Blues černýho kafe

Blues černýho kafe https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61293/mid_blues-cernyho-kafe-VyH-61293.jpg 4 76 12

Druhé vydání knihy rockera a leadera Rollins Bandu, známého z několika koncertů v Praze. Blues černýho kafe z roku 1992 je souborem drobných literárních útvarů, zápisů snů či krátkých povídek a básní. Mnohé texty, neučesaná blues v próze, jsou jednak veřejně praktikovanou terapií zbavování se démonů z dětství, jednak osobní zpovědí rockera chyceného v pasti hotelového života a koncertních šnůr, jenž dospěl k rozhodnutí nepustit si nikoho k tělu.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Povídky , Biografie a memoáry

Vydáno: , Maťa
Originální název:

Black Coffee Blues , 1992


více info...

ozzak
ozzak
12.06.2023 5 z 5

Moc pěkná syrová kniha od hardcorove legendy Henry Lollince. Plná fejetonu deníku s koncertních šňůr snů a dalších textu popisující současnou uvadajici kapitalistickou společnost. Vřele doporučuji všem komu nevadí trochu syrové četby.

Majto
Majto
10.04.2022 2 z 5

Mám rád hudbu Rollinsa, najmä Rollins Band. To bolo aj príčinou kúpy všetkých jeho kníh. Dlhé roky ležali nepovšimnuté a zabudnuté. Objavil som ich prednedávnom a konečne som prvú aj prečítal. Nemôžem povedať, že by to bolo ľahké. Koncentrácia nenávisti, hnevu, depresie a smútku, ktorú som vstrebával pomerne dlho a s ťažkosťami. Doteraz som za najdepresívnejšie dielo považoval "A uzřela oslice anděla", no už to neplatí. Henry Nicka zvrhol z trónu ťažkým zásahom priamo do ksichtu.
Myslím, že zostanem pri jeho muzike a k ďalším knihám sa vrátim až o nejaký čas. Momentálne som v inom rozpoložení a čítam, aby som relaxoval a nie sa hrabal špinou.


teratera
teratera
22.09.2021 5 z 5

Henry Rollins byl jeden z mých top autorů když mi bylo kolem 16ti let . Na stánku Maťi na knižním veletrhu se mi už museli smát, jak jsem za nimi každý rok běhala jestli vydají něco nového....
Ale o knize nebo spíše o zápiscích myšlenek, povídek, nápadů, klipů ze života. Je to drsné čtení s hromadou násilí, šíleně krutých situacích, depresí, ale občas i černého drsného humoru a nakonec takový deník z nekonečného koncertování. Člověku, který hltal severské filmy DOGMY 95, nezávislé filmy o chudobě a feťácích a poslouchal punk a hardcore to velmi sedlo. Četla jsem ji snad 30x a nosila ji neustále u sebe. Pro někoho v podobném rozpoložení rozhodně doporučuji. A když si tak čtu jeho citáty, tak si jí vlastně chci přečíst znovu.

OdvaznyMladyMuz
OdvaznyMladyMuz
05.09.2019 4 z 5

Obrovská koncentrace hnusu a špíny. Nahromaděná frustrace a hněv. Musím říct, že s mou velkou představivostí jsem se s některými texty hodně pral. Občas jsem ji chtěl prostě vypnout. Nečetlo se mi to snadno a když jsem přečetl pár stran, tak jsem naznal, že jestli tohle přečtu v kuse, tak pak půjdu, sednu do auta a plnou rychlostí to napálím do autobusové zastávky plné lidí. Takže jsem si ty krátké slohové útvary plné bezútěšnosti dávkoval pomálu. Z knihy se stalo záchodové čtení, kdy jsem dal dvě strany denně a pak se věnoval jiným knihám. Na delší dobu jsem ji dokonce odložil. Ale když jsem se k ní vrátil, už jsem se v tom depresivním světě, který nám Henry Rollins vystavěl, cítil o něco lépe. A když došlo na Rollinsovi zápisky z koncertní šňůry, hltal jsem každé slovo.

Mám rád Black Flag.

onRock
onRock
03.08.2019 4 z 5

Henry a jeho Reality Check.

LauraDuSantiago
LauraDuSantiago
07.05.2019 odpad!

K čemu?
On chce dneska ještě někdo číst o násilných věcech, od kterých máme už všichni zasranou celou prdel?
Vy toho ještě nemáte dost?
Děkuji, raději opravdovou knihu - o něčem, co milujeme všichni, ale úplně všichni - primární radost, která je vlastní nám všem a všichni ji prožíváme úplně stějně. Chceme jí prožívat maximum a každý moment, který v ní strávíme, si uvědomujeme jako to nejcennější, na čem nám v hloubi duše záleží, kdy každá temnůstka je jen iluzí v nekonečném oceánu Lásky - který nás spojuje všechny.
Listy, u kterých se budete uvnitř cítit příjemně (ať chcete, nebo ne!). Co je opravdovej Blues Vaší duše?
To poznáte tak, že namísto toho, že se do knížky poblijete a budete se cítit ještě sklesleji než předtím, pocítite osvobozující prázdnotu, klid a lásku, kterých se už nezbavíte. Máte to někdo jinak než ten druhej?

mrkvivit
mrkvivit
07.11.2016 5 z 5

Nebýt toho, že jsem fanoušek Rollins Bandu, asi bych se ke knížce nikdy nedostal a to by byla škoda. Není to sice typ literatury, který bych vyloženě vyhledával, ale k rozzlobenému muži Henrymu by ani nic jiného nesedělo. Kniha je souborem krátkých a přesných úderů a výkřiků. Přesně takových, jaké od zuřivého hardcore/rockera očekáváte. Příběhy jsou plné zmaru, cynismu a deprese. Někdy docela beznadějné, někdy ale určité východisko přeci jenom nabídnou. Nakonec i poslední (bohužel) deska Rollins Bandu se jmenuje Nice. Část věnovaná Henryho "snáři" je opravdu strašidelná, jestli se mu po nocích zdají takové věci... brr. To se pak ani člověk nemůže divit, že tu agresi je třeba z hlavy a těla vypustit. Kdo někdy viděl vystoupení Henryho kapely musí potvrdit. P.S. Knihu jsem si koupil dvakrát a dvakrát mi ji ti komu jsem ji půjčil už nikdy nevrátili.

LordSnape
LordSnape
02.04.2016 4 z 5

Hodně dekadentní čtení. Deprese a zmar, odvrácená tvář světa, před kterým utíkáme a nechceme o něm moc slyšet, abychom si to nechali na večer do Televizních novin. Z Rollinse je cítit naštvanost, zmar, ale i samolibost. To, jak odsoudil Amsterdam mu nezapomenu.

SulfidSodny
SulfidSodny
03.12.2015 5 z 5

zmes hnevu, depresie, odcudzenia, humoru drsnejsieho nez smirglpapir, ale nakoniec aj urcitej formy samoliecenia...ktora mi hovori z duse

RobertRoberts
RobertRoberts
12.02.2015 4 z 5

Henry Rollins určitě není spisovatelem v pravém slova smyslu. Jeho jazyk je přímočarý, strohý, ale jeho závěry a myšlenky jsou však smrtelně přesné. Bez příkras vám nasevíruje výpověď o tom, kým je nejen on, ale i kdokoliv z nás. Ve svých textech naplno přiznává hněv, závist, komplexy, slabost i zuřivý smutek. A přesto všechno vás při čtení dokáže přimět k pocitu, že v podstatě narážíte na své vlastní myšlenky a stavy, ovšem podané tak, jak to vy sami nejste schopni přes vlastní bariéru slov vyjádřit. Jakkoliv se vám může zdát jeho svět černý, nesklouzává k otravnému fňukání a patosu. Tam kde jiní obviňují všechny a všechno okolo, tam si Henry sám strká odjištěný revolver do pusy a je to právě jeho JÁ, které je příčinou oněch sužujících pocitů izolace a odcizení. Na místech která jsou bolestí a smutkem přeplněná tolik, že nemůžete téměř dýchat, odlehčuje obsah sarkasmem, nejhrubší ironií a brutálním černým humorem.

Blues černýho kafe zcela jistě nenabízí východiska, naděje, nemá sklony poučovat vás ani rozdávat rozumy. Ale paradoxně po téhle knize sáhnete při svých vlastních neutěšených stavech a stane se pro vás něčím co vám pomůže trochu postavit se na nohy a znovu na chvíli vzdorovat proudu. A dobrá rada na závěr? Nemilosrdně rozdupávejte všechny své klíčící falešné iluze už v zárodku..

knedlik
knedlik
17.11.2014 5 z 5

Koncentrovaná deprese. Šokující, krutá a ... uklidňující. Strašně těžko se mi tahle kniha popisuje, ale zanechala hluboký dojem, pocit jakéhosi porozumění a politování nad prožitky. Je jako blues, blues kávy černější než noc a černější než duše mnohých z nás.

"Naučíte se vyhazovat věci, myšlenky, vzpomínky, přátele, naučíte se ztrácet. Čím lepší v tom jste, tím snadněji se životem protlučete."

"Mám problémy udržet se, abych se do sebe nezřítil."

Janiny
Janiny
15.12.2012 5 z 5

Henry! Ten mě chytil za srdce!

Štítky knihy

drogy hudební skupiny, kapely hudebníci, muzikanti

Autorovy další knížky

Henry Rollins
americká, 1961
1998  86%Blues černýho kafe
2002  81%Solipsista
2005  84%Nejsem tu moc často?

Kniha Blues černýho kafe je v

Přečtených105x
Čtenářské výzvě2x
Doporučených8x
Knihotéce42x
Chystám se číst33x
Chci si koupit12x
dalších seznamech1x