Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7852/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-6546848571946.jpg
4
1869
446
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Boy in the Striped Pyjamas , 2006
více info...
Přidat komentář
Pokud si dobře vzpomínám, tak autor tuto knihu napsal za dva dny. A je to znát... Nějaké historické reálie, na to očividně se*e pes.
1) Šmuelovi je tedy nějakých 9 let a žije v táboře. Už tohle je blbost jak vrata. Děti, natož takhle malé, šly po příjezdu do Osvětimi okamžitě do plynu.
Vězni v táboře koneckonců museli tvrdě pracovat a k tomu budíček ve 4 hodiny a večerka ve 22 hodin. Tohle by ani žádné dítě nemohlo přežít, ne?
2) Pokec u plotu? Absolutně nemožné. Nejen že by na to nebyl čas, ale hlavně by ho na místě zastřelili. A což teprve ten proud v plotě? Anebo to, že aspoň v Auschwitz I jsou ploty dva a ještě je mezi nimi možná metrová mezera.
!!!SPOILER!!!
3) Smrt těch dvou je taky nějaká podivná. Pokud si to dobře pamatuji, tak je nějak se skupinou dalších vězňů obklíčili náckové a nahnali je do plynu, ne? To je žert? Vždyť takhle to vůbec nefungovalo. A ty plynové komory byly taky na nějakém divném místě, tuším. Snad u těch domů, kde vězni spali? Mám za to, že ani jedna plynová komora není ve stejné části, co ty baráky.
!!!KONEC SPOILERU!!!
Jestli to má být kniha pro děti, ok. I když je pravdou, že jsem to četla jako dítě a už tehdy jsem usoudila, že je to blbost, kterou už nikdy v životě číst nebudu. Tehdy jsem měla pocit, že se tam vůbec nic neděje.
Závěrem: škvár, který nemá se skutečností nic společného, autor to řádně odflákl a těží jen z toho, že holocaust a děti jsou citlivá témata.
Existuje mnoho lepších a kvalitnějších knih s touto tematikou, takže se divím, proč zrovna téhle se dostalo tolik pozornosti.
Nejsilnější kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Její síla spočívá v kontrastu mile naivního popisu života očima citlivého devítiletého kluka a naprosto nečekaného a velmi odzbrojujícího konce. Je to krásný svět plný her s kamarády a hledání dobrodružství v kontrastu s odlišným fungováním popisovaným v naprostém závěru knihy. Netuší nic o tom, z jaké pochází rodiny, netuší nic o lidech za plotem. Až do úplného konce.
Příběh o přítelství na život a na smrt. Konec mě absolutně dostal, nečekala jsem to.
Jednu hvězdu z hodnocení dávám pro trochu originality skrz hlavní devítiletou postavu, ale jinak... Myslím, že tyhle zkreslující knihy by vůbec neměly existovat. Vždyť v tomhle podání Osvětim vypadala jako docela príma tábor, např. každý den je možné jít si pokecat k plotu, který vůbec nebyl nabitý elektřinou, samo dítě si dojde pro nový vězeňský mundúr... Jinak naivita hl. hrdiny byla až do očí bijící... Jestli toto má být kniha pro děti, aby trochu pochopily, co se dělo, tak budiž, ale jinak...
Po shlédnutí filmu, který se mi hrozně líbil, jsem si musela přečíst i knihu. Kniha se mi líbila na stejné úrovni, jako film. Dokonalý, nádherný, kouzelný a dojemný příběh. Akorát bych knize vyčetla to, že konec byl tak nějak "uťatý". Ve filmu bylo rodičům hned jasné, co se asi Brunovi stalo, za to ve filmu tomu byla věnována stránka a půl s tím, že nikdo netušil, kde vlastně je, ale po nějaké době se jeho otci jakoby náhodou rozsvítilo s tím, že asi skončil tam, kde skončil.
Z této knihy (i stejnojmenného filmu) se stal obrovský fenomén, který rozdělil lidi na dva tábory - jedni ho odsuzují, druhé dojímá. Já (bohužel) tak nějak chápu oba tyto tábory. Kniha nabízí velmi zajímavý a originální vhled do života devítiletého německého chlapce, který (narozdíl od toho filmového) rozhodně není nějaké zakřiknuté dítě a umí si dupnout. O to je zoufalejší, když není po jeho a musí kvůli tatínkově práci bydlet na místě, které se mu ani trochu nelíbí. Nemyslím si však, že by syn německého velitele koncentráku věděl tak málo o židovství a byl tak moc naivní, aby si myslel, že lidé v "pruhovaných pyžamech" vedou za ostnatým drátem klidný a pohodový život, kde si děti mohou hrát, nedej bože, aby jim život za plotem dokonce záviděl. Nemluvě o tom, že malý Šmuel by si asi nemohl prakticky denně chodit povídat s někým přes plot, byť by se jednalo o méně hlídanou část tábora.
I přes to však kniha rozhodně stojí za přečtení a vzhledem k tomu, že se jedná o dětskou knihu, bez váhání bych ji dětem od 10 let doporučila, neboť krásně ilustruje, v jak nehostinném prostředí musely vyrůstat i německé děti, které stejně jako všechny ostatní toužily jen po klidném dětství, aniž by jim byla vtloukána do hlavy politika, jíž nerozuměly.
Knihu jsem četla v německé verzi, když jsme ji během karantény měli číst. Upřímně...trochu jsem nepochopila jaký ohlas kniha způsobila. Já si totiž po celou dobu čtení spíš neustále klepala na čelo.
Jasně, příběh je psaný v ich-formě (možná aby nabyl ještě víc na děsivém pocitu a pochmurné atmosféře), avšak pozorovat celý děj z pohledu chlapce, který byl celý život vychováván v privilegované rodině během 2.světové války a vlastně až do samého konce absolutně netuší, co se kolem něj děje bylo nervy drásající. No což o to že nevěděl, přišlo mi spíš že až přímo ignoroval všechny náznaky kolem (a že jich nebylo málo). Opravdu jsme celou dobu řešili problémy jakože nový dům má pouze dvě patra namísto pěti, že si chce hrát a že se nudí??? Přitom se kolem něj dějí hrůzné věci, které on mnohdy i vidí, ale ignorantsky je raději přehlédne - no hlavně aby se nenudil že...
Chlapcova naivita na mne působí bohužel až příliš nerealisticky. Chápu je mu devět let, ale myslím si, že už v devíti letech není dítě takto hloupé.
K tomu všemu pojďme ignorovat fakt, že popis Osvětimi v knize proti realitě byl celkem výsměch historii...
Proto si kladu otázku, jestli je to vlastně kniha určená dospělému člověku. Myslím si, že je spíše zaměřené právě na mladší cílovou skupinu. Vlastně zajímavě podá atmosféru koncentračních táborů mladšímu dítěti z pohledu sobě rovného. Avšak po tom co je kniha takhle známá, jsem čekala něco diametrálně odlišného.
Čekala jsem možná víc pohledů mimo Brunův život - víc právě té atmosféry táboru, který měl vlastně vyloženě pod oknem. Naopak převažovali hloupé popisy 'jeho problémů,' které jsou vzhledem k pointě celé knihy absolutně irelevantní.
Kniha skončila jak 90% knih s touto tématikou...
Obecně mi kniha nedala vlastně nic. Rozhodně existují stokrát kvalitnější příběhy na toto téma, po kterých bych sáhla radši. Pro jednou můžu říct, že film byl lepší.
Ta krásně popsaná chlapecká naivita, z jejíž pohledu se nám příběhu dostává, naprosto přesně vystihuje tu absurditu, která se tehdy děla. Pravda, autor v příběhu vlastně nezmínil nic konkrétního - dobu, kdy se příběh odehrává, jaká epocha dějin zrovna probíhá, kdo je to ten "Fíra", co udělali ti "špatní lidé", ani co se jim ve finále stalo. Nic - ale přece všichni víme, o co šlo. Jen sledujeme příběh chlapce, který se cítí být osamocený, a naštěstí potká stejně starého klučinu, se kterým se stanou přáteli. Dotklo se mě to a bylo to velmi silné.
Příběh, který by se pravděpodobně takto nikdy nestal, ale to vlastně nevadí. Na knize oceňuji zejména to, jak autor velmi dobře vystihl způsob vyprávění - je vyprávěn z pohledu malého chlapce, naivně a uvěřitelně. Právě kontrast té naivity na pozadí holokaustu je hodně silným zážitkem.
Naivní pohádka o... holokaustu?
Zní to absurdně, že?
A přitom to přesně shrnuje celou knihu. Spousta prvoplánově líbivých myšlenek a metafor o přátelství, lidství, důstojnosti, dobru, zlu... zabalená do pseudokulis nacistického Německa během druhé světové války.
Jenže celé je to nereálné, zkratkovité a ve své hlouposti místy až bizarní. Nevědomost ba přímo ignorace hlavního hrdiny společně s nevědomostí a ignorantstvím autora je iritující už po pár stranách.
Ne, bez ohledu na to, jak příběh „chytne za srdíčko“, by se něco takového nikdy nemohlo stát – rozhodně ne v této podobě. Autor si podle všeho nenastudoval ani elementární informace o koncentračních táborech a dobových reáliích (Německý chlapec, syn nacistického pohlavára, netuší nic o největším nepříteli árijské rasy? Srsly?). Prostě děs.
A pro koho je kniha primárně určena? Dospělým, kteří minimálně u nás prošli základnám vzdělání a kterým stačí, aby si vzpomněli na hodiny dějepisu (postačí i průměrný dokument z televize), a musí jim vstávat vlasy hrůzou nad všemi nelogičnostmi? Nebo dětem bez znalosti tematiky, kterým může být blízký dětský (ale neskutečně naivní) hrdina a některé jeho názory, ale zase jim nic neřeknou ani narážky mezi řádky, ani Fíra, Oušic a další?
Řekla bych, že ani jedné jmenované skupině. Pokud vás tohle téma zajímá, rozhodně sáhněte spíše pro knihách autorů-pamětníků (Lustig, Weil, Fischl, Frýd, Fuks…) nebo minimálně těch, kteří k tématu přistupovali s úctou a po hlubším výzkumu a rešerších (Stryon, Merle, Mornštajnová).
Krásná a zároveň smutná knížka o přátelství dvou chlapců, kteří stojí na opačném konci plotu. Navíc s hodně smutným koncem, ačkoliv za mě to asi skončilo, tak jak jsem očekávala... Nějakým zvráceným způsobem to snad ani jinak skončit nemohlo...
Knihu jsem včera dočetla, ale mám pocit, že teprve teď ve mně opravdu doznívá. Nejprve je to jen nic netušící pohled dítěte na hrůzy holocaustu, které jsou v příběhu většinou obratně zamaskované. Ale teď, po čase na přemýšlení, se začíná vkrádat ten mrazivý pocit, který je ještě umocněný koncem...
Nevím, jak moc je vhodné vzhledem k tématu knížky napsat, že mě bavila. Každopádně se mi četla dobře, má myšlenku a vyprávění z pohledu dítěte určitě bylo zajímavé. Na druhou stranu jsem viděla i film a musím říct, že ten mě dostal mnohem víc. Kniha ve mně nedokázala vzbudit tolik emocí, kolik bych čekala.
Myslím, že Chlapec v pruhovaném pyžamu stojí za přečtení, zejména pokud vás zajímá tématika holocaustu, ale nejste na ni experti. Protože ti v knize určitě shledají nějaké nesrovnalosti, kterých jsem si všimla i já jako laik.
No nevím film byl lepší tohle mi přišlo takový krátký chtělo to víc rozepsat jako námět rozhodne dobrý moc knížek o hocaustu z pohledu dítěte není ale i tak mi to přišlo takový prázdný. Je to škoda jak píšu námět krásný. Za mě průměr 50%
O holocaustu a o válce jsem toho četla už mnoho. Chcete-li fakta, rozhodně sáhněte po něčem jiném.
Toto je však velmi zajímavé pojetí. Pohled dítěte, které vůbec nemá ponětí o tom, o co tady jde, proč jsou věci tak, jak jsou, kdo je kdo...
Je mrazivé, co všechno Bruno nevěděl a neuměl si to ani představit. Co si umíme představit my? Něco víme, přesto myslím, že si neumíme OPRAVDU představit, pochopit, co se to vlastně dělo...
“Tak to je konec příběhu o Brunovi a jeho rodině. To se ví, že se to stalo hodně dávno a nic takového se už nemůže opakovat. Ne teď a ne v této době.”
Určitě... ?!?...
Příběh mě chytil za ️ srdce a vic k tomu asi ne povím jen mohu doporučit přečíst
Je zvláštní kombinace toho naivního dětského pohledu a závažného tématu....v každém případě na tu knihu jen tak nezapomenu.
Ještě nikdy mě žádná kniha tak nenaštvala, koncentrační tábor v knize byl spíše parodie na reálnou Osvětim...
Jakože většina těch věcí v té knize nedávala smysl. Nejvíc mě rozsekalo tohle: ŠMUEL UŽ BRUNA VYHLÍŽEL A POPRVÉ NESEDĚL SE ZKŘÍŽENÝMA NOHAMA NA ZEMI A NEKOUKAL SE DO PRACHU, NÝBRŽ STÁL A OPÍRAL SE O PLOT. Píši přesně jak je to napsané v knize a pro pochopení Šmuel je vězeň v Osvětimi. Jakože určitě se vězni v Osvětimi mohli jen tak opírat o plot a určitě nebyl nabitý elektřinou... No prostě nechápu to hodnocení a neustále jsem se vztekala nad tím že věci nedávají smysl, ale jakože vůbec nedávají smysl.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
| 2016 | V tomto domě straší |
Kniha Chlapec v pruhovaném pyžamu je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 2 769x |
| Čtenářské výzvě | 721x |
| Doporučených | 211x |
| Knihotéce | 530x |
| Chystám se číst | 974x |
| Chci si koupit | 237x |
| dalších seznamech | 40x |
Musím přiznat, že je toto jedna z mála knih, kdy mě film oslovil víc, zejména konec. Kniha byla pěkná, naivní, z pohledu dětských nechápavých očí nad tehdejším světem, ale občas i to bylo trochu moc. Co si ale zaslouží ocenění, je krásně nenuceně popsané přátelství mezi hlavními hrdiny.