Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7852/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-6546848571946.jpg
4
1869
446
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Boy in the Striped Pyjamas , 2006
více info...
Přidat komentář
Osobně nemám ráda příběhy s touto tématikou. Ale myslím si, že občas si to přečíst by měl opravdu každý. Kniha je psaná z pohledu dítěte. Libí se mi tam ta nevědomost dítěte, co se vlastně ve skutečnosti v té době děje. Jak se snaží přemýšlet o tom, co je správné a co není a pochopit celou tu situaci. O závěru příběhu vůbec nebudu mluvit, to jsem obrečela.
Kniha je o nacistické německé rodině za druhé světové války, konkrétně o nejmladším členovy rodiny, o devítiletém chlapci jménem Bruno. Brunův otec, jenž je německým vojákem, jednoho dne dostane vysoké povýšení, což obnáší to, že celá rodina se musí odstěhovat do velitelské vily ve vyhlazovacím táboře Auswitsch. Nikomu kromě Brunova otce se to nelíbí a nechtějí se odstěhovat, nemají ale na vybranou. Bruno se v táboře zprvu hodně nudí, ale také si všimne jedné zvláštní věci. z okna se dívá na nízké domky, ve kterých bydlí lidé v pruhovaných pyžamech a všechno to je před ním schováno za vysokým plotem.
Jednoho dne Bruno potká u plotu jednoho z těch lidí v pruhovaných pyžamech. Jmenuje se Šmuel a je přesně na den stejně starý jako Bruno. Šmuel se stane Brunovým nejlepším přítelem a zažívají spolu velmi neobvyklá dobrodružství, pokud se tomu tak dá říkat. Příběh je vyprávěn pohledem Bruna, což je podle mě trochu škoda, rád bych totiž někdy věděl co se honí v hlavě ostatním postavám. Kniha se mi docela dost líbila, ale není to nic pro slabší povahy. Knize dávám čtyři, pokud by šlo čtyři a půl hvězdiček z pěti.
Ono je to psáno tak hezky, dětsky, kamarádsky... Nic není naplno řečeno, ale tím, že máme povědomí o událostech doby, tak je to na psychiku náročnější. A musím přiznat, že se mi nespalo úplně dobře. Doporučuji nedočítat před spaním.
O této knize jsem slyšela už tolikrát, což mě možná od čtení odrazovalo. Teď jsem po ní sáhla spíš náhodou a zalitovala, jak to že jsem ji nepřečetla už dřív! Poslední dobou tématiku holokaustu nevyhledávám, ale příběh vyprávěný z pohledu devítiletého dítěte byl jiný než ostatní. Kniha je krátká, měla jsem ji přečtenou rychle. Závěr mě ale úplně odrovnal. Pár dní na to jsem se musela podívat i na film, který je také povedený.
tato kniha je jako Tatér největší brak z braků. je tam takových hovadin. už ten pokec u plotu, který byl nabitý pod elektřinou . A navíc strážní z věží okamžitě stříleli. Ten židovský kluk, pokud nevypadal na čtrnáct, šel do plynu. Nebo pokud neměl nějakou anomálii a nevybral si ho Mengele. a určitě by ho nenechali se po táboře poflakovat. a ten německý kluk by byl u Hitlerjugend...takže toto fakt ne, ani pro děti.....
Smutné a zároveň krásné. Knížku jsem zhltla prakticky na posezení, uvítala bych více stran. Co mě děsí je to, že je knížka vedená jako pro děti. Aspoň u nás v knihovně to tak mají.
Krásny a zároveň smutný príbeh spod pera talentovaného Johna Boyneho z obdobia vojny...
Príbeh je postavený na svete dvoch chlapcov židovského a nežidovského, ktorí sa spolu
skamarátia... Oblasť je rozdelená plotom na dva tábory v jednej žijú židia v pásikavých pyžamách a v druhej nežidia...
Malý 9roč.chlapec, ktorého otec je veliteľ nad Židmi nechápe rozdiel a domnieva sa, že ľudia v pyžamách sú šťastní...Raz chce preskúmať ich ,,svet,, stranu a tak mu kamarát prinesie rovnako páskované pyžamo, prekročia spolu plot a idú bádať...lenže nie vždy je všetko tak, ako sa na prvý pohľad zdá a čo sa udeje na druhej strane plota? Dozviete sa ak siahnete po tejto útlej knižke...
Za MŇA ODPORÚČAM
Nadherna knizka. Bolava, kruta a zaroven nezna a pohlazeni na dusi. Ano, zvlastni kombinace.
Navic na jeden vecer.
Tak tohle byla dobrá knížka. Čtivá bleskovka - přečtena za jedno odpoledne. Hrůzy, které obklopují židovskou otázku, vyvstávají na povrch jedna za druhou prostřednictvím naivního vyprávění devítiletého chlapce Bruna, syna komandanta v koncentračním táboře v polském Auschwitzu. Dětský pohled na dění druhé světové války mi připomněl knihy Morise Gleitzmana ze série Felix a Zelda. Tam byl ale vypravěč zástupcem druhé strany - Žid. Bruno je empatické dítě, které se zabývá pocity, pohnutkami, řečí těla osob, se kterými se setkává. Přes svůj věk - nebo možná právě díky němu - na různé situace pohlíží bez jakýchkoli ideologických zájmů, čistě z lidského pohledu. Jeho osobní zkušenost se Židy se dostává do rozporu s tím, co je nacistickou ideologií propagováno. Podobně jako v Gleizmanových knížkách i tady je krutost vygradována právě kontrastem mezi myšlením hlavního hrdiny - dítěte a tím, co o daných záležitostech ví čtenář. Ten - kdyby mohl - milerád by zasáhl do děje a dítě tak před neznámým nebezpečím varoval. Reálnost či nereálnost jednotlivých situací včetně závěru samotného neřeším - kniha nabízí dostatečný prostor pro úvahy nad samotným principem genocidy versus rasové nadřazenosti, byť prostřednictvím symbolu, jakým je přátelství chlapců z obou stran plotu.
Knihu jsem četla kdysi dávno... tenkrát ve mě vzbuzovala méně emocí než dnes... ( dnes když už jsem také matkou malého syna) v tom vidím i čisté duše malých dětí, které se chtěly kamarádit, být spolu a neměly ponětí o tom co je čeká.
Knihu jsem četla, protože jsem chtěla zjistit, jestli ji zvládnou pochopit děti. Ano, řekla bych, že v pohodě.
Nicméně je tu pár nesrovnalostí, které se mi nelíbí. Nicméně spousta knih je "zjednodušených", když jsou určeny dětem...
Ačkoli jsem předem neviděla film, již od začátku knihy jsem věděla jak to zkončí :-( Kniha se četla moc dobře a děj svižně ubíhal.
Opravdu se mi velmi málo kdy stane, že bych po přečtení knihy jednoznačně usoudila, že filmové zpracování bylo daleko lepší. U Chlapce v pruhovaném pyžamu tomu tak ale bohužel je. Je pravdou, že jsem netušila, že se jedná o knihu pro děti, právě proto mě ze začátku velmi zarazil styl, kterým byla kniha napsaná. Ten by mi ve finále ani tolik nevadil, ale neustále opakující se věty o Berlíně či tečce a skvrnce mě v průběhu knihy začaly opravdu vytáčet. Celkově mi přišla kniha oproti filmu daleko nudnější, i když je fakt, že nám poskytla daleko více informací o Brunově i Šmuelově "předchozím" životě. Snad největším zklamáním pro mě byl ale konec. Nejdřív jsem chtěla knize dát čtyři hvězdičky, nakonec ale hodnotím něco mezi třema a čtyřma. Je sice fakt, že ve filmu byl konec zpracován záměrně cílený na city, což za normálních okolností nemusím, knižní konec mě ale naopak nechal úplně chladnou. Čekala jsem něco víc, už jenom proto, že po shlédnutí filmu pokaždé brečím ještě douho po té, co skončí záverečné titulky.
I když některé scény byly přehnané a trochu méně uvěřitelné, příběh mě vtáhnul od první stránky. Zajímavý nápad a fakt, že kniha byla napsána především pro děti, mě emotivně zasáhly. Konec mě šokoval a ještě dlouho ve mně rezonoval.
Ze všech knih o tomto tématu, které jsem četla, je tato suveréně nejhorší. Věřím tomu, že to autor napsal za dva dny. Je to hodně znát.
Jako pardón, ale pokud vím, tak v Osvětimi byl v plotech proud a v této knize děti plot nadzvedávají a podlézají? Navíc malé děti byly jako práce neschopné rovnou povražděné. To jen tak jako příklad mnoha nesmyslů.
Jednu hvězdu dám za to, že je kniha krátká a tak vás to nebude rozčilovat moc dlouho.
Na konci knihy mé oči zůstaly suché. Opravdu mě nedokázal dojmout tenhle nelogický brak.
Knížka je velmi emotivní. Příběh je skvěle popsaný z dětského nechápavého pohledu. I když se mi některé části zdáli trochu přehnané a vymyšlené a za normálních podmínek to takhle v koncentračním táboře nefungovalo knížka se mi velmi líbila....konec mě úplně dostal skoro jsem se rozbrečela...
Velice smutný příběh o životě a kamarádství dvou malých chlapců. Kniha se četla docela dobře, ale filmové zpracování za mě bylo lepší.
To bylo tak emotivní viděla jsem film i četla knihu a u obou záležitostí jsem měla slzy na krajíčku .
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
| 2016 | V tomto domě straší |
Kniha Chlapec v pruhovaném pyžamu je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 2 770x |
| Čtenářské výzvě | 721x |
| Doporučených | 211x |
| Knihotéce | 530x |
| Chystám se číst | 974x |
| Chci si koupit | 237x |
| dalších seznamech | 40x |
...
Tři tečky.
Úplně jako komentář postačí. Neboť tady není co komentovat.
Čtenář truchlí. A nikdy truchlit nepřestane.
Nikdy, ale opravdu nikdy nezapomene.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přiznám se, že poprvé jsem se s chlapcem v pruhovaném pyžamu poznala ve filmu. Konec tohoto příběhu považuji za něco, co se do mě hluboce otisklo. Co všechno přežije. Je to přesně ten druh konce - je to TEN příběh, který nikdy neupadne v zapomnění.
Během závěrečných titulků jsem brečela, nevěděla, jak mluvit se sestrou a potřebovala si hodinu povídat se svou klávesnicí, abych si to dokázala srovnat, znovu prožít a stejně… nepochopit. Je zbytečné psát, že jsem tu noc nezavřela oči - ze strachu, že se prostřednictvím snu znovu setkám s Brunem a Šmuelem a nedokážu změnit konec příběhu...
Ta bolest nikdy nezmizela.
Pak nastal čas na knihu. Ne náhodou v týdnu, kdy jedna britská studie uvedla důvody, proč je kniha pro mladší čtenáře naprosto nevhodná.
Zranilo mě to dřív, než jsem knihu přečetla.
Chlapec v pruhovaném pyžamu není příběh, který by měl dokládat historická fakta. Vzdělává jinak… Skýtá mnohá ponaučení, rozvíjí emoční inteligenci, hladí po duši a obrací nás jakoby dovnitř. Z dospělých jsou rázem děti. Děti, které neví nic o zlu, které je obklopuje.
Tato knížka je něžná, nevinná, laskavá a nesmírně krutá zároveň. Moje láska k ní je pozoruhodně intimní. Nemám pocit, že bych ji vůbec dokázala vyjádřit. A nesmírně se mě dotýká, že by chtěl někdo tento příběh nějakému dítěti odepřít.
Přeji si, aby měl každý ve svém srdci svého chlapce v pruhovaném pyžamu. A nikdy si ho nenechal nikým vzít.