Pán much

Pán much https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png 4 2828 450

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Maťa
Originální název:

Lord of the Flies , 1954


více info...

JanaProchazka
JanaProchazka
28.10.2020 5 z 5

Skvělá sociologická studie na téma "člověk pod tíhou strachu" zabalená do celkem dobrodružného a čtivého hávu.

kyssling
kyssling
26.10.2020 4 z 5

Čtenář musí vědět co chce, pokud chce syrový dobrodružný román, není na správné adrese. Pokud chce psychologickou sondu do změny člověka/společenství v těžkém prostředí, dostane navrch i ono "dobrodružství".


józi.odkudkam
józi.odkudkam
10.10.2020 5 z 5

O Pánu much bylo napsáno mnoho a proto budu, když ne stručný, tak aspoň...hmm, duchaplnější, než třeba národa pastýř Soukup ve své zpravodajské stand up šou. (INTERPRETAČNÍ SPOILER) Zlo v nás je ustanovujícím východiskem Pána much, nikoli otázkou. Tou je spíš, vzhledem k zde obnažené člověčí přirozenosti, nanejvýš podivuhodný a pozorovatelný fakt vynoření se existence něčeho lepšího ve stávajícím světě kolem nás; respektive jak je vůbec možné, že jsme se už dávno nepožrali navzájem? Budu evolučním cynikem a i ve světle Goldingova názorného myšlenkového experimentu (kde v rámci pochybného teambuildingu vyklopí na opuštěný ostrov jednogenerační mužskou prototlupu né ještě tak docela hotových myslí {rozuměj těch neviňátek přezíravě okupujících schodiště druhého stupně základní školy} čímž vlastně simuluje počátky formování lidských společenstev vůbec) si odpovím, že společnosti nesoustředěné kolem etických hodnot a mechanismů jejich dodržování (jak jsem Nietzscheho nactiutrhal, tak si teď jeho z kontextu vytrženým, ovšem příhodně kousavým postřehem „...jsme opravdu dobří, nebo se jen bojíme trestu? {trest dle litery zákona si dovolím rozšířit o trest společenského odmítnutí, zavržení, zostuzení a hlavně pak o ten nejrafinovanější, a sice vlastní odsouzení se skrze vinu pomocí duševní praktiky svědomí....aneb co se stane, když je trest viny slabého svědomí nedostatečný, moci se chopí psychopat a nově ustanovená společenská norma trestá staré hodnoty vyloučením a smrtí}?“ po hříchu rád pomůžu) se ani společnostmi nestanou, neboť dají plný průchod svému nižšímu já, rozpadnou se, sítem dějin propadnou a výběrem projdou ty, co činí opak.

Goldingovi lze vyčítat leccos (přinejmenším by mě zajímalo, jestli ženský element eliminoval schválně - vždyť jak ohromný vliv by musela mít na podobu jeho experimentálně se rodícího/hroutícího kmene možnost biologicky podmíněných, trvalejších vztahů s nevyslovenou možností potomstva {a následným koloběhem zažehnutí/předávání jiskry rodičovské lásky se všemi důsledky této hybné síly/emoce pro všechny zúčastněné...nebo si to tak aspoň naivně maluju...ostatně o něco podobného šlo, myslím, Mc Carthymu v jeho naruby pojaté, námětem ale vlastně docela úzce spřízněné Cestě} rodiny, potažmo vize budoucnosti a z nich vyplývající potřeby stability?) Faktem ale zůstává, že svůj argument potřeby etického řádu ztělesnil natolik zřetelně a současně dostatečně otevřeně na to, aby řetězil otázky další. Ve zkratce se ale asi dá prostě říct, že Pán much ničemu nepanuje - svému základnímu určení se cele odevzdává, neboť jeho přemožení vyžaduje úsilí; tak ztrácí vládu nad sebou samým a sestupuje v područí otroctví vlastní divokosti a vnějších okolností. Ano, slupka civilizace možná tenká je. Možná ji ani nelze ztotožňovat s dobrem a jde stále „jen“ o volání instrukcí šému sobeckého genu, jenž si, bloudíc džunglí závitů našich myslí, našel rafinovanější a méně krátkozrakou cestu (což je vůči plus mínus čtyřem miliardám let fungující praxi života velkohubé tvrzení) k vlastnímu přežití. (Na druhou stranu, co už jiného považovat za dobro, než respekt k volání života... snad respekt nad rámec skupiny, národa, k životu jako takovému - co já vím, třeba se jednou, až budou mít lidi na větší televizi a dovolenku u moře, dostane iniciativám jako EU, OSN, BIO, či nedejbože EKO, konstruktivní pozornosti, kterou by, namísto exhibicí influencerských hlásných trub hrdinné nekorektnosti, či naopak popudlivého bečení fanatických aktivistů za čistší duhu, zasluhovaly) Buď jak buď, stejně je úžasné, že se nějakou slupkou vůbec šatíme a dobro, nedobro, filozofie nefilozofie, psychopat nepsychopat, na konci dne budu spolu s ostatními kolem ohínku radši dřepět oblečený. (KONEC SPOILERU) No, jestli jste dočetli až sem, tak si udělejte radost, zavřete hezky oči a v duchu poděkujte svým nejbližším za to, že do vás otiskli něco, od čeho se vůbec odpíchnout lze.
Pán much za pět prstů a pár minut strachu stojí...zvlášť když je umělecké zprasení obálky jeho jediného, v současnosti fyzicky dostupného vydání (Naše vojsko 2010) kriminálním přestupkem samo o sobě.

5 po dočtení (poprvé před mnoha lety a podruhé před pár týdny) zprvu možná zklamaných ***** které ve vás, v závislosti na vážnosti jakou se jim rozhodnete připsat, ale zůstanou...jo, a popisy přírody jsou naprosto uhrančivé: „Břeh byl porostlý palmami. Některé stály rovně, jiné se opíraly o sebe, nebo se přikláněly k světlu a jejich zelené péřovité listí se vznášelo třicet metrů nad zemí.Půda pod nimi, srázný násep, pokrytý hrubým drnem, byla rozervána kořenyvyvrácených stromů a poseta zahnívajícími kokosovými ořechy a palmovými výhonky. V pozadí se rozkládal temný prales a otvírala brázda polomu.

Metla
Metla
25.08.2020 4 z 5

Doplněna další cihla do děravé zdi mnou přečtené klasiky. Notoricky známý příběh o bandě děcek izolovaných na ostrově jsem kdysi dávno viděla v televizi, přesto mě pár věcí překvapilo - především negativně. Bez mírných spoilerů to nepůjde. Kluci se na místo dostali blíže neupřesněným nouzovým přistáním či havárií letadla... a všichni jsou v pohodě. Ani slovo o případných obětech mezi pasažéry, nikdo neutrpěl zranění. Rozrušení, pláč, stesk po rodině? Kdepak. Nezletilí robinsoni se chovají bezstarostně, spokojeně až nadšeně, jako by právě vystoupili z autobusu na prázdninovém táboře. Proč autor takhle podkopal uvěřitelnost hned ze startu?
Partě šesti až dvanáctiletých smradů lze jistě odpustit hloupost, nezodpovědnost, lenost atd., ale nebýt se schopni ani přepočítat? Reakce na občasná úmrtí byly zoufale vlažné, hodné davu psychopatů a ne (převážně) duševně zdravých dětí. Otrávilo mě omílání stejných věcí stále dokola, zbytečné byly rádoby poetické popisy přírody, uvítala bych spíše přiblížení jednotlivých charakterů, jejich minulost, co je formovalo? Také závěr je rozpačitý - nikoliv samotné události, jen styl jejich podání ubral finiši na působivosti.
Prostě a jednoduše: líbil se mi nápad, ta ústřední idea “Pána much”, kdy se čtenář stává svědkem morálního rozkladu zdánlivých neviňátek. Zpracování mě však nenadchlo. Kdybych knížku četla jako školou povinná Metlička, jistě by v mé paměti skončila mezi kultovními záležitostmi. Takhle váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. 70%
P.S.: V rámci guilty pleasure jsem absolvovala socialistický doslov, plácající páté přes deváté a na zřídkavé slušné postřehy vršící hromady páchnoucích budovatelských exkrementů. Až mě z toho otřepalo...

Marekh
Marekh
23.08.2020 4 z 5

Jedná se o nejpopulárnější autorův román. Knihu jsem četl před mnoha lety. Je to filozofická alegorie, která využívá motivu robinsonády. Na opuštěný ostrov se po havárii letadla dostává skupina žáků anglických soukromých škol. Mezi hlavní postavy patří RALPH, který je zvolen jejich náčelníkem a JACK, kolem kterého se soustředí studenti, kteří s ním sympatizují.

Pokud člověk žije normální život, dodržuje společenské normy, ale jakmile se ocitne na neznámém místě, daleko od civilizace a bojuje o přežití, veškeré společenské normy jdou stranou a především se snaží zachránit svoji vlastní kůži. Je schopen vykonávat činy, které by za normálních okolností nikdy nedělal. Příčiny narůstajícího zla jsou v samotném nitru člověka. Román může být interpretován jako varování před sebezničením civilizace.

DarthElle
DarthElle
05.08.2020 4 z 5

(SPOILER) Bylo to dobré, ale že bych to musela číst dvakrát. Myšlenka je rozhodně prvotřídní a zpracování tak půl na půl, což není vina autora, jen mě ne pokaždé sednou knihy s dětským obsazením, oni jsou tak hluční, nepořádní, neskromní a smrděj! Dobře, to bylo lehce na odlehčení. Kniha nám krásně ukazuje krach společnosti a návrat k primitivním pudům, kde vládne pouze touha po krvi a zábavě. Osobně by mě zajímal finální dopad na psychiku všech zúčastněných po jejich záchraně, jestli se Ralph kdy dokázal vrátit do svého dětského já, o čemž pochybuju, když souhrou okolností byl donucen dospět a stal se tím jediným živým a rozumným skoro dospělým, akorát s dost silnými výpadky slov. A jak pak by se se životem popral Jack, který se stal králem divochů a naprostým bláznem? Spolu s jeho pravou rukou Rogerem, který se stal ještě něčím horším, ale prakticky málo ukázaným. Sameric byli poslední, co s Ralphem zůstali, ale ti byli prakticky donuceni krutou tyranií ke zradě Ralpha. Dále tu je Čuňas, jehož pravé jméno jsme se bohužel nedozvěděli. Prakticky jediný rozumný od samého počátku, sice trošku zbabělec a nemakačenko, ale jediný, co věděl, co je potřeba. A pak jako poslední Simon, který je spíš takovým stínem, kterému hrábne o něco dřív než ostatním, akorát méně a jinak.
Celkově největší a nejzajímavější změnou projde Ralph, od usměvavého ztřeštěného kluka, co dělal stojky po vůdce s lasturou až po vyvrhela, kterému vypadávají slova. Jack byl prakticky mocí posedlý magor od samého počátku, jen se víc rozjel, když dostal tu příležitost.
Kniha je dost na zamyšlení a jednou určitě za přečtení stojí, pro jiné i víckrát.

AnselmaAlois
AnselmaAlois
26.07.2020 5 z 5

(SPOILER) Neuvěřitelně ponuré dílo. Nečekala jsem to. Zprvu to vypadalo na nevinnou robinsonovku, chlapci se octnou na pustém ostrově a musí se o sebe postarat, ale pár narážek dalo tušit, že se stane něco nečekávaného a krutého. A stalo se. První polovina knihy se ještě dala číst, a všechno začalo zabitím prasete. Kvůli obyčejnému zdroji obživy... Jenže potom...přišla vražda. Vražda chlapce chlapci. A já jenom koukala a celou stránku jsem přečetla znovu, jestli jsem se náhodou nezmýlila. Bohužel ne. A potom už to šlo s kopce. Nestačila jsem se divit, kolik se v těch malých, nevinných dětech vzalo krutosti. Lačnosti po krvi a zabíjení.To už nebyli lidé, ale zvířata. Lidé, kteří ze zoufalství klesli na úroveň zvířat a byli schopni zabíjet. Jen tak, z potěšení...
Běhal mi z toho mráz po zádech. Chtěl-li Golding naznačit že v každém z nás je kus takového projevu barbarství prozatím utlumeného kouskem mravu a cti, tak...

Je nutné si uvědomit, že pokud nad námi nestojí nějaký vyšší zákon nebo moc, máme i my tendenci stát se něčím podobným jako oni chlapci z ostrova. Asi budu muset opravdu uvěřit tvrzení, že má člověk kdesi hluboko v sobě zakořeněnou zvířeckost která jen jen čeká, kdy se jí dovolí prodrat se na svět...

Karimah
Karimah
15.07.2020 1 z 5

První 3/4 neskutečná nuda, nereálné a zmatené rozhovory, do čtení jsem se vyloženě musela nutit. Jakmile se to trochu rozjelo, tak to v nejlepším skončilo. A že lidstvo trpí touhou po moci a stádovitostí, není nic nového, celé lidské dějiny jsou jen o tom. Prase a tanečky, chléb a hry a najednou platíš "obrannou" válku kdesi v Afgánistánu ani nevíš jak.

Agatha84
Agatha84
14.07.2020 5 z 5

Zpočátku je děj až neúprosně pomalý, lenivý,odpovídající horku ostrova,který je dokonale popsán. Měla jsem velké problémy s tím, abych autorovi uvěřila, že hlavními postavami jsou děti (možná jsem v tomto směřu jen negativně ovlivněna současnou generací stejně starých chlapců,které si v podobné situaci neumím představit ani pod vlivem silné sugesce :-) Každopádně, přerod nevinnosti až naivity v touhu po moci, nemorálnost a krutost je epochální. Zase jedna z knih, k níž se už- v tomto případě i díky Bohu - nemusím vracet, protože toto zapomenout nelze.

regiiiii
regiiiii
14.07.2020 1 z 5

KONEČNĚ to mám zasebou. To byla jedna z nejhorších knih co jsem četla. Totálně jsem se ztrácela v čase. Byla noc a dalši věta byla za světla. Musela jsem občas číst odstavec několikrát. Četla se tak težce a řešila se tam víc příroda než samotní chlapci. Ani nevím v čem to bylo tak brutální jak všichni tvrdí. Tak moc jsem se na ten příběh těšila, vždyť to má famózní hodnocení. Divim se, že jsem to dočetla do konce.

Aprilek
Aprilek
05.07.2020 5 z 5

Kniha, která vás přinutí se zamyslet

Jaruttkayova
Jaruttkayova
21.06.2020

Ne že by se mi kniha nelíbila, je hezky napsaná ale působila na mě děsivě, nedokázala jsem předvídat, co bude dál a o to víc mne překvapil její konec.

Mikus
Mikus
20.06.2020 4 z 5

Většinou čtu klasiky kvůli škole. Pán much je proto čestnou výjimkou. Lákaly mě přívlastky často skloňované s tímto titulem - drsné, syrové, kruté, atd.
A to bych nebyl já, abych se něco takového nechal ujít. Po dočtení se ale z téhle stránky dostavilo malé zklamání. Ano, bylo to chvílemi docela drsné. Ano, poslední kapitoly jsem četl se zatajeným dechem. Ale přeci jenom jsem očekával malinko víc.
U každé klasiky musím ocenit, když je čtivá. To Goldingův Pán much splňuje na sto procent. Hlavní myšlenka je tu jasná a nemilosrdně na vás po přečtení dýchne. Dialogy jsou skvělé. Ale stejně jsem rozpolcený. Jedna část mi říká, že Pán much je naprosto bezchybné dílo, co si zaslouží pozornost v každé době. A ta druhá není úplně spokojená, protože někdy se jí příběh o chlapcích na ostrově zdál příliš natahovaný. Jenže právě o ten postupný vývoj přeci jde!
Co z toho tedy plyne? Tohle dílo si rozhodně zaslouží pozornost a nové čtenáře. A já jsem rozmazlený z těch všech ostatních nadupaných příběhu, tudíž ho nedokážu plně docenit! :D

godot
godot
19.06.2020 5 z 5

Stojí za to přemítat, v jaký moment došlo k takové změně v chování postav. Který moment tak určoval jejich pozdější chování? Je to snad první vynucený pokus o pořádek, když se dohodnou na používání lastury? Je to až odtrhnutí dvou skupin? Nebo podivný tanec v dešti?

n.ezn.amy
n.ezn.amy
09.06.2020 5 z 5

Pro mě jedna z kultovních knih co byly napsány. Chlapci z internátní školy ztroskotají na ostrově a musí se o sebe postarat, aby přežili. Na kulturní prostředí, z kterého vzešli, určitý sociální rámec brzo zapomínají a přichází stav, kdy silnější vítězí. Prostředí formuje člověka a pokud se dostane do primitivních podmínek, začíná boj o přežití a vůle silnějšího jedince ve smečce je upřednostněna.

SSTknihy
SSTknihy
06.06.2020 5 z 5

Alegorický příběh skupiny chlapců, kteří si po ztroskotání na pustém ostrově snaží uchovat lidskost, principy demokracie, čestnost a férové jednání. Jejich nejlepší úmysly ale rychle berou za své tváří v tvář děsivé skutečnosti v podobě tyranie, zla a mocenského násilí. Nepřichází však zvenčí, ale vyrůstá přímo uvnitř jejich společenství. Prospěchářství, touha po moci, strach, tyranie a násilí mění slušně vychované hochy v divochy a vedou k totální ztrátě dětské nevinnosti. Cesta, ze které není návratu. Děsivé, mrazivé, skvěle propracované, zneklidňující.

shootingstar
shootingstar
20.05.2020 4 z 5

Na jednu stranu si řikám, že "zas až tak hroznej člověk přece neni", ale pak si zas vzpomenu na Zimbardův vězeňský experiment, a ...

Cress
Cress
18.05.2020 4 z 5

Když jsem se do knihy pustila, nevěděla jsem, co čekat a byla jsem mile překvapena. Kniha se zabývá chováním malých chlapců, kteří se ocitnou na ostrově bez dospělých a podle mě to autor zvládl skvěle. Místy byla kniha opravdu drsná a rozhodně není pro každého.
4,5*

Blueovercover
Blueovercover
14.05.2020

Dobrodružný příběh o malých chlapcích ztroskotaných na ostrově z pomyšlením nad lidstvem jako samotným.

mgeisselreiter
mgeisselreiter
03.05.2020 5 z 5

Hned od začátku se kniha čte velmi dobře a těžko se od ní odchází. Pořád se ale nejedná o nic výjimečného. Teprve od druhé poloviny, spíš od dvou třetin, začíná jít do tuhého a román nabývá na intenzitě a síle. Vyvrcholení je silně působivé. 90% a 5*, 3. 5. 2020.