Cesta mrtvých: Život a smrt Alexandra Nikolajeviče, lovce národa Mansů
Tomáš Boukal
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463590/bmid_cesta-mrtvych-97L-463590.jpg
4
19
5
Skutečný příběh lovce ze sibiřského národa Mansů. Saša žije daleko od civilizace na horním toku řeky Pelym, která pramení v podhůří Uralu. Ještě před dvaceti lety zde stávaly osady několika mansijských rodin, jež však jedna po druhé mizejí. Jen Saša dál zůstává v lesích, kde loví losy a medvědy, ale jak mu ubývají přátelé, stále víc upevňuje pouto s lahví laciného alkoholu. V opilosti dokonce vztáhne ruku na jednoho ze svých zbývajících souputníků, Peťku. A ačkoli se odpuštění stává v osamělosti rozlehlé tajgy téměř životní nutností, spravedlnost brzy dosáhne i sem. Duši lovce však nedokáže spoutat ani vězení. Svobodný život v domovské tajze ožívá v Sašových vzpomínkách na rodinu i v obrazech starých příběhů. Nejhorší trest tak nakonec vyměří až sám čas po návratu domů jsou Sašovi příbuzní mrtví a on ztrácí smysl života. Začíná jeho postupné odcházení z tohoto světa, provázené osobními démony i duchy lesa. Sašova postava zrcadlí smutnou historii malého národa Mansů, který se stal obětí sovětské epochy a jejího zániku.... celý text
Přidat komentář
Kdybych nečetl Duch tajgy a neshlédl ten krátký film, na něhož je v knize odkaz, tak bych byl asi zmaten, kde to vůbec jsem a kdo jsou všechny ty postavy. Citelně tu opět chybí mapa a oproti Duchu tajgy i fotografie reálných postav. Boukal se po 20ti letech vrátil do míst, kde poznával život a tradice místních Mansů. Tentokráte tu najde jen prázdnotu a všude přítomný stín smrti. Mansové totiž prakticky vymizeli z přírodního prostředí. Celý román tak pojímá jako sdělení světu o tomto trudném osudu pelymských Mansů. To vše je čtenářům předkládáno na skutečném příběhu lovce Saši. Ač jsem úvodu ve vězení moc nevěřil, tak zbytek je krásnou, leč velmi smutnou, vzpomínkou na všechny "jeho" blízké Mansi.Tome... Saša by ti poděkoval a byl by ti neskutečně vděčný. Přespat sám v těch opuštěných domech musela být teda velká odvaha.
Hřbitov nevěst se mi líbil, tak jsem se pustila i do další knihy od autora. Ale musím říct, že za mne - nene. Vůbec se mi nedařilo se začíst a soustředit myšlenky, což i hrozně znesnadňovala přeskakující dějová linka. Často jsem se vůbec nechytala, že autor přeskočil do jiné časové roviny. A to si v časově spletených příbězích zpravidla libuju. Reálie života a mýty Mansů to ovšem vcelku vyvážily, takže aspoň ty tři hvězdy dávám. Je smutné sledovat v knize umírající kulturu skomírajícího národa, to si člověk až posteskne, co všechno pokrok a globalizace zabíjí...
Je to takové.... strohé. A k tomu příběhu se to perfektně hodí. Mansové asi moc okecávky nepěstují - ostatně to je vidět i z těch několika málo mýtů, které v knize zazní (a co si budeme povídat ona většina mýtů ve své základní podobě je taková). Příběh je to drsný, smutný, plný smrti. Je zajímavé, zamyslet se nad tím, jak národy odsouzené k smrti ji jdou vstříc. Alespoň mi to tak připadá. Mansové v knize už jen přežívají. A hlavní hrdina jejich cestu následuje. No není to kniha, která by mi změnila život, ale četlo se to dobře a líbí se mi na tom dvě věci. Za prvé - to, že autor těm několika lidem, které znal a poznal, s nimiž sdílel část svého života, vytesal pomník. A za druhé - zaujetí pro věc - na tom mě neustále nepřestává fascinovat zaujetí lidí, člověka; v tomto případku autora pro danou věc. Vášeň, jež mnohdy určuje tok našich životů a zavede nás.... no bůh ví kam?
Štítky knihy
životopisné, biografické romány Sibiř etnografie, národopis tajga české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Hřbitov nevěst |
| 2021 | Cesta mrtvých: Život a smrt Alexandra Nikolajeviče, lovce národa Mansů |
| 2003 |  Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé |
| 2020 | Duch tajgy |
| 2012 | Ekologická antropologie |
Kniha Cesta mrtvých: Život a smrt Alexandra Nikolajeviče, lovce národa Mansů je v
| Přečtených | 25x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 29x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 5x |
Těšila jsem se na příběhy lovců z daleké tajgy, ale kniha mi moc nesedla. Příběh totiž skáče od jednoho tématu k druhému. A tak postrádá nějaký plynulý děj. V knize jsou dvě dějové linky. Přítomná, která sleduje osud lovce Saši, je psána dost povrchně. A ta druhá, která ve vzpomínkách přibližuje život Mansijců, obsahuje kromě kratičkých vzpomínek na tyto obyvatele, především různé báje, mýty a pověsti. Po poslechu této audioknihy, kterou velice dobře načetl pan Tomáš Jirman, jsem přesvědčena o tom, že vznikají díky nadužívání alkoholických nápojů. Zajímavé téma, ale myslím si, že nebylo moc dobře zpracované.