Chiméry

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Textová část tvořena třinácti nádhernými básněmi Gérarda de Nervala. Souběžný francouzský text. Přeložil, doslovem a poznámkami opatřil a ilustroval Karel Zlín.

https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25052/big_chimery-Yf7-25052.jpg 4.610
Žánr:
Literatura světová, Poezie

Vydáno: , Trigon
Originální název:

Les Chimères, 1854


více info...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Chiméry

Pablo70
05.03.2021

Z prokletých básníků mi v mládí připadal nejtajemnější Gérard de Nerval, už to jeho úžasné jméno vzbuzovalo velká očekávání. Jak o něm řekl F.X. Šalda: „Napsal několik svých nejkrásnějších čísel, v nichž se jako náměsíčník nesl lehkou nohou na okraji nejtemnějších propastí… a potácel se celý život mezi šílenstvím a snem ve bdění.“ I Rimbaud koneckonců přiznal: „navykl jsem si prostě halucinaci… zapisoval jsem ticha, noci, zaznamenával jsem nevyslovitelné, zachycoval jsem závrati...“
Nerval byl schizofrenik. Po psychickém zhroucení se léčil v sanatoriu, diagnóza: démonománie či teománie. V sanatoriu začal psát Aurélii, na konci knihy byly připojeny i Chiméry. Ano, vedou nás v souladu s diagnózou k pradávným mýtům, ale i Ježíšovi. Nerval vás pozve do svého světa, který není ledajaký:

Jsou ve mně temnoty – útěcha sotva jest,
jsem princ z věže zřícené nad Aquitanií.
Je mrtva hvězda má – má loutna plná hvězd
nese teď černé slunce: Melancholii.

Těžká melancholie ho dovedla až k sebevraždě v pařížské Ulici u staré lucerny 29.1. 1855.
I když ho Verlaine nezařadil do svého dílka Prokletí básníci, bezesporu k nim patřil. A závěrečná báseň Chimér, Verše ve zlatě, varuje všechny čtenáře, kteří se budou snažil rozumově pochopit jeho básně:

Ty s darem myšlení! Ty věříš, že myslíš sám,
zde, kde život kolem ze všech věcí sálá?
Ač volně k cíli jde tu každá tvoje síla,
tvé rady nejsou nic vesmírných prostorám.

Nerval se pokusil splynout s všehomírem. Ostatně, jeho Verše ve zlatě mají motto z Pythagora: „Nuže! Vše má svůj cit!“
Básník Antoine Maria Joseph Paul Artaud roku 1936 napsal: "...došel jsem k tomu, že celá francouzská poezie za posledních 130 let je obsažena výlučně v dvanácti sonetech Gérarda Nervala (viz!), několika básních Baudelaira a v Sezóně v pekle Arthura Rimbauda."
Mám krásné odeonské vydání z roku 1966, bylo mi tenkrát 17 a snažil jsem se opít hloubkou básníkových výletů do pradávných světů, které vzbuzovaly dosud nepoznané halucinace slov… Vždyť řekl: „Sen je druhým životem.“