Chata jménem Marion
Jiří Slavíček
Téda Hustoles série
V autobiografických vzpomínkách pokračuje autor další epizodou ze života školáka Tédy, jehož rodiče v roce 1956 hledají únik ze všedního stereotypu i přeplněného města problematickým návratem k přírodě v chatové osadě za Prahou. Atmosféra padesátých let má se svobodou málo společného a spousta lidí se snaží nalézt její náhražku v úniku do chatových osad, kde přes neděli pozapomínají na problémy své městské existence. Také Tédovi rodiče podléhají iluzi, že pobytem ve zděděné chatě u Senohrab dopřejí synovi léto na čerstvém vzduchu, obohatí svůj jednotvárný život a uniknou na chvíli od každodenních starostí. Malý Téda pozorně sleduje postupné sžívání svých rodičů, nepraktického otce a energické maminky, kteří oba jsou ukázkovým produktem života ve městě, s nezvyklým prostředím chatové osady a jejich mnohdy svéráznými víkendovými sousedy. Jeho svět mezi kamarády je jednodušší, mnohé mu připadá podivné, ale radostně si užívá chatařskou pospolitost a nakonec i jeho rodiče nacházejí půvab v nezvyklém způsobu života a v kontaktu s příměstskou přírodou. Reflexe padesátých let je i tady nenásilná, přiměřeně věrohodná a přiměřeně čtivá.... celý text
Přidat komentář
Milé, úsměvné čtení... Oddechovka na léto. Právě jsem dočetla a na neděli chystám výlet do Senohrab, Lensedel, na Baštírnu a do Ondřejova :-) Přemýšlím, jestli dálnice, strašák, který je v knize zmíněn, je D1čka, kterou vidím na mapě... Asi jo, co? :-(
Vyprávění o a vzpomínání ,jak vypadalo chataření v polovině padesátých let, vyprávěno zvídavým pražským klukem. O tom jak fungovalo tehdejší chatařské společenství a jeden druhému pomáhali. Dnes je již jiná doba sice také utíkáme do přírody si alespoň vydechnout, ale nedovedeme si život na takové chatě bez elektriky pouze při petrolejkách či svíčkách, bez ledničky a televize již představit. Kdo tuto dobu neprožil- nepoznal ,že to mělo i své kouzlo. U knihy jsem si zavzpomínala -také jsme jezdili v sobotu odpoledne (tehdy se ještě v sobotu pracovalo) na chatu bez elektriky a svítili pouze petrolejkou. Četla se mi dobře.
Asi proto, že jsem taky jezdila do takové chaty (srubu) u Sázavy v Senohrabech, tak tuto knížku hodnotím kladně. Měla jsem to tam moc ráda. Úsměvné vzpomínky
Štítky knihy
50. léta 20. století autobiografické prvky chalupy a chaty chalupaření svět očima dítěte
Autorovy další knížky
Kniha Chata jménem Marion je v
| Přečtených | 9x |
| Chystám se číst | 2x |
| Chci si koupit | 1x |
Pro pamětníky a jejich děti - pobyty na chatách v zárodcích chataření a vznikajících osadách. Jednoduché, ale příjemné čtení se silně autobiografickými prvky. Zajímavé pohledy do doby, kdy bylo na vše spousta času, jen v obchodech nebylo nic k dostání, elektrifikace venkova v zárodku, soukromé zemědělství zlikvidované a zhuntované, kolektivní dosud - a nikdy - nenastartované, doby nucených brigád - ani zrno nazmar, to vše očima dospívajícího kluka. A kdo u ohně zpíval při kytaře americké lidové, byl nepřítelem budování socialismu a světlých zítřků, které nikdy nenastaly. Přesto měla tato skromná doba své kouzlo, jako ostatně každá doba - žít se musí s tím, co je, a je lepší žít s dobrou náladou.