Cesty

26.10.2020

Vlastní životopis autora. Spíše jen jednotlivé zážitky než ucelené vyprávění. Autor měl hodně, hodně pestrý život a díky tomu jsem pochopila lépe některé jeho knihy.

Deník z dob studia medicíny. Pak poznává alternativní metody a přes počáteční skepsi se dostává k jejich obhajování. Zajímavý člověk, byť osobně asi hodně komplikovaný.
(2006)

02.07.2019

Bylo příjemné přečíst si od Crichtona něco trochu jiného. Jeho knížky a styl psaní mám moc ráda a líbí se mi jeho smyšlené příběhy vycházející z faktů. Tady se jednalo o vyprávění o jeho životě, který byl celkem zajímavý. V knize jsou takové tři hlavní motivy. Prvním jsou autorovy studia medicíny, které se mi asi z celé knihy líbily nejvíc. Další část je o místech, která navštívil, a co tam zažil. A poslední se točí kolem mysticismu. Jeho neustálý rozpor mezi logickým vysvětlením věcí a zážitkům, které by se daly označit za nadpozemské.

01.04.2019

"Cesty" jsem si vybrala do čtenářské výzvy, jelikož jsem dospěla k názoru, že chlap, co psal dobrodružné bestsellery a měl dolarů plnou p... pokladničku řekněme, musel navštívit desítky exotických lokalit, zažít mnoho zajímavého a stvořit podle toho poutavý cestopis. No, netrefila jsem se úplně přesně.
Úvodních 20% románu se věnuje studiím na Harvardu. Crichton sice omdléval při pohledu na krev, přesto si zvolil kariéru lékaře... aby už v prvním ročníku pochopil, že to není nic pro něj. Dostudoval, což mu poskytlo nějaké podklady do knih, včetně této. Následuje pár pasáží z života v Hollywoodu a poté konečně i výpravy do světa, především do jeho méně civilizovaných končin.
Od začátku mi vadilo, že je Michael takový hotelový turista, všechno má naplánované, zaplacené, zajištěné ubytování, průvodce atd. V tomto směru jsem sáhla vedle, měla jsem si najít cestopis, kde člověk obuje pohorky, hodí na záda bágl a prostě tradáá do neznáma, to je mé povaze bližší styl. Krucinál, Crichton vyrazil na Kilimandžáro, aniž by si vzal pořádně prošlápnutou horskou obuv, což mě přivedlo k úvahám, zda Harvard opravdu může studovat každý trouba (pokud má na školné samozřejmě). Také v jiných ohledech se projevoval jako jeliman, spousta jeho reakcí na odlišné kultury, zvyky a lidi, mi přišla totálně mimo.
Co vám budu nalhávat, v průběhu četby jsem dospěla k poznání, že byl Crichton dost nesympatická osoba: sebestředný, namyšlený, přitom nejistý, snadno ovlivnitelný, vztahovačný, popudlivý, dětinský, věčně hysterický, citově rozjitřený, neukotvený - nevěděl, co chce. Takový ten typ, co chodí pravidelně k psychoterapeutovi, aby mu povykládal, jak ho přitahuje tamhleta žena a současně se chce vyspat se svou sekretářkou.
Ovšem pořád hledal a experimentoval, to se mu musí nechat. Neustrnul na místě, neomezil se na zeměkouli a zamířil do tajů lidského nitra. A tady, jak trefně píše ludek.n, narazila kosa (v mém případě Metla) na kámen. Přijde mi celkem logické, že v lidech a kolem nich je energie, čakry, aury, budiž, nemám problém uznat existenci jedinců, schopných tuto energii vnímat, usměrňovat, prostě s ní pracovat. Ale Crichton se bez náznaku humoru pouští do takových absurdit, až mě přiměl bádat, zda si pan spisovatel ze čtenářů dělal kozy, nebo byl skutečně šílený jak klika od rumpálu. Podle zanícené obhajoby esoteriky a paranormálna na závěrečných stranách soudím, že B) je správně.

Tady máte malou upoutávku - Michael dostal při meditaci v poušti od svého guru úkol získat duchovního učitele z okolí (tedy najít k dialogu nějaký šutr nebo křoví):
„Napadlo mě také, že i když se kaktus fyzicky zotavil, psychologicky byl pořád ve střehu a ostražitý. Připadalo mi, že má tendenci odsuzovat. To, že si mě přivolal a pak se mnou odmítal mluvit, naznačovalo, že je možná trochu hysterický. Duševní růst kaktusu zaostával za vývojem fyzickým. Přiběhl chocholouš a chvíli kolem mě pobíhal...“ Tady to mělo pokračovat: „Přiběhl dr. Chocholoušek se dvěma statnými zřízenci a hodili na mě síť.“
A to není zdaleka to nejpitomější, s čím se Crichton svěřil a čemu zřejmě neochvějně věřil (já bych se ptala, co jim na tom kurzu přidávali do jídla a pití).

Zmíním ještě místy nepřesvědčivý překlad, např.: „Změna vědomí potřebná k vykonání touchdown pass v profesionálním fotbalu...“ Což takhle “...potřebná k přihrávce na touchdown...“, nebylo by to srozumitelnější?
Takže jedna hvězda za náhled do studia medicíny, dvě za postřehy a nevšední perličky při cestování. 55%

08.02.2019

Populární americký spisovatel Michael Crichton nám v Cestách nabízí střípky svých rozmanitých zážitků z objevování světa, vzpomínky na rozhodující okamžiky života a především poznatky o složitém hledání sebe sama. Jeho vášnivá tryzna je osobitá, poučná a místy i strhující, nicméně se po celou dobu čtení těchto, často hluboce sebezpytných, fabulací nemohu zbavit pocitu, že i značně manipulativní a poznamenaná komercí. Dokud Crichton píše o svém studiu na lékařské fakultě je to v pořádku, s cestopisnými fragmenty také není žádný problém (skvostný popis výstupu na Kilimandžáro budiž příkladem), ale jakmile se vydá na výzkum paranormálních jevů a mimosmyslových zážitků (Londýnští jasnovidci, Kaktusové učení, Živá světelná show, Život v astrální rovině, Aury…) padá kosa na kámen. Tady nevím, jestli si ze mě autor dělá srandu, nebo to myslí skutečně vážně. Představa tvůrce světových bestsellerů posedlého třemi démony (Entita) mi způsobuje opruzeniny po celém těle. Jak je první polovina knihy svižná a čtivá, tak je její druhá polovina mdlá, nudná a uspávací. Závěrečná Douška pro skeptiky na Cal Techu tomu nasazuje korunu, tady už se jedná o prachsprostou slovní onanii. Na začátku jsem to viděl na čtyři hvězdy, někde za polovinou jsem jednu ubral a u Ohýbání lžic mi začaly varovně problikávat dvě. Nakonec, za již zmíněné Kilimandžáro, za fascinující Žraloky a Gorily dávám Cestám tři odřené pěticípé, ale musím se dost přemlouvat.

03.04.2018

Tuto knížku doporučuji všem cestovatelům. Po přečtení jsem změnil svůj názor na nadpřirozeno. Do té doby jsem v nic takového nevěřil. Autor zde popisuje svoje zkušenosti s "nadpřirozenem" se kterými se setkal na svých cestách, či v průběhu svého života, nikomu nic nepodsouvá.

20.10.2015

Velmi zajímavý self-pohled sám na sebe, až se jednomu nechce věřit, že opravdu všechno tohle jeden člověk prožil a zažil na vlastní kůži. Od lékařských zážitků při studií, po potápění, putování pralesem, zážitky s metafyzikou - prostě otevřená hlava, dobrodruh, playboy a vizionář. Ať už to byla fikce nebo realita, byla moc zajímavá - 75 %

17.04.2015

Věřili byste, že Crichton s kamarády zvažoval návštěvu dětského bordelu v Thajsku? Nebo, že vám tenhle technofil hledá kolem hlavy auru? Tak tomu raději věřte. Trochu zklamání, trochu rozčarování, trochu úžas; kdo že vlastně ten pán byl?! Nu, na nedostatek otevřenosti si stěžovat nemohu...ale teda tohle jsem opravdu nečekal.

16.01.2015

Název knihy si můžeme vyložit dvěma způsoby. Cesty samotné tam či onam a za druhé cesty Michalova života, sebepoznání, poznání duchovna. Chvílemi mě kniha nudila, chvílemi jsem si říkal:"Do řiti je to pravda nebo ne?" Čtenář pozná osobní život Michala...Crichton chtěl životu přijít na kloub a proto hledal a hledal. Meditoval, pozoroval aury, divoká zvířata, cestoval astrálně...což mě vykolejilo snad nejvíce(při astrální cestě se mu zjevil malý mužíček, nějakej hmyz, a jakýsi čertík jak z pohádky, přičemž vedle na gauči ležela žena a řekla mu co vidí...z toho by člověk snad dostal i strach). Crichton dokázal nakonec pozorovat "svatozář" moderně aury, u stromů, kopců na poušti, kolem lidí. Dokázal se odpojit od těla. Rovněž mě vykolejila kapitola o ohýbaní lžíc...jak to proboha dělalai skupinově?? Kolega mi říkal jednu věc: "když napsal Jurský park, je to vlastně scifi" tak proč by nemohl čtenáře trochu pobalamutit a napsat něco takového? Zajímavost: Crichton měřil už ve čtrnácti letech 2 metry a byl nejvyšší na škole, vyšší než všichni učitelé. Měřil 208 cm. Životem mu prošlo spousty žen a to jsem někde slyšel že byl gay. Knihu bych doporučil spíš ezotrikům.