Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1093/mid_chram-matky-bozi-v-parizi-5dV-1093.jpg
4
1727
233
Historický román odehrávající se v Paříži v 15. století za vlády Ludvíka XI., vystavěný v chronologické kompozici s v romantismu obvyklými prvky retardace. Victor Hugo čtenáře zavede do dokonale vykreslené atmosféry patnáctého století a seznámí nás s tragickým příběhem znetvořeného Quasimoda, krásné Esmeraldy a proradným knězem Frollem.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2014 , OmegaOriginální název:
Notre-Dame de Paris , 1831
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha. K této knize jsem se teď po letech vrátila a jsem nadšená. Tenhle příběh je prostě krásný, smutný a k zamyšlení.
Do poslední chvíle jsem byla přesvědčená, že dám této knize nižší hodnocení. Ale ty poslední stránky....nemohla jsem knihu odložit a nakonec brečela jako malá želva, což se mi až tak často nestává. Vážně je svět takhle krutý? Ano, bohužel je a v tom je krása tohoto díla. Nejen absolutně realistické popisy Paříže,osob, ale i popis reálného utrpení člověka. A vlastně celého reálného života, každé malé bytosti na tomto světě. Určitě sáhnu po další knize od tohoto autora.
Když jsem začínala tuto knihu číst, chvíli trvalo než jsem se zorientovala v ději. O něco později se to však spravilo a příběh mě zaujal. Naneštěstí mě velice zklamala kniha třetí, tedy zdlouhavá popisná pasáž, kterou jsem četla snad na čtyřikrát a nakonec jsem ji - ačkoliv to běžně nedělám - přeskočila a pokračovala až tam, kde opět navazoval děj. To pro mě byla asi největší překážka, kdy jsem chvíli dokonce uvažovala, jestli knihu neodložím. Ale jsem ráda, že jsem to neudělala, neboť příběh je sám o sobě velice zdařilý. Líbilo se mi psychologické prokreslení postav, neokoukaný příběh a originální zápletky. Nejednou jsem byla napjatá, dojatá či překvapená. Chvílemi jsem dokonce měla pocit, jako by na mě skrze staré stránky skutečně dýchala atmosféra tehdejší Paříže.
Co se týče stylistiky, zde jsem byla spokojená. Slovní zásoba byla pestrá, mnohdy expresivní, což příběhu dodávalo "ten správný šmrnc." Jediným rušivým elementem pro mě byly výpovědi v cizích jazycích s vysvětlivkami pod čarou.
Když to celé shrnu, až na zmíněnou dlouhou popisnou pasáž byla kniha skvělá. Na jejím základě jsem si dokázala živě představit tehdejší společenské poměry, a to oceňuji. Victor Hugo je právem považován za literárního velikána a pokud je zde někdo, kdo by tomuto tvrzení nevěřil, může si Chrám Matky Boží přečíst sám. Pak mi jistě dá za pravdu. :)
Čekala jsem více... Příliš zdlouhavé popisy a dosti složitý jazyk. Ale příběh byl sám o sobě perfektní - dramatický a plný vášně.
U tohoto autora mám trošku problém se začátky knih. Vždy mi trvá, než se začtu, než mě děj začne bavit. Bylo tomu i u této knihy. Příběh byl na můj vkus příliš pohádkový s naivní "Popelkou" a laskavým "Netvorem", který samozřejmě nekončí vůbec pohádkově. Více mě zaujala kniha - Muž, který se směje.
Krásu, nespoutanost, poslání a hlubokou uměleckou hodnotu architektury, zničil knihtisk. Teď je kniha, která má stejná poslání, jen se stala dostupnější možností se vyjádřit stále na vysoké úrovni, i když se stala nástrojem i hlupáků, ale tomu se dalo úspěšně vyhýbat, válcována internetem a jeho nástroji k vyjadřování. Člověk se musí mnohem více brodit tupostí a často se v ní topit, než má možnost nalézt vor v moři odporných sraček. Nerovný boj knihy se sociálními sítěmi spočívá hlavně v tom, že tento nástroj pro své zvratky a bezduché žvatlání dokáže ovládat každý a odevšad. Pak třeba může kdejaký rádoby hlubokomyslný zapšklý neandrtálec hodnotit knihy a psát k tomu své nic neříkající komentáře. Čekat na ovace, které znázorňují zdvižené palce a cítit se jako genius nad svým výplodem. Tak aspoň činím vždy já, největší z pokrytců a honitelů uznání.
Monumentální freska ze středověké Paříže za vlády Ludvíka XI. a současně jeden z nejčtenějších románů Viktora Huga. Rozjíždí se zvolna a ústředního motivu se dotýká jen letmo a jakoby mimochodem. Hugovi trvá téměř polovinu knihy, než příběh pořádně rozehraje, ale potom už je to jízda na horské dráze. V jediném okamžení jste bez skrupulí vtaženi přímo doprostřed dramatu a není cesty zpátky. Esmeralda spolu s Quasimodem si cele opanují vaši pozornost a nedají vám vydechnout, dokud se nenaplní jejich osud. Hugo krásně pracuje s atmosférou i s charaktery, byť některé z nich jsou trochu jednostranné a míří pouze na základní emoce. Skoro by se dalo říct, že pod drobnohledem rozsáhlého pitvání nejsou ani tak jednotliví hrdinové, jako spíše artefakty doby a věci okolo nich. Naštěstí Hugo v pravou chvíli zavelí do útoku, zahodí všechny rozptylující elementy a soustředí sílu veškerého svého umu do jádra samotného příběhu, které pak vygraduje v oslňující finále. Klobouk dolů, mistře… rozhoupejte zvony ve věžích Notre-Dame.
Do ČV2021 na téma „Kniha vydaná před 100 a více lety“ byl těžký výběr a mezi tipy se objevil i Viktor Hugo. Jeho kniha dokonce překonala vydání Hrabě Monte Cristo z r.1844 o dalších 13 let, tedy zaokrouhleně 190. To je úctyhodná doba, a co čtenářů po celém světě ji četlo…. Jsem v rodinném stromu též x-tý čtenář:o)
Když „opominu“ Francii a historické zařazení pak mi přijde téma moci, krutosti, bezohledné touhy po někom/něčem dost aktuální. Stále se nemohu rozhodnout, zda více obdivovat charakter a lidskost Quasimoda nebo Esmeraldy. Možná to byl autorův záměr, rovnováha mezi mužem a ženou, jejich hodnoty a city, které prochází zkouškou a jen oni sami ví, jakou mají cenu. Zdá se vám to povědomé?
Knihu mám ve vlastní knihovně více než 40 let, ale děj znám hlavně z filmu. V paměti mi vlastně uvízli jen citlivý, ale fyzický odpudivý Quasimodo a naivní krasavice Esmeralda. Nyní jsem poslouchala audioknihu a zároveň občas porovnávala s psaným textem ve svém vydání. Kniha je vlastně přehlídkou charakterů, různých druhů lásky, nespravedlnosti, surovosti a společenských rozdílů. Úctyhodné dílo staré téměř 200 let. Rozumím dnešním studentům, že budou preferovat filmové zpracování nebo audio knihu (pokud se jen nenašprtají někým vypracovaný rozbor díla).
Chápu, že pro mnohé je kniha nezajímavá a neaktuální. Ano Hugo není současný populární autor,kterých je teď až moc, ale tuto knihu , narozdíl od jiných,si budete pamatovat.
Krásná naivita zamilované Esmeraldy ukazuje nevědomost a nevinnost mladí která patří do této doby. Kniha se mi líbila ,je to klasika a pořád moc hezká
Klasika francouzské literatury 19. století přináší tragický milostný příběh na pozadí poutavě popsaného života ve francouzské metropoli na sklonku 15. století. Hugův styl mě překvapil svou čtivostí a barvitostí i absencí těžkopádného jazyka, který jsem očekávala.
Nádherná a hloupoučká Esmeralda, hrbatý ale dobrý Quasimodo, záporný zamilovaný Frollo postavy této tragické knihy, která vás polkne budete cítit velmi silné emoce.
Příběh o moci, chtíči a lidské krutosti.
Po rokoch som opäť zatúžila prečítať si tento úchvatný historický román a som prekvapená, že tu na Databáze kníh ma vzhľadom na jeho kvalitu pomerne nízke hodnotenie. Všímam si, že priaznivcov poctivých historických románov je čoraz menej a je mi z toho trochu smutno.
Na knihe Chrám matky božej v Paríži ma okrem samotného deja zaujali aj autentické historické opisy prostredia, kde autor vierohodne opisuje budovy, samotnú katedrálu, ulice a rôzné zákutia, čo celému dielu dodáva úžasnú atmosféru.
Samozrejme sú pre mňa výnimočné charakteristiky hlavných postáv, na ktorých sú zvýraznené veľké kontrasty, napr. Quasimodo je navonok obludný, ale srdcom láskavý, spravodlivý a dobrosrdečný.
Nejdem tu teraz rozpitvávať celú knihu, lebo by to trvalo veľmi dlho a bol by to rozsiahly komentár.
Môžem iba z mojej strany odporučiť všetkým milovníkom historických románov, aby si prečítali tento romantický príbeh krásnej cigánky Esmeraldy a znetvoreného Quasimoda, ktorý je zároveň príbehom dobra a zla, lásky a vášne, spravodlivosti a trápenia.
Tuto knihu jsem už četla, ale je to takových 5 let zpátky … jsme moc ráda, že díky výzvě jsem se k ní mohla vrátit a znovu si oživit příběh (i když na konci byl za mě smutný) … prostě má své kouzlo ...
K této knize asi nemám moc co říct. Byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala a Victor Hugo opět nezklamal.
Pamatuji se, že jsem na obrazovce narazil na verzi z 39 roku, podíval jsem se na ni a byl potěšen. Po X letech jsem se podivil, že vlastním i knihu podle níž je nejenom tento film natočen. Něco mě však od záměru si ji přečíst odrazovalo. Ať už to byla velikost autorova jména Victor Hugo (přeci jen je to pojem a zaslechli ho i ti jenž ke knihám netíhnou). Obával jsem se nějakého starodávného jazyka jímž mě zahltí, měl jsem pochyby ohledně jeho umění psát (píše báječně). Začal jsem číst a musel se prokousat přes v celku nudné seznamování při náboženské hře. Cítil jsem hořkost a že mám to, co jsem předpokládal. Na to se zjevila krásná Esmeralda a všechna negativita se rozpustila. A já zjistil, že tu mám přesně to mimořádné dílo, po kterém mé srdce toužilo a nechal se unášet.
Štítky knihy
zfilmováno romantismus 15. století francouzská literatura upalování čarodějnic gotické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Kniha Chrám Matky Boží v Paříži je v
| Právě čtených | 34x |
| Přečtených | 3 030x |
| Čtenářské výzvě | 195x |
| Doporučených | 112x |
| Knihotéce | 963x |
| Chystám se číst | 522x |
| Chci si koupit | 65x |
| dalších seznamech | 37x |
Když se řeklo Chrám Matky Boží v Paříži, představila jsem si nudný a složitý román, který mě nebude bavit. Vždycky jsem se bála těchto velkolepých děl. Ale pokus omyl. Celkový děj mě zaujal, líbila se mi zápletka a postavy. Sice se našly kapitoly jako např. popis Paříže nebo popis Soudního paláce, které mě vážně nudily a přišly mi složité. Protože postavy si umím představit, ale město, které se za tři století určitě změnilo moc ne. Abych to shrnula, hodnotím knihu kladně. Skončila sice dost bizarně, ale bavila mě.