Chlapec, který přežil pochod smrti
Pavel Taussig
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380712/bmid_chlapec-ktery-prezil-pochod-smrti-QTB-380712.jpg
3
160
41
V roce 1981 sepsal Pavel Taussig pro svého staršího syna k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. To proto, že i jemu bylo jedenáct, když se ocitl v Osvětimi. Poté přežil ještě tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen a pochod smrti. Při popisování zážitků použil jen své vlastní zápisky. Psal si deník a zážitky od zatčení přes koncentráky do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. S nikým se přitom o nich nebavil, psaním si krátil dlouhou chvíli v nemocnicích v Rakousku, kdy byl ještě přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil. Postupně pak Pavel Taussig text doplnil o poznámky, dokumenty vystavené v koncentračních táborech a těsně po osvobození i o přepis původního deníku, který psal od 4. května 1945 do 27. 7. 1945.... celý text
Přidat komentář
Taká tá kniha, ktorú keby nečítam, nič sa nestane. Súhlasím so všetky kritickými príspevkami nižšie. Človeku mimo rodinu autora táto kniha ponúka veľmi málo.
Taková jiná kniha než znáváme z autentických příběhů z přežití koncentračních táborů. Spíš taková dokument, ale velice zajímavý.
Zajímavý příběh na pozadí hrozné doby. I přes všechny útrapy měl nakonec autor docela stěstí - přežil a setkal se se svou rodinou. Hezky se mi četlo tak prvních 100 stran, kde autor popisuje rodinný příběh i každodenní život před válkou. Deníček z koncentračího tábora mě naopak vůbec nenadchl a četl se mi velmi pomali. Jinak bych knihu doporučila.
Na knihu jsem opravdu těšila
Pána obdivuji, že to zvládnul
Ale jako kniha mě ti nebavilo, opravdu mě nebavilo číst pořád dokola o tom jakou má teplotu.
Pro rodinu autora je to jistě zajímavá četba ale pro veřejnost nikoliv
Na knihu jsem se těšila a upřímně jsem byla zklamaná. Autora samozřejmě obdivuji za vše, čím si musel projít, toto téma mě nikdy nepřestane fascinovat a zároveň k smrti děsit. Ale tato kniha bohužel opravdu není zpracovaná dobře. Jak už bylo řečeno, kniha je napsána hodně povrchově a zdaleka nezdůrazňuje hrůzu všech zážitků, což budí dojem, že si autor ničím natolik hrozným vlastně neprošel. Je to napsáno prakticky bez jakýchkoliv emocí. Co mi dost vadilo, bylo, že víc než polovinu první části, tvořily poznámky pod čarou. Neustále ve čtení přeskakovat na stránce nahoru a dolů bylo po chvíli dost otravné. Poslední části zápisků z nemocnice pro mě byly absolutně nudné, opravdu nepotřebuji 60 stránek číst jen o tom, jak vysokou měl teplotu a co bylo k jídlu. Pro uchování vzpomínek do deníku OK, ale v knize to být opravdu nemuselo. Fajn byly přiložené autentické fotografie a dokumenty, ale ani jedno mi celkový dojem bohužel už příliš nezlepšilo.
Upřímně obdivuji každého, kdo dokázal přežít peklo koncentračních táborů a soucítím s nimi. Bohužel v této knize jsem se nic nového nedozvěděla, ani mě nebavilo číst stále o výši tělesné teploty a porcích jídla. Každopádně, kniha je určitě hodnotná pro autorovu rodinu.
Knížka o chlapci, který si prošel koncetrákem. Kniha je rozdelena do tri casti. Z toho prvni cast je cely pribeh, ktery autor vypsal, kdyz se dostal z koncentraku. Tato cast je hodne povrchove popsana, urcite v koncentracnim tabore prozival peklo. Z jeho zapisku mi to ovsem tak neprislo. Tato cast je dopsana informacemi pod carou, ktere autor dodal pro doplneni. Druha cast je psana jiz po osvobozeni, tentokrate to je denik dne za dnem. Celou dobu ale vesmes ctete, co vsechno jedl a kolik mu namerili telotu v nemocnici. Treti cast je autoruv pohled z teto doby, kde si vesmes prectete celou knizku ve zkratce.
Hodnotim tremi hvezdickami, ac autor prozival v koncentraku peklo, z meho ctenarkeho pohledu se clovek moc nedozvedel. Ocekavala jsem z knizky vetsi hloubku. Nikomu takovy osud nepreji a prave tyto knihy by mely jeste vice poukazat na zlo, ktere se delo za druhe svetove valky.
Další kniha přeživšího holocaustu v mé knihovně. Četla se dobře, také dávám plus obrázkům, které v těchto knihách většinou chybí. Jen děj byl dost rychlý a stručný, ale autor vycházel ze svých tehdejších zápisků, takže to chápu. Celkově zajímavá kniha s výjimečně dobrým koncem.
Dobře čtiva kniha a samozřejmě se ani nedivím, že zápisky byli víceméně hlavně o jídle...
Smutná kniha ako každá z tohto obdobia, ale s dobrým koncom.
Avšak čitateľná bola len 1/3 knihy. Ďalšiu tretinu tvoria listy a kópie preukazov. A posledná tretina, tak tú som len preskakovala, pretože informácie o tom koľko akého jedla zjedol každý deň a akú mal každý deň teplotu, ma moc nebrali.
Kniha mne lehce zklamala. Není to první kniha podobného tématu, avšak zde se toho čtenář moc nedozví. Vše je jen rychle shrnuté a o pochodu smrti je tam stěží odstavec. Chápu, že příběh je vyprávěn a i zápisky psal chlapec ve věku 11 let, na druhou stranu je v druhé části většina zápisků jen o jídle. Rozumím, že po tom, co zažil to asi byla jeho hlavní starost - najíst se. Právě proto nehodnotím hůře. Je to celkem zajímavý vhled mladého kluka do strasti, která ho potkala a hrůz, které zažil, avšak mrzí mne absence větší vypovídací hodnoty o zážitcích. Ale potěšilo mne zase, že do toho později vepsal i svůj další život a život další vlastní generace. Člověk pak cítí ten hřejivý pocit, že navzdory všem hrůzám dokázal pak žít hezký a relativně normální život. Za vše toto děkuji, zapomínat by se nemělo.
Moc pěkná a čtivá knížka. Člověk ale musí vzít v potaz,že to bylo psáno pro jedenáctileté dítě a z pohledu jedenáctileteho dítěte. Takže žadný krvák nečekejte.
Knížka je psaná z pohledu jedenáctiletého kluka pro stejně starého syna. Takže podle toho k ní musíme přistupovat. Zážitky z koncentráku proto nejsou popsány tak krutě, navíc pochopitelně dítě prožívá tyto věci naprosto jinak než dospělý. A že si v deníku po osvobození psal hlavně o jídle? Tak si představte, že zažijete několik měsíců jen hlad a zhubnete víc než 10 kilo, navíc onemocníte a máte bolesti. Asi bych se na pořádné jídlo taky těšila. A přitom, jak to člověk čte, je to pořád dokola jen hrachovka, nějaká polévka, margarín a chleba.
Z knihy lehké sklamání.
Nechci zlehčovat jeho situaci, ale chlapec v knize vlastně skoro nic nepopsal, tudíž tu hrůzu ani nezažil. O pochodu tam není napsáno skoro nic. Půl knihy o tom co jedl...
Dle mého jsou i lepší knihy o druhé světové válce. Kniha mě nenadchla. Jak už je v komentářích zmíněno jedná se spíše o jídelníček. Části knihy které se věnovaly jinému tématu mě bavily o mnoho víc. Zajímavá kniha, ale nic co byste nenašli v jiné.
Kniha je pěkná ale chybí mi tam ta krutost te doby a hlavne te situace. Lze poznat že vše popisuje dite které nevidí ty krutosti které se děli jinak se mi kniha moc libila
Příběh jsem četla v rámci čtenářské výzvy - poměrně krátký deník, ve kterém mladý chlapec popisuje těžké dny svého uvěznění, pochodu smrti i následné osvobození a dny v nemocnici. Je zajímavé, že nejvíce ho zřejmě ovlivnil neustálý pocit hladu, proto tak podrobný popis jednotlivých jídel.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2021 |  V kolektivu oblíbená |
| 2012 | Hana |
| 1992 | Jedinečná svätá |
| 2020 |  Prežil som pochod smrti |
| 1987 |  Blbé, ale naše / One (party) liners / Sprechende schnappschüsse aus dem Realen schilda |
Kniha Chlapec, který přežil pochod smrti je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 244x |
| Čtenářské výzvě | 44x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 139x |
| Chystám se číst | 147x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 2x |
Vždy čtu knihu s tématem druhé světové od autora, o kterém si později najdu informaci, že před lety nebo letos zemřel. Tohle je příběh Pavla...
Při pohledu na knihu vidíte obal sešitu, po jejím otevření máte pocit, že listujete zažloutlými stránkami cizích vzpomínek. Už z pár slov v úvodu vás zamrazí v zádech. Proč? Spousta lidí, kteří přijeli do KT byli ještě dětmi a Pavel byl mezi nimi. Ze sběrného tábora jel transportem do Osvětimi. Tam poznal všechno možné jen ne lásku, pocit bezpečí nebo svobodu. Naštěstí nepoznal selekce a měl doslova štěstí, že nevěděl, co jsou to krematoria.Ty už byly tou dobou zbourané. R. 1944, postup spojenců byl na dohled. Ten "zbytek" , co zůstal skončil v pracovním táboře Melk, dalším KT Mauthausen a později v Gunskirchenu. Po osvobození a následné dobré zdravotní péči toho stihl opravdu hodně: setkat se s vlastní rodinou, napsat svůj příběh, plně se zotavit po fyzické stránce, oženit se , založit rodinu , být hrdým otcem, dědou a žít šťastně .
Přikládám odkaz na rozhovor natočený před 4 lety, ve kterém pan Taussig popisuje válečnou dobu a nelehký život během ní.
https://youtu.be/9e0BykI_TW0?si=Xk1zqt8g0xO54rHq