Cesta zpátky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh mladých Němců, vracejících se z prohrané války domů a prožívajících tíhu deziluze, odcizení a osamocení.

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40703/big_cesta-zpatky-Prm-40703.jpg 4.4841
Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné

Vydáno: , Naše vojsko
Originální název:

Weg zurück, Der, 1931


více info...
Nahrávám...

Komentáře (79)

Kniha Cesta zpátky

Hani77
05. června

Kniha je snad ještě smutnější než Na západní frontě klid. Nikdy mě nenapadlo, jak to měli navrátivší vojáci těžké. Setkávali se s nepochopením a mnozí nemohli najít své nové místo ve společnosti. Mnozí se velice změnili. Když se pak setkali, byli už někým jiným díky oblečení nebo tomu, čím se stali.

"Co nedokázala smrt, daří se životu. Rozděluje nás. "

Velice mile mě překvapilo, že kniha vypráví o vojácích stejné roty jako Na západní frontě klid, dokonce zmiňuje i padlé kamarády-Katczinského, Paula Bäumera atd.

"Je těžké se loučit - ale vracet se je někdy snad ještě těžší."

madem
26.10.2020

Skončila válka a pár kamarádů se vrací domů. Jsou plni naděje a očekávání nových zítřků. Vše mizí a nastane syrová skutečnost a málokterý z nich najde svoje místo.


pavla.ba
10.05.2020

Dle mého by to měla být povinná literatura pro každého jedince!

Amolein
08.05.2020

Román, který navazuje na nejslavnější Remarquovo dílo "Na západní frontě klid", je vlastně stejně silným čtením. Velmi dobře se čte a hodně vás nutí k zamyšlení o životě, o hodnotách. Pokud vám tedy Na západní frontě klid nestačilo, doporučuji pokračovat tady.

Tohle je román o ztracené generaci, o vojácích, kteří se vrací zpět z války do svých domovů. Šťastný návrat to ale není. Domů se nevrací jako oslavovaní hrdinové. Někteří se museli vrátit zpátky do školních lavic, ale co jim taková škola do života ještě může dát? Mohou mít ještě vůbec respekt k profesorům, kteří pronáší jen pouhé fráze?
Kamarádi, kteří společně přežili válku, nejsou schopni přijmout, jaký je život zase doma. Opravdovost a skutečné kamarádství, které poznali ve válce, v tomto světě chybí. Svět plný přetvářky, planých řečí některé z nich dovede až ke krajním činům a spáchají sebevraždu.
Vrchol rozdílu mezi společností a těmito vojáky vidíme v závěrečné pasáži románu, kdy se Albert ocitá před soudem. Věty, které zde pronáší on i jeho kamarádi, jsou neskutečně mrazivé, a ukazují to vzájemné neporozumění.

"Ale vždyť jste usmrtil člověka!" říká předseda skorem úpěnlivě.
"Usmrtil jsem už mnoho lidí," říká Albert lhostejně.
"Co jste udělal?"
"Ve válce," doplňuju Alberta.
"To je přece něco docela jiného," prohlašuje státní zástupce.
Teď Albert zvedá hlavu: "Proč by to mělo být něco jiného?"
Státní zástupce povstává: "Chcete snad boj za vlast srovnávat s tímto činem?"
"Ne," říká Albert, "ti lidé, které jsem tenkrát zastřelil, ti mi nic neudělali..."

Absurdní je závěr této knihy, kdy tito váleční veteráni potkávají malé kluky, kteří s nimi hovoří o vlastenectví a o tom, jak je potřeba zabíjet bolševiky, dokud Německo neosvobodí. Předzvěst blížící se nové války, ale jako by se v těchto klucích mohli vidět i hrdinové této knihy. Svět se nezměnil, oni ano.

Knihu si určitě přečtěte a teprve poznáte, jak vám válka změní žebříček hodnot.

NienorNíniel
12.03.2020

Kniha která útočí na srdce...
Válka nevzala vojákům jen ty roky ve válce, ale celý život. I ty nejsilnější jedince silně poznamenala, spíš úplně zlomila. A k čemu to bylo?

Abroš
24.02.2020

Kniha i o tom,jak těžký může být návrat do života po válce.

Palivo
13.01.2020

Guten tag.

Jak všichni víme, Němci dali světu opravdu strašné dary. Třeba Modern Talking, nebo Scooter. V této knize se díkybohu Erik a Marie Remarkovi nevěnují tomuto běsu, ale jen první světové válce, která jak všichni víme, vznikla už z gavrilo PRINCIPU.

Cesta zpátky je o cestě zpátky a je to solidní očistec. O to víc jsem rád, že nemusím cestovat, protože ovládám teleportaci. Jako třeba teď v sobotu. Barman mi povídá „Dáte si ještě jednoho paňáca?“ a já říkám jo, a další věc co vím je že ležím doma na zemi vedle postele.

Tahle Cesta zpátky je o německém týmu ve vybíjené, který se zrovna vrátil z evropského šampionátu domů, kde skončil na posledním místě. Proto je taky nikdo nevítá. Chlapci jsou tedy zákonitě naštvaní a jelikož tehdy ještě nebyl kariwurst, trýzeň dosahuje vrcholu rychleji než já při sexu.

Erich a Marie protentokrát udrželi kýčovité dialogy na uzdě a servírují něco, co dá vzpomenout na to lepší z Heinricha Bölla a jeho subžánru „nemáme ani na brambory, všechno sucks.“

Hodnotím tedy 9/10

jan7940
23.11.2019

Srdcovka.

1