Cynik
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1064/bmid_cynik-slF-1064.jpg
5
1033
88
Cesta krve série
< 2. díl >
Milióny zemřely při útoku mimozemšťanů či byly Cizinci odvlečeny neznámo kam. Maxmilián však zkázu přežil, i když byl vlastně dobrák. Možná jen proto, že se v něm probudilo jeho druhé Já: Cynik. V okamžiku, kdy se blíží ke svému vytčenému cíli na jihu Afriky, však zjišťuje, že existují mnohem zákeřnější protivníci, než jsou mrtváci, upíři a popelnice Cizinců. Cestu mu zkříží lidé, kteří se obratně přizpůsobili nové situaci...... celý text
Přidat komentář
To, co perfektně fungovalo v prvním díle, už trochu poskřípává a autor občas vyrábí nelogické zvraty v ději. Některé oslí můstky fungují tak nějak divně.
„Život a smrt jedno jsou.“
„Kdo se smrtí
se nesmíří,
života neužije,“
řekl Ten druhý.
„Je to zvláštní, zúčasnit se konce civilizace a přežít ho.“
Příběh „Cynik“ začíná přesně tam, kde příběh „Dobrák“ končí. („Aby ses z toho nepo. . .“ povídá Ten druhý) Respektive první příběh končí před setměním a téhož dne začíná toto dobrodružství. („Fakt, plnohodnotná informace, rýpnul si Ten druhý. . .“) Pravda je, že jsem měl raději, když byl hlavní dvojhrdina sám, nebo i když byl s Jonášem, to se ještě dalo. Protože účast více lidí mi v postapokalyptickém světě, okupovaném mimozemšťany, připadá celkem rušící. (Jak to řekl Ten druhý: Zbytečná! . . . ) Nerad to říkám, ale Ten druhý má pravdu. Moc lidí znamená moc opatrnosti, moc rozkazů, moc pohlcení osobnosti a moc starostí o ty druhé. (Hele, hele, máš nějaký problém s Těmi druhými? . . . ) Tak že jsem netrpělivě „čekali“ až se příběh pořádně rozjede.
Malá ochutnávka:
Tak jak se cítíš? Řekl ráno Ten druhý.
Cítil jsem se odpočatě a měl jsem dokonce i něco jako hlad. Zato Singhaia nevypadala dobře, opravdu ne.
Sakra! Sakra sakra sakra!!! začal jsem horečně tahat věci z lékárny.
Zapomněl jsem jí včera dát triádu. Když jsem ty tři injekce vbodl, veškerý hlad mne přešel. Budu to muset dělat každé ráno ještě dalších deset dnů. Třetí den bude navíc zpestřen vyndaváním stehů.
To se moc nenajíš, poznamenal Ten druhý.
Naštěstí hrdina a ani Ten druhý nechtějí pap-anc-tek, (ani se neptejte, z čeho pochází) tak že dokonáno jest. Vedl jsem s Tím druhým dost dlouhej rozhovor o tom, jak se zachovat a nakonec jsem se shodli, že „ve dvou se to lépe táhne“. Takže oba hrdinové, Jonáš a Singhaia pokračují v cestě sami a spolu ve čtyřech. To je dobré nakročení k dalšímu dobrodružství. Minimum lidí, více šancí. Sranda teprve začala operací. Nebo spíš odstraněním dvou prstů na ruce Singhaiy. To jsem omdlel a musel to za mě dočíst Ten druhý.
Citát: No, vidíš, že vidíš. Je lepší přijít o obě chodidla než o jedno oko.
Čtyři měsíce byl klid. Jen jízda a jízda a jízda . . . a sex. Ano, ano, čtete správně, v příběhu je i sex. Ale neptejte se jaký, byl jsem nucen mít nasazené brýle na řízení saladina, koukat dopředu a na uších sluchátka s hlasitou hudbou. Ale sex byl asi dobrý, protože Ten druhý už docela dlouho mlčí. Pak se to zdramatizuje. A bylo načase. Jenže to drama nejsou jen pavouci. Příběh nabere zajímavý směr a pak ještě lepší. Další amputaci jsem s Tím druhým četli společně. No prostě, užíval jsem si každou větu, každou akci i každou ironickou poznámku Toho druhého. Mám pocit, že jsem se u toho i pochechtával. Opět perfektní. Dal bych deset pavouků, ale všechny jsem je snědl. Motýlci musí stačit.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Lepší si nachcat na hlavu, než v tom celou noc ležet.
PS – Už snad ani nebudu připomínat scénu „hledání neviditelného kola v poušti“. Je to jen malý odstaveček, ale mě utkví nadosmrti v hlavě . . . vlastně už tam mám Toho druhého. To je podle mého (vedle srnek) nejgeniálnější scéna v české, zahraniční i mimozemské beletrii. Nezáleží na velikosti, ale na poselství.
Citát: Hvězdy zrudnou krví našich nepřátel, máme nového boha a máme cíl. Cesta krve může začít.
Z Kulhánkových knih mě Cynik asi bavil nejméně. Nemohl jsem se do knihy začíst. Pořad u mě vedou Vládci strachu.
(SPOILER) Tam, kde se v prvním díle držel ještě relativně při zemi a většinou i v evropských reáliích, se mantinely reálnosti otevírají opravdu do široka a tak si můžeme užít létání v třistatunovém štábním vozidle, lovení lidí v pralese, pojídání pavouků, tankovou bitvu za účasti atomového tanku a spoustu dalších kratochvílí, patřících ke klidnému životu po konci lidstva.
Kdybych to četl před 20 lety, asi by to byla pecka. Nicméně v současnosti, kdy jsem přečetl i Kotletu, mě Cesta krve neoslovila. Námět výtečný, příběhová linka slabší a některé pasáže vyloženě nudné. Pokud autor vyjádřil svojí nespokojenost s dílem, souhlasím. Vládci strachu mě bavili víc. Zákaz vydávání dotisků je ale podle mě zbytečný. Myslím, že kniha si svoje čtenáře najde i nyní.
Maxmilián i s malým klukem Jonášem, pokračuje ve své pouti do lesů Afriky, kde doufá najít další lidi, kteří unikli všeobecné katastrofě a nestali se z nich mrtváci. Supertransportér saladin řízený učenlivým počítačem opatřený nejmodernějšími zbraňovými systémy dotvořil ještě v tajné vojenské továrně v Německu, a jelikož je to bojové vozidlo s dokonalým maskovacím a "všemuvzdorným" nátěrem, tak se mu podaří dostat i přes poušť. Přes tu poušť pak putuje znova tam a zpět i pěšky a sám, až se mu podaří zjistit, co se všechno vlastně stalo, kdo za tím stojí a že někteří lidé zaprodali svou rasu i Zemi. Obrovský tank, s nímž se saladin utká a který jim ve finále hodně pomůže - charakterizuje takto - "Ten stroj vypadal, jako by dokázal projet věčností napříč a ještě se vrátit." Promluvit si může akorát se svým druhým já. Ten druhý pak vtipně komentuje vzniklé problémy. Maxmilián utrpí mnoho zranění na těle a mnoho šrámů na duši, ale nevzdává se: "Prostě nepřipustím, aby jim to prošlo. Nikomu." A tak se chystá na cestu krve, cestu ke hvězdám. Chvíle klidu (a zpravidla lízání ran) se střídají se zběsilou akcí. Když to čtete, tak chcete vědět, co bylo dál, dokud to nedočtete.
Pokračování skvělé post-apo scifárny z pera pana Kulhánka. Stejně jako jsem doporučoval u předchozího dílu. Výborný styl psaní, který naprosto adoruji, takže opět mohu doporučit všem, kterým se líbil první díl a rozhodně by jste toto dílo neměli vynechat.
Nevim, jestli si dalšího Kulhánka přečtu. Teď to cítím jakože jsem si uzavřela, ač s otevřeným koncem, to jeho nej. Mam pocit, že už nikdy se nemůžu do žádného knižního hrdiny zamilovat tak jako do Kulhánkovo kluků. A nechci pak mít z jeho dalších knížek nějakou divnou pachuť. Uvidím.
Ale Cesta krve je hodně svoje, taková kulhánková.
Kdyby se mě zeptal někdo u piva, o čem že to vlastně je, tak bych asi ani nechtěla odpovědět, protože mám strach, že cokoli řeknu, tak nedovede popsat ty emoce a děj a vůbec všechno kolem. Že to hlavní je prostě tak strašně hluboko skryté v každém čtenáři a nejvíc v samotném Jirkovi.
ALE. Co teda vyzdvihnu jen tak letmo - pavouci, džungle, bezmoc, pot, horko, zima, šrot, zbraně, hajzlové, kinetin, nic, prázdno, a tak.
Největší prázdno mam ale zase po přečtení já v sobě.
Velmi dobré pokračování. I když první díl mě vzal za srdce více.
Obdivuji autorovu fantazii a technické znalosti.
Opět - nevím čím je tahle kniha tak vyhypovaná. Krom řady nelogických pasáží (Lehký SPOILER - Saladin v poušti?) To co mělo být. V prvním díle OP, tady ? Zatím jsem nedočetl a nevím jestli dočtu. Čte se hůř jak předchozí díl a začíná tam chybět to co v prvním díle fungovalo, člověka už tak netáhne jak pokračuje příběh.
EDIT: Dočteno. Bylo to fajn, ale pořád je výsledek "Hmm... [ (ၜᔕၜ) ]" Fajn počtení, ale za mě přehypované stále. Finální hodnocení celé (dvoudílné) série je 3,5* / 5 (aktuální styl hodnocení k 12/2020)
Má to spád, ale je to jen 'střílečka'. Milovníkům military se knížka musí líbit a doporučit jde i těm, kdo si chtějí pročistit hlavu.
Pokracovani prvniho dilu. Tato knizka nastartovala moji Sci-Fi cteci karieru. To nejepsi co jsem kdy (zatim) cetl. Mel jsem to cist nakonec, tohle prekonat, to musi byt vazne majstrstych.
Věděla jsem, co pan Kulhánek dokáže, ale tohle mě překvapilo. Spousty ironie, zábavy, akce a všeho toho nutného zla a lásky. Paráda.
- ,,Doufám, že v příští knize tam tu holku nenechá...hrdina."
-Mazlík
Drsná cesta Maxmiliánova, aneb pokračování toho jak nepodstatné vyhlazení lidstva změní jednoho redaktora Zelených listů.
Pokračování Cest se veze na vlně cynismu a zoufalství. Strhující četba vás nenechá chvíli vydechnout a vývoj děje koresponduje s vývojem hlavního hrdiny. Děj lehce graduje a Mistr opět trefně dávkuje hlášky a napětí. Hlavní hrdina musí tentokrát překonat těžké časy bez pomoci Saladinu a samotný stroj bude vystaven ,,zátěžové,, zkoušce. Nečekaný záporák z lidského pokolení bude silným soupeřem a budoucnost zbývajících lidí nebude jistá. Konec druhého dílu doslova křičí o pokračování a dokončení.
I jednobuněčný organismus (Moudrý) pochopí, že autor měl v plánu dovršení a spojení všech knih (kromě Stroncia) třetím dílem Cest krve, které si schovával a piloval (alespoň v to pevně věřím) a mělo být dílem uzavírajícím všechny ty malé narážky a dějové linky. Bohužel pravdu se nikdy nedozvíme. Můžeme jen doufat, že se v Mistrovi něco zlomí a vydá ten poslední díl skládačky.
pozn. To si opravdu Moudrý myslí, že by Maxmilián jel k raketoplánu zrovna do Afriky vstříc vší té technice, jen aby to měl co možná nejtěžší???... Mohl by přece pohodlně přes moře na Mys Canaveral atp.
Druhý díl je stejně napínavý jako první. Bavím se, letím dějem, co jen to jde. A furt autorovi všechno sežeru.
Dík za ten uměrený konec druhého dílu. Trochu jsem se obávala, díkybohu zbytečně.
A hurá na třetí.... (jo jo, takhle vypadá nadšený čtenář v realitě)
Super pokračování, které se rozjede víc jak první díl a opět se od toho nedá otrhnout.
Pan Kulhánek je mistrem jednolinkové spádné četby a první i druhý díl jsem po letech přečetl znovu během pár dní, o to víc mě mrzí, že třetí, závěrečný díl, nedopsal sám. Respektive jsem si skoro jíst, že ho dopsal, ale jak už to tak u pana perfekcionisty Kulhánka bývá, nebyl se svým dílem spokojen a knihu nevydal. Naštěstí pro nás, uzavření chtivé čtenáře, se díla ujal p. Moudrý, který, pokud mohu mluvit i za některé další, nás rozhodně nezklamal.
Štítky knihy
boj o přežití postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Kniha Cynik je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 697x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 114x |
| Knihotéce | 213x |
| Chystám se číst | 99x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 4x |
Maxmilián spolu s Jonášem dorazili do Afriky a přežili všechny útoky nepřátel. Zde se setkávají s místními obyvateli, kteří se skrývají před upíry a mimozemšťany. Maxmilián spolu s náčelníkem vymyslí plán na cestu do Jižní Afriky pro další boj proti nepřátelům. Ovšem ti jsou mnohem silnější než si kdo dovede představit a cesta nebude vůbec snadná. Dokáže Maxmilián dojít pro pomoc a postavit svým protivníkům a hlavně mohou s Jonášem tuto cestu přežít? V boji se z Dobráka, stává Cynik a cesta proti všem začíná. Skvělé pokračování prvního dílu, ve kterém hned od začátku začíná krvavá akce, ve kterém se Maxmilián brodí po kotníky ve své krvi a krvi svých nepřátel. Hodně nadsazený příběh a velké zvraty, nad kterými není třeba přemýšlet a jen si užívat cestu Cynika.
Guss zvrátil hlavu k pomrkávajícím bodům v nebeské báni. Všichni jsme ho následovali.
"Hvězdy zrudnou krví našich nepřátel" řekl "máme nového boha a máme cíl. Cesta krve může začít."