Cesta na sever

01.01.2016

Poetické dílko o malém dobrodružství Karla Čapka při poznávání skandinávských zemí především z paluby malé lodi Hakon Adalstein, která jej dovezla až do Narviku. Čapkův popis skandinávských domů, krajiny, lesů, stromů, lidí... byl natolik barvitý, jako byste cestovali společně. A kdo má méně fantazie, může si prohlédnout hezké ilustrace. V závěru knihy Čapek konfrontuje své pozitivní naladění se střední Evropou, kde již Hitler hřímal a řinčel zbraněmi a poukazuje, že žádné nepřátelství, boje a války nikdy nic dobrého nepřinesly a nakonec po nich nic nezůstalo. Čapek mě nepřestane udivovat svou předtuchou budoucích událostí a vizí.

02.09.2015

Moje milovaná knížka, ještě po rodičích, předválečné vydání s autorovými kresbami. Díky jí jsem se začala zajimat i o další Čapkovo dílo ( což bylo moc dobře, protože K.Čapka jsem si vytáhla u maturity ).

12.04.2015

S manželem jsme podnikli podobnou cestu a tak jsem si u knihy příjemně zavzpomínala. Krásné popisy přírody i dojmů. Jen mě mrzelo, že jsem četla eknihu bez ilustrací, musím si pořídit ještě tištěnou verzi a projít si ji ještě jednu :)

07.10.2014

Čapkovy cestopisy mám opravdu rád, právě proto že se nejedná o klasický cestopis, ale spíš dojmy z toulek Evropou. Snad se tam jednou podívám abych mohl srovnat...

07.04.2014

Ne tak úplně klasický cestopis, protože se autor mnohem více než na popisování faktů soustředí na své dojmy; mnohé pasáže jsou psány až lyricky, tak nějak zasněně. Pro někoho, kdo tyto popisované severské kraje neviděl, se asi bude hůř představovat, o čem přesně Čapek píše. Nicméně Cestu na sever miluju právě pro styl, jímž je napsána. Nejoblíbenější část (půlnoční Slunce) mám dokonce vyvěšenou nad pracovním stolem, a když se potřebuju trochu odreagovat, začtu se do ní a nechám se unášet svou fantazií.

09.01.2014

Také jsem tuto knihu četl až po té, co jsem podobnou cestu absolvoval sám. A přestože Čapek Švédsko a Norsko navštívil o mnoho dříve, viděl jsem v jeho cestě i tu svou a v jeho pocitech i ty své. Při popisu půlnočního Slunce mi málem ukápla slza. Ano, tuhle knihu si přečtu vždycky, když se mi stýská po severu a i díky Čapkovi vím, že se tam brzy vrátím.

08.09.2013

Přestože jsem já sám cestu na sever starého kontinentu podnikl v jiné době a v poměrně rychlejším tempu, nemohu než potvrdit dojem zaznamenaný v tomto milém díle. Mnohé se samozřejmě za ta uplynulá desetiletí změnilo a uchráněna “pokroku“ nezůstala ani drsná tvář severská, avšak mnohé se rovněž zachovalo, a tak i dnes můžeme stále obdivovat přírodní krásy skal, vodopádů či fjordů, architektonické zajímavosti dřevěných kostelů a hanzovních domků nebo také určité kouzlo povahy tamních příjemných a klidných lidí. Líčení v tomto cestopise je proto pro mě jakousi vzpomínkou s kresbami obohacenou básnickým nadáním Olgy Scheipflugové doprovázející svého muže. 85 %

22.07.2013

Zajímavé líčení cesty po části Skandinávie "čapkovským" stylem, doplněné krásnými jeho ilustracemi a básněmi jeho ženy.

13.04.2013

Hodně obrázků a básniček, takže se četla snadno a rychle. Děj se mi líbil.

18.06.2012

Dánskem jen tak profrčel jako vítr, který tam stále fučí, přeplavil se do Švédska, zastávka ve Stockholmu, a pak na západ do Norska, Bergen, nalodění na loď Håkon Adelstein a podél pobřeží nahoru na sever až na Nordkapp, a nakonec zpět přes Švédsko. Tak by se dala stručně popsat tahle Čapkova cesta, kterou on popisuje stylem sobě vlastním, nezachází do podrobností, seká slova a věty, tak jako jsou osekané skály fjordů. Hodně prostoru má drsná severská příroda, ale strašně těžko se prostřednictvím knihy tvoří v hlavě nějaký obraz toho, co popisuje. Kniha je to dobrá (obsahuje Čapkovy kresby a několik básní manželky Olgy), ale k cestě na sever by mě asi moc navnadit nedokázala.

Tuhle knihu jsem četl až poté, co jsem sám absolvoval cestu na sever. Moje zážitky jsou značně rozdílné.