Cesta zarubaná

Cesta zarubaná https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367567/mid_cesta-zarubana-2P5-367567.png 3 7 2

V době, kdy buržoasie zakazovala komunistický tisk a pronásledovala komunistické pracovníky, hovořila tato kniha (napsána 1933, vyd. 1934) k pracujícímu lidu a drobné inteligenci, ukazovala "cestu zarubanou", kterou prochází slovenský lid a všechen pracující lid kapital. světa. Vesnice Radzímka v tomto románu je jednou z mnoha slovenských i českých dědin v letech krise, v letech, kdy luďáctví a fašismus zapouštěly své kořeny, v letech, kdy však lid se již pevně spojuje pod prapory komunistické strany k společnému boji o lepší zítřek. Radzímka a její občané: dřevaři a nádeníci, zbavení práce, bezzemci, kteří platí těžkou dřinou za kousek propůjčené půdy, chudáci, kteří odcházejí za prací do stejně ubohé ciziny, kde mizí beze stopy, exekuce, hlad, zima nemoce, nepředstavitelná bída, kterou mají oslepit slavnosti a parády luďáckých "křisitelů slovenského národa", které tu představují bohatý statkář a buržoasní notář s několika svými přisluhovači, občané žijící v nadbytku, chráněném ještě četnickými bodáky. V těchto protikladech vyspívá a uvědomuje se mladý učitel, zprvu snílek a idealista, který nakonec po boku lidu přechází do tábora těch, kteří připravují cestu nezarubanou - cestu socialismu a komunismu. Kniha je ostrou obžalobou policejního režimu první republiky, hrozným dokumentem předmnich. "svobody".... celý text

Dobrodružné Romány Literatura slovenská
Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Cesta zarúbaná , 1934


více info...

Přidat komentář

žlučníkář
08.10.2023 4 z 5

Něco mi říkalo, že když je cesta zarubaná, tak bude asi těžko schůdná. Tuhle jsem šel na jedno a cesta domů byla tak zarubaná, že jsem z toho širokýho chodníku byl samej šrám. Nejsem si jistej, jestli jsem to vysvětlil úplně pochopitelně, a taky správně, ale nic lepšího ze mě dneska asi už nevypadne.

Příběh je to slušnej. Tolik bídy, tolik hladu, tolik smradu a tolik zbytečnejch cest do zemí zaslíbenejch. Tolik lidí, co chtěj makat. I když ten Fráňa co to načmáral byl budovatel jak víno, tak jsem cejtil, že chtěj makat víc kvůli hladu. Vypadaj jak strašáci do zelí a na velký převraty nemaj sílu. Ten co vždycky má prachy a moc nad ostatníma je samozřejmě notář, pak ten co má největší statek a starosta. Bylo by teda lepší, kdyby to byl někdo, kdo má největší něco úplně jinýho. Do příběhu se to krásně hodí, do všech by se to krásně hodilo. Dokonce i do těch ruskejch.
Tihle filištíni vždycky dokážou vytáhnout z bližních kousky posledních chechtáků a ještě je to nechat odpracovat. Když se někomu něco nelíbí, tak je hned proti vládě a musí se s ním zatočit a vytáhnout z něj trošku toho života. Tak to asi chodilo za Hitlera, nebo za komunistů. Nevím, jak moc se to tam dělo ve skutečnosti a jak moc si to strýček Fráňa přibarvil přes červený brejle, který měl během života nasazený na ksichtě.

Všechny linky v knížce jdou od desíti k pěti a jsou smutný. Zajímavý bylo pozorovat, co se děje s počátečním nadšením vesnickýho učitele. Když jsem to bral do ruky, nečekal jsem od toho vůbec nic dobrýho, příjemnýho, ba ani kvalitního, a nakonec jsem byl překvapen, kolik silnýho kafe a tabáku v tom bylo nasypáno.

WEIL
19.06.2011 3 z 5

Kdo se zajímá více o problematiku v slovenské obci Radzímce, kterou se autor zebrubně zabývá, tak mi může napsat do pošty, jsem ochoten to s ním v dohodnutý čas - rozebrat.

Román je to pěkný, obsah sytý.