Pán much

Pán much https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png 4 2828 450

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Maťa
Originální název:

Lord of the Flies , 1954


více info...

cirruska
cirruska
06.05.2023 4 z 5

Zdlouhavý a trošku i nudný začátek se mi četl velice špatně, ale asi to k tomu patřilo, asi k dokreslení celkové atmosféry. Postupně jsem si ale na kostrbatý a těžký styl zvykla a jsem ráda že jsem knihu neodložila, stálo to za přečtení. Lehce za polovinou to začalo být akční a zajímavý... myšlení, psychologie, chování, brutalita. Rozdělení na dva tábory, rozum a morálka versus síla a zlo, demokracie a totalita. Konec vyloženě napínavý a překvapivý. Nadčasové dílo.

lukaskmn1
lukaskmn1
25.04.2023 5 z 5

Velmi dobrý příběh, rozhodně jsem nečekal takový konec. Osud některých postav (zejména tedy Čuňase) byl však poměrně lehce předvídatelný. Příliš nechápu, proč byla kniha v minulosti zakazována a nijak bych neváhal ji doporučit. Začátek je trochu zmatenější, ale to knize nijak neubírá na hodnotě. Podle mne popsala výborně lidskou společnost a je vidět, že William Golding jako učitel dokázal velmi dobře zachytit typický charakter lidí a jejich chování. NP rozhodně zasloužena.


LukasB.453
LukasB.453
12.04.2023 5 z 5

apokryf verneovky dva roky prázdnin zasazená mimo čas a prostor, v neznámé době (psáno v letech padesátých o letech šedesátých?), na neznámém místě kdesi v oceánu (snad nějaký pacifik mezi obratníky).
lidé nejsou dobří ani zlí, dobro nás snad láká, ale zlo nás fascinuje. děti jsou larvy lidí, a jejich fascinace zlem je rychlejší a silnější, co trvalo trosečníkům z Bounty více než deset let, to chlapecký kolektiv trosečníků zvládne za málo měsíců . o pravdivosti knihy nás přesvědčí návštěva šatny jakéhokoli sportovního oddílu nebo polední klid na pionýrském táboře, foglarovky jsou naivní přání otci myšlenek. nebo stačí koukat na zprávy a dát si dvě a dvě dohromady, proč jsou na válečná zvěrstva v krvavých zemích (třeba) subsaharské afriky nebo kokainových republikách tak oblíbení dětští vojáci.

knize je vytýkána schematičnost některých postav, to ovšem vůbec není na škodu, charaktery jsou oholeny na dřeň a vše nedůležité je zapomenuto, kdo chce háelpéčka s prokreslenými postavami a reáliemi, ať si čte třeba hraničářova učně (pokus o sarkasmus).

děsivé. je to v nás jak v koze lůj.

sArKa236
sArKa236
08.04.2023 2 z 5

Fráze, která podle mě vystihuje knihu nejlíp, je "promarněný potenciál". Samotný námět knihy je dle mého velmi dobrý, možná bych řekla, že až brilantní, ale provedení za námětem pokulhává. Hlavními postavami knihy jsou mladí chlapci, kolem dvanácti let, a částečně proto je kniha psána poměrně jednoduše. Samotné čtení je pak ale "kostrbaté", děj se špatně sleduje, a popis ostrova zaniká ve shluku na sebe nenavazujících vět, což je jeden z důvodů, proč jsem se nemohla pořádně začíst a knížku si užít. Takže, námět zajímavý, provedení hrozné.

Knišíl
Knišíl
11.03.2023

Tak Golding je můj první nobelista, jehož dílo jsem nebyl schopen dočíst, a proto asi ani ocenit. Bohužel od Pána Much jsem měl možná velká očekávání, která pochopitelně musela být nějak zklamána, ale že až tak, že to nedočtu, to jsem si ani v skrytu mysli nemyslel. A teď je otázkou, proč jsem to nebyl schopen dočíst. Myslím, že se jedná o jednu z nejhůře napsaných knih, a ať to zní možná jako rouhání proti kánonu západní literatury, vysvětlím proč. Než začnu, jenom upozorním, že jsem skončil někde kolem 70 strany, a myslím, že už jsem dostatečně načetl, abych dokázal knihu ohodnotit po první kapitole, natožpak po 1/3 třetině.
1. Postavy v příběhu nejsou postavami z masa a kostí, jedná se v podstatě o chodící slovní nálepky, které jsou zaměnitelné. O vnitřní psychologii postav se nedá ani snad moc mluvit. Pokud má kniha jako hlavní téma dobro a zlo, nelze se vyhnout přece introspekcím, které by mohly zachytit onu hranici (breaking bad). To zde však chybělo. A že postavy mají být symboly, proto nepotřebují být detailní? I takový básník Dante věděl, že pokud chce, aby jeho Božská komedie byla čtena dalšími staletími, nemůže se spokojit s pouhou rovinou abstrakce. Vergilius, Beatrice i sám vypravěč mají své konkrétní rysy, a proto to čtenáře táhne, cesta se stává osobní, ne abstraktním filosofických povídáním. Nemluvě o samotném vývoji vypravěče, který se cestou mění čtenáři před očima.
2. Popisné pasáže nejsou ani dobré, plasticky neztvárňují krajinu před očima čtenáře, ani nejsou lyricky hravé, ani nemají větší význam v orientaci děje. Když Hugo ve svém románu 93 popisuje někdy v prostředku knihy celou kapitolu starou rozvalinu-pevnost, prvně si čtenář říká, ach jo, ten popisný realismus, jenže v závěru románu má jasné Hugovo rozmístění částí rozvalin klíčový význam pro děj a vyústění příběhu, proto popis není zbytečný, ale naopak nezbytný. Takový pocit jsem u Goldinga neměl, přišlo mi, že to tam dal jenom proto, aby to pak v dalším odstavci opustil a už se k tomu nevrátil.
3. Bohužel ani dialogy postav mi nepřišly uvěřitelné, jenomže to souvisí s bodem 1. Jak mám věřit dialogům, když vím, že je proslovují prázdné schránky? Jednou z podmínek, a řekl bych dokonce klíčových podmínek, úspěšné fikce, je navození přesvědčivého fikčního světa, recentrování (termín literární vědkyně Ryanové) čtenáře do fikčního údolí, kde se na danou dobu stává pozorovatelem "živých akterů", toho ale Golding alespoň u mě vůbec nedosáhl.

Možná jsem měl knihu dočíst a hodnotit až pak, ale vyústění znám, a znal jsem ho předem, tedy nějaký obrat z šoku, co se na ostrově událo, by u mě nemohl změnit mé stanovisko. Jedná o podprůměrnou literaturu, která přišla do literárního světa právě včas, aby pouhá dějová premisa vynesla dílu proslulost, ale provedení je pro mě tristní. Jsou mnohem lepší knihy z dětského světa, která ukazují, jak by řekl Augustin, že u dětí není nevinná mysl, ale pouze slabost údů, která jim zabraňuje páchat ohavnosti. Zajímavé knihy jsou např. Země vod nebo Kouzelné dobrodružství, které mapují dospívání podle mě mnohem, mnohem lépe, realističtěji, přesvědčivěji, nepateticky a s notnou dávnou uměleckého umu.

dlabikk
dlabikk
06.03.2023 2 z 5

Tento příběh mne nezaujal. Takové okrajové. Nevysvětleno jak se to stalo asi je to účel a kniha se má chápat jinak (myšleno psychologie chlapců). Vadilo mi i tajemno s obludou, což v anotaci není zmíněno a kdyby bylo, nečetla bych.

Amare
Amare
22.01.2023 3 z 5

Co se týče obsahu je to úžasná kniha. Střet dvou politických systémů na ostrově plném dospívajících chlapců. Jeden je zastáncem demokracie a druhý preferuje totalitu. Dílo ukazuje to, jak rychle se společnost může rozpadnout a jak snadno můžeme přijít o svou lidskost. Měla jsem, ale velký problém s tím, jak to Golding napsal. Špatně pracuje s gradací a napětím, které se nějak více objeví až v posledních dvou kapitolách. Myslím si, že kdyby to zkrátil udělal by z toho mnohem zajímavější a dynamičtější dílo. Vadil mi i fakt, že jsem občas neměla tušení, která z postav mluví, což je pro pochopení kontextu docela důležité.

EliskaD
EliskaD
10.01.2023 2 z 5

Nezaujalo. Takový mix robinsonády a foglarovky. Parta kluků ztroskotá na ostrově, snaží se přežít, zachránit a v té souvislosti dochází k mnoha vypjatým situacím. Kluci se začínají chovat pudově a zapomínají na lidské hodnoty. Vzdáleně mi to připomíná stanfordský experiment.

Ajinka126
Ajinka126
05.01.2023 4 z 5

Dost zajímavá kniha o sociálních aspektech ve společnsti. To zastarání díla je vždy těžké překounoust a není to vyjímka ani tady. Ale budu na ten příběh dlouho myslet.

Natyna3
Natyna3
04.01.2023 3 z 5

Zklamání. Dějem hodně podobné Verneovi, kvalitou ale zaostávající. Zbytečně moc charakterů. Oproti Verneovi ale o poznání drsnější, což je jediný aspekt, který mně osobně vyhovoval více.

sabina5156
sabina5156
26.12.2022 5 z 5

Asi bych mohla začít různými perskými králi, starověkými sektami apod. Začnu asi nejznámější sektou, která se datuje na první století našeho věku, po ukřižování a davovém lynči, který trval ještě krásnou řadu let po znovuzrození a podobně, však to znáte...jsme křižovali dál. Následně ve jménu tohohle náboženství jsme se dobrovolně - až do 16. století zúčastňovali křižáckých výprav, kdy jsme druhé vraždili ve jménu vlastní víry (příhodně se tomu říká Kruciáty: soustředěná a intenzivní snaha (modlitební) o přivedení řady lidí na naši víru). Aby ještě v průběhu těchto krásných, dnes již tradičních výprav začaly nápadité popravy žehem žen, které uměly počítat do 10 nebo byly jen majetné. Španělská inkvizice sama o sobě znamenala také procházku růžovou zahradou, kolonialismus obecně a otroctví je dnes již běžným námětem pro velkolepá díla. Dostáváme se do toho vůbec nezajímavějšího období. Ten, jež byl narozen například v roce 1900 mohl na vlastní kůži ochutnat krásu civilizace (ideálně v Československu, tehdejším Rakousku-Uhersku), kdy v roce 1914 vypukla 1. světová válka...když jsme se začali radovat, ona nám až z Wall street doputovala hospodářská krize, která nám odrovnala už kompletně sousedy a my se vrhli znovu do světové války. Když už si člověk myslel, že je konec, přichází rudý hlavy a jejich monster procesy. A já se vsadím, že úplně každý si každé další století vývoje téhle civilizace myslel, že jsme chytřejší než ti před námi. Že jsme civilizovaní, my přece už nikdy nebudeme zdravit pravicí a s jasným heslem, fandit katovy na popravách apod...Ale ve skutečnosti jsme stále ta stejná společnost, která tohle dopustila a jediné, co nás odděluje od všech, kteří toho byli skutečnou součástí je situace. Nikoli cokoli v nás - ale naše vlastní pohodlí a komfort je přičiněním toho, že se nedíváme na hladovějící děti na ulici a popravené na šibenici. Žijeme vůbec v té nejlepší době z hlediska existenciálních jistot a proto prozatím můžeme tvrdit: Jsme civilizovanější než ti před námi. Ale! "Pán Much" nám říká přesně tohle, nezáleží na situacích, ze kterých vycházíme, záleží na těch, do kterých se dostáváme. Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým rozpoložením se můžeme dopouštět zvěrstvech, na která bychom nikdy dříve nepomysleli. Nejsme nic víc, než ta nejhorší vlastnost v nás ukrytá. Kniha je geniální psychologický rozbor jedné skupiny, která zrcadlí průřez společností. Nacházíme stereotypy od jejichž základu se odvíjí osobnost většiny lidí. Tato kniha by měla být v povinné četbě. Nejen pro podstatu uměle vytvořeného kolektivu bez osobních vazeb, ale také kvůli chování kolektivu k jedinci a důsledkům, které to může mít.

LuccBizon
LuccBizon
14.12.2022 5 z 5

Angličané si zakládali(-jí) na své civilizovanosti. Pán much tuto ideu v 50. letech rozmetal jako domeček z karet. Autorova vize je zcela uvěřitelná a na tuto chatrnou stavbu vlétla se silou uragánu. Proto je také kniha ve zlatém fondu literatury. Ne pro její způsob napsání, protože v něm jsou mezery, ale právě kvůli té vizi. Můžeme namítat, že je prvoplánovitá až agitační, ale to přece ještě neznamená, že není pravdivá. Nejsem antropolog ani sociolog, ale mám načteného třeba Holdstocka a ten je s Goldingem zcela v souladu. Masky, zdobení a malování, ... a násilí. To vše tam někde je. Ani si nechci představovat, co by se stalo, kdyby takto ztroskotala skupina dospělých obou pohlaví. Asi něco mezi Dickovými Dny fešandy Pat, Ketchumovým Po sezóně a Holdstockovým Ryhopským cyklem.
Někdo moudrý řekl, že civilizaci od barbarství dělí 3 chody. Golding se s tímto tvrzením, kterému bezmezně věřím, vypořádal dostatkem dostupné potravy pro chlapce v podobě ovoce. Naopak na méně dostupné potravě, prasatech, postavil konflikt mezi lovci a zbytkem party. Vznikla vyšší kasta. Proto se rozpad civilizovanosti se konal o něco později než při nedostatku potravy a proběhl jiným způsobem.
Proč se mu nepodařilo zabránit? Třeba proto, že chlapci měli trochu smůly (parašutista). A také proto, že Ralph je příliš plný strachu, než aby se postavil Jackovi, přestože má na začátku převahu. Je mírumilovný a nemá vlastně ani důvod. Je to jak s Evropou a Hitlerem. Tak dlouho jej silní nechali růst, až už bylo nemožné jej porazit bez nezměrného utrpení desítek milionů. Nevyhnutelnost? Ani ne. Autor píše tak, že je možné po pár stránkách očekávat cokoliv. Klidně mohl Ralph převzít moc silou a stát se krvavým náčelníkem, který zlomil světskou mocí moc církevní (Jack má roli šamana). Ale neudělal to. Napsal to právě takto a měl otěže děje pevně ve svých rukou.
Golding byl spíš levičák a tím pádem k církvím všeho druhu skeptický až antagonistický, přesto je jeho nejslavnější dílo silně propojeno s náboženstvím potažmo s vírou (Pán much je Belzebub, kdyby někdo nevěděl). A kupodivu ne kriticky, spíš naopak. Vidíme to na příkladu citlivého snílka Simona, kterého Zlo na ostrově (na světě, v nás, ...) zahubí jako prvního, protože jen on je na něj schopen poukázat a tím ho ohrozit. Vidíme to na mystických pasážích. A cítíme to na každé stránce. Animismus, šamanismus, uctívání sil přírody, modlářství a fetišismus (lastura, prasečí hlava). Pane autore, díky vám. Díky, že nejste prvoplánovitě proti, jen proto, že to bylo tehdy ve flóru. Díky. Díky za vaši silnou a pravdivou vizi.

petrnovic
petrnovic
19.10.2022 2 z 5

Nějak mě to nechytlo...

TessieB
TessieB
15.10.2022 5 z 5

Pokračuji v boření mého "odporu ke klasikám" a jsem za to ráda. Příběh byl skvělý, postavy nijak složitě popsané, ale o to snad výstižněji.

Kabuky
Kabuky
27.08.2022 5 z 5

Velmi zajímavý příběh.

Patapuf
Patapuf
22.08.2022 3 z 5

Prosím neberte moje hodnocení jako měrnou jednotku....četl jsem tuto knihu přes čtečku a bohužel jsem nejdřív četl předmluvu od nějakýho chytrolína, který vykecal jak ta knížka dopadne..... takže mě málem odváželi ještě než jsem začal číst.... jinak to není úplně špatné.... prostě co by se stalo, kdyby neexistovali žádná pravidla....

puml
puml
19.07.2022

Tohle je přesně ten typ knihy, se kterou je potřeba se setkat ve vhodný čas, což je samozřejmě blbost to takhle říct, ale já to tak mám skoro se všemi těmi "kanonickými" literárními díly 20. století. Podobně jsem se setkal v pravý čas ještě na škole s Orwelllem. S Pánem much jsem měl taky štěstí, že jsem ho četl ještě na škole. To okouzlení těmito díly je pro mě ryze studentská záležitost. Teď v dospělosti jsem se snažil několikrát ke Goldingovi (i Orwellovi) vrátit, ale už tam není to nadšení, navíc ten styl jakým je Pán much napsán mi přijde hrozně protivný, didaktický a celá ta alegorická nóta je až nesnesitelná. Podobně to mám i s Orwellem. Golding i Orwell mi přijdou celkově jako dost přeceňovaní spisovatelé. Ale i tak doporučuji, především jako doporučená školní četba to bylo rozhodně to lepší.

Vierush88
Vierush88
29.06.2022 5 z 5

Naprosto geniální kniha!

6591
6591
28.06.2022

Moc mě kniha nezaujala. Trochu i složitěji napsaná. Nakonec jsem ji vrátila zpět do knihovny nedočtenou. Bohužel každá kniha není posvícení.

Ristridin
Ristridin
25.06.2022 3 z 5

Po 6 letech jsem vzal opět do ruky, protože jsem měl pocit, že tenkrát po maturitě mě to strašně bavilo, ale buď jsem dosáhl nějakého dalšího vývoje a nebo jsem měl tenkrát ještě málo načteno, nicméně tentokrát mě to příliš nebavilo. Kniha se čte dobře a svižně, ale přijde mi, že takovému zajímavému námětu něco zkratka chybělo. Lepší propracovanost, více psychologie postav, méně často opakovaných popisů pro nic. Vlastně málo využitý potenciál.
Myšlenka, že civilizovaná a dokonalá společnost dokáže velice rychle sklouznout k primitivismu, bezohlednosti a bezostyšnému zlu, není už pro nikoho nic nového. Padni, komu padni.