Cesta za poznáním

17.04.2022

(SPOILER) Jsem otevřená všem tématům, které se v knihách otevírají, ovšem tady jsem narazila. Až fanaticky napsaný text, který mluví o védské tradici. Obsah textu se opakuje pořád dokola a člověk se tu nedozví nic jiného, než že je Krišna je všude okolo nás. Knihu bych doporučila pro lidi, kteří o této tradici už něco ví nebo ji chtějí praktikovat ve svém životě. S jistou dávkou pochybností bych i dokázala říct, že jim by se to líbit mohlo. Jinak knihu bohužel nedoporučuji.

21.03.2022

Tak jsem přečetl druhou knihu od Krišnovců, kterou jsem měl doma a nečekaně předává čtenáři stejné informace, jako ta první. Zde se mi však líbilo, že srovnávali také vlastní myšlenky s těmi od Freuda, Junga, Sokrata, Akvinského a Sartrea. Hříšnost požitků je ale samozřejmě holý nesmysl a jsou tu i další věci s nimiž nesouhlasím, kdy jsem něco zmínil už u Nauky o seberealizaci. Plusové body ale autor dostává za myšlenku, že lidi by měla vést inteligentní elita, která by fungovala jako mozek národa. Kritika komunismu je tu pak na místě.

04.08.2021

První náboženská literatura, která se mi kdy dostala do rukou. No, sice to bylo velmi nestandardním způsobem, ale za chyby se platí a morálnímu závazku se musí dostát! Faktem je, že mi východní filosofie přijde jako zajímavá a ze všech pánbíčkaření mi budd/hinduismus přijde jako nejpřijatelnější směr – když už. Takže nakonec, proč ne. Něco total nového.
Po více než dvoutýdenním martyriu se mi to podařilo zvládnout - těžko, těžko jsem zvládal dvacet stran za sebou. I v překladu je to děsná hatmatilka (celé je to proloženo verši v sanskrtu, které jsem stejně skipoval) a i jinak se dá se říct, že se určitá témata opakují stále dokola. A když uvážím užitou hodně komplikovanou terminologii, často nebylo jednoduché se vyznat v rozvitém souvětí.
Ale to je fuk. Nečekal jsem od této „brožury“ (jestli se dá takto 350 stran označit) žádné velké věci, no nemejlil jsem se. Snad jen mě překvapilo, jak radikální přístup k praktikování krišňáctví se tam napříč kapitolami předestírá a že jsou někteří lidé ochotní do toho zapadnout. Místy mi to přišlo hraničící s fanatismem. Několikrát jsem se také musel upozorňovat, že nečtu žádnou účelovou „románovou smyšlenku“, ale že tohle bylo napsáno seriozně, že tomu určitá skupina lidí opravdu věří.
Tedy platí stará dobrá poučka – čeho je moc, toho je příliš. Něco jsem si z toho odnesl (co si má člověk pod tzv. nejčistším krišnáctvím představit, co to obnáší, jaké mají cíle a vize… a zároveň, že takto natvrdo praktikována je to magořina jako dnes každá jiná). Děkuji, nikdy více.