Cesta proti času

Snad poprvé se mi stalo, že nevím, jak knihu hodnotit.

Hned na úvod jste vrženi do víru událostí, a alespoň mně chvíli trvalo, než jsem se v toku událostí alespoň částeně zorientoval. I z toho důvodu jsem zpočátku propadal skepsi s očekáváním, že tuhle útlou knihu budu číst sakra dlouho.

Ale jakmile se zorientujete, příběh nabere na tempu. Počáteční rozpačitost se rozplyne, a to, co Vás na začátku nebavilo, se Vám rázem dostane pod kůži.

Děj je naznačen v anotaci ke knize a těžko k němu samotnému psát něco víc. To si musí každý čtenář prožít sám. Každý se v něm zorientuje jinak, bude ho chápat po svém. Já sám jsem asi všechno nepochopil tak, jak to autor myslel, někde jsem ve všech těch smyčkách a paradoxech ztrácel. A právě kvůli tomu nemůžu ani hodnotit. Bylo by nespravedlivé k autorovi, kdyby mé hodnocení bylo nízké právě kvůli mému nepochopení autorova díla.

Takže co říct na závěr? Knihu určitě stojí zato číst, ale chce to nenechat se dradit zmatečným začátkem. Knihu bych doporučoval číst v klidu, kdy se jí můžete plně věnovat. Rozhodně to není četba na krácení cesty autobusem. Pokud na toto všechno přistoupíte, věřím, že budete odměněni nevšedním a zajímavým čtenářským zážitkem.