Chlapci a dívky

14.10.2013

Na setkání s pro mě úplně neznámými autory a autorkami se občas těším, občas se jich trochu obávám. Boženy Benešové jsem se trochu obával. tradiční úvodní předmluva mě trochu nalákala a pak už to vlastně jelo jako po másle. Benešová nás na okamžik vrátí nejen do dětského světa, vnímání a myšlení, ale i trošku v čase do dob, kdy všechno mezilidské bylo ještě trošku problematičtější. Tedy docela zajímavě pojí dětský/mládežnický náhled s poměrovou/sociální kritikou. Z dětsky a mládežnicky nevinného, idealistického a mírumilovného pohledu ukazuje, jací lidi dokáží být v dobré míře (respektive v přesvědčení, že jednají, konají a myslí jen a jen dobro) pěkné svině a jejich myšlení neuvěřitelně svinské. Pochválil bych určitě řazení povídek, které po většinu knihy mají kvalitativně a zájmově vzestupnou tendenci. Úvodní OTÍKOVO DOBRODRUŽSTVÍ je ještě takové oukávací a seznamovací (2,5 *), z dnešního pohledu velmi milá a osvěžující povídka CIKÁNSKÝ PRINC (3*), následující KAMARÁDI zaujmou svou nadčasovostí a přesahem (3*), NESPLACENÝ DLUH až lidskou dramatickou dojemností a neschopností vymanit se, překročit zdánlivá pofidérní omezení (3*). Zápletkou sice nijak překvapující, respektive originální, formou a závěrem a celkovým vyzněním, že i rodina nemusí být nutně útočiště, ale tyranií, falší, lží a vydíráním, že i matka může být dokonalá sebestředná svině, však velmi silná a z celé knihy nejlepší povídkou je pak NENÍ ČLOVĚKU DOVOLENO... (4*). Záverečná delší povídka DON PABLO, DON PEDRO A VĚRA LUKÁŠOVÁ formou i obsahem nabírá až novelistický formát o prvních láskách, sundávání růžových brýlí a uvádění do reality skutečně existujícího okolního života. Je možná trochu nevyrovnaná a možná se zabývá hodně věcmi. ale je to milý příběh. (3*)