se nejvíce mají v oblibě děti a staří lidé. Protože člověk na sklonku života se opět podobá dítěti - chůze, bezzubá ústa ... Jak pravdivé.
Ve své době to byla kniha, za kterou mohl Erasmus skončit na popravišti. Napsal ji ovšem tak, že se vždycky mohl vymluvit na to, že to neřekl on, ale bohyně Bláznivost.